Příběh vypráví o dívce Faith, který se do cesty připlete chlapec Tobi, postupem času oba zjistí že nemohou být bez sebe. A ne vždy to budou mít lehké. Život si na oba připravil svoje. Rozdělí se jejich cesty nebo zůstanou spolu ?
Celý zbytek dne jsme si s Jurou povídali, dost jsme si rozuměli. A ani jsem si pak už nevzpomněla na to že bych měla odpovědět Tobimu. Zkrátka mi bylo dobře a vlastně jsem byla i naštvaná že mě tam nechal.
,,Faith, promiň, ale já teď musím někam odejít." ,,Jasný v pohodě já nikam neuteču."
Zaculila jsem se aby věřil že opravdu nemám v plánu někam chodit. Mezitím co byl Jura pryč jsem procházela jeho dům, a prohlížela jsem si jeho výstavu 3D modelů aut. Alespoň jsem věděla že je milovníkem aut. Dál tam nic moc neměl, jen jednu menší knihovnu. Asi po dvou hodinách, když pořád nepřicházel tak mě to začínalo dost nudit. Ale tak mě tak napadlo že bych alespoň mohla odpovědět na ten vzkaz od Tobiho. Vzala jsem proto do ruky tužku a kus papíru a začala jsem přemýšlet co napíšu. Nakonec jsem jen napsala že jsem v pořádku. Rozletili se dveře a vešel celkem podrážděný Jura. ,,Co se stalo?" ,,Ale nic, buď v klidu." ,,Jak mám být v klidu když vidím že se něco stalo!" Vykřikla jsem celkem naštvaně, protože nemám ráda když mi někdo lže. ,,Faith, uklidni se, řeknu co se stalo." ,,Dobře." ,,Jde o to že tu máme vysoké postavení, jakoby něco jako krále a královnu, jen to nejsou manželé, ale sourozenci." ,,Ahaa, a co se tedy děje ?" ,,No naše vůdkině tě chce poznat." ,,Mě?" ,,Ano." ,,A proto jsi tak ustaraný a naštvaný?" ,,Co? Ne nejsem." ,,Dobřee, víš že poznám že kecáš." ,,Dostala jsi mě, popravdě si dělám starosti s tím co ti chce." ,,Nemusíš budu v pořádku."
Mrkla jsem na něho a usmála se, on mi úsměv oplatil. Pak mě zavedl do pokoje kde mi ukázal dost krásné šaty, které jsi mám vzít na večeři s královnou.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,No jo no, naše královna má ráda černou barvu, neskusíš si je?"
Opatrně jsem si šaty vzala, a odešla do koupelny se převlíct. Neříkám nic bylo to celkem náročné se do těch šatů dostat, ne že bych byla tlustá, ale nechtěla jsem je zníčit, přeci jenom nebyli moje.
,,Tak co jsou ti?" ,,Ano, jsou perfektní."
Vyšla jsem z koupelny, jeho oči si mě mlsně projeli.
,,Tak co je to dobrý?" ,,Dobrý? Nádherná jsi." ,,Krásná dámo můžu tě doprovodit ke kočaru?" ,,Ke kočáru?" ,,Ano." ,,Vždyť jsi mi řekl že si je mám vyskoušet a ne že hned pojedu, nejsem ani učesaná." ,,Promiň, po tu dobu co jsi si je oblýkali přijeli poslové ze zámku." ,,Neomluvej se."
Rychle jsem si udělala jednoduší účes, a mohla jsem vyrazit ke kočaru.
,,Juro" ,,Ano" ,,Tohle prosím předej Tobiasovy, je to má odpověď." ,,Ano vyřídím má dámo."
Kulišácky se usmál a posadil mě do kočaru. Ještě něco prohodil se strážema nebo poslama, nevím jaký mají postavení. Ale to je jedno protože se kočár rozjel směr zámek. Podle informací který mi dal Jura je tam královna, a její brácha který by měl být princ. Snad se dozvím víc. Kočar začal pomalu zastavovat, když jsem se právě proto podívala z okénka byly jsme na místě. Naskytl se mi pohled na krásný zámek. Otevřeli mi dveře a podali ruku abych mohla vystoupit. ,,Slečno následuj te mě." Řekl jeden ze sluhů a já šla těsně za ním. Prošli jsme vstupníma dveřma do zámku, ten prostor byl tak ohromný. Pokračovali jsme stále dál až jsme došli ke zlatým dveřím, otevřeli je a stáli jsme v sálu se dvěma trůnama na kterých sedila ta dvojice.
