devotion / oddanost

Tohle se nepovedlo

Ráno mě probudil budík, který jsem si nastavila abych nezaspala. Tobi ještě spal, nechtěla jsem ho budit tak jsem opatrně vstala z postele a zamířila do koupelny. Napustila jsem si plnou vanu s bublinkama a ponořila se. Bylo to velice relaxační po tom včerejšku. Když jsem vylezla z koupelny ani mě nepřekvapilo že pořád spí. Šla jsem proto do šatny kde jsem vytáhla kufry, abych začala balit. Na dnešek jsem nám koupila letenky do L.A., letadlo nám má letět za šest hodin takže je čas na to zabalit oběma. 

Snažila jsem se být co nejvíc potichu abych Tobiho neprobudil, ale co jsem nechtěla se stejnak stalo. Na poličce byla váza s kytkou a já omylem do ní drkla a ona spadla na zem. Tobiho to velice rychle probudilo.

,,Faith? Ty se někam chystáš? Nebo  mě chceš opustit?"

,,Ouu, nechtěla jsem tě probudit. Nene neutíkám, jenom nám balím kufry, protože jsem nám zařídila pobyt v L.A., a letadlo nám odlétá už za pět hodin."

,, Aha, si mě mohla probudit aby jsem ti pomohl."

,, To je dobrý, tak si zatím jdi dát koupel a já to zvládnu sama ju."

,, Dobře, ale kdyby jsi potřebovala pomoct tak mi řekni."

Kejvla jsem hlavou a Tobi zmizel v koupelně. Musela jsem si  ještě dojít pro smetáček s lopatkou abych uklidila rozbitou vázu. Tak snad se nevšimnou že jim ubyla jedna váza. 

Když už jsem měla svoje oblečení zabalený vrhla jsem se na Tobiho kufr. Narozdíl ode mne měl méně oblečení. Takže pro mě bylo balení snadnější. 

,, Mohla jsi mi to klidně nechat zabalil bych si to sám."

,, Jé ty už jsi vykoupaný."

,, Jop, ale měl bych ještě jeden plán co bych chtěl stihnout než pojedeme na letiště."

,, To by mě tedy zajímalo co máš v plánu."

Skousla jsem si rty a přešla jsem blíž k Tobimu, který mi omotal ruce kolem pasu a spojil naše rty k sobě. Když jsme se odtáhly podíval se na mě svýma hnědýma očima a já poznala že něco chce. Lehce jsem přikývla, neváhal ani chvilku a popadl mě do náruče a přešel se mnou k posteli. 

,, Kolik máme času?"

,, Řekla bych že hodinu."

No nemusím popisovat co se tu hodinu dělo snad si to umíte představit. Jenom jsme tak trošku přetáhli a měli jsme co dělat aby jsme stihly dojet na letiště. Na letišti jsme na nic neváhali a běželi jak o závod aby jsme stihly letadlo. Ulevilo se nám až když jsme si sedly na naše sedadla. teď nastává další problém a to můj strach z létání už teď je mi líto Tobiho. A to opravdu hodně protože poletíme 11hodin a přibližně 24minut. 

V průběhu letu jsem strachy usnula, a probudila mě až hrozná rána. Blesk uhodil do křídla letadla. Na palubě začala panika z hořícího křídla. Letušky se cestující snažily uklidnit, ale nebylo to k ničemu právě na opak lidi začali ještě víc panikařit. Na obrazovkách bylo vidět jak letadlo strácí výšku. Tobi se podíval na mě a svýma krasnýma očima a pověděl.

,, Vše bude dobrý, věř mi."

Já nedokázala nic odpovědět jen jsem dál koukala do jeho očí, jako by to mělo být na posledy co ho vidím. Lidé kolem nás ječeli, ale mi dva ne jen jsme seděli a nevnímali co se děje. Před tím než letadlo mělo dopadnou jsme spojily naše rty a zavřeli oči. Najednou vše utichlo, ale já cítila příjemný větřík jak mi foukal do vlasů. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla tu hroznou věc. Letadlo bylo v plamenech. Bylo tu spouta lidí kteří byly zranění, dokonce pár mrtvích. Nevěřila jsem vlastním očím, přála jsem si aby to byl jen zlý sen ze kterého se proberu a vše bude v pořádku. Ale nestalo se, nezbývalo mi nic jiného než se zvednout. Ale počkat až teď mi došlo kde je Tobi!!!!

Ahojky všichni tak máme tu po dlouhé době další kapitolku.