devotion / oddanost

Ztracena

Nevnímala jsem hlasité volání za mnou, ale šla jsem dále po té dlouhé cestičce hlouběji do lesa. Jakoby mě tam něco čím dál tím víc táhlo, ale já nevěděla co, byl to velice zvláštní pocit. Nebe bylo poseté hvězdami a na cestu svítil obrovský měsíc. Nevím jak dlouho jsem šla a ani kam, jen jsem začala pociťovat únavu, která mě brzy dohnala a já jsem si musela sednou do měkkého mechu, netrvalo to ani pět minut a já usnula.

Pohled Sarah:
,,Co jsem to jen udělala, neměla jsem jí tam nechávat samotnou, měla jsem zavolat." Vyčítala jsem si to že je teď někde Faith sama v lese. Přemítala jsem si vzpomínky, které jsme spolu zažily. Moc jsem se modlila aby byla v pořádku, ale vtom na mě padla ještě jedna starost a to Tobi, který neví že jeho jediné štěstí je někde v lese ztracené. Napadla mě jedna věc za kterou mě nebude mít moc rád, vzala jsem mobil a napsala jsem mu krátkou zprávu........

,,Ahoj tady Sarah, chtěla bych se ti omluvit za jednu věc. Měly jsme rozlučku a já tak trochu opila Faith, jenomže se něco stalo, chtěla jem se jenom sní jít projít jenomže se jí udělalo ještě víc blbě a já jí tam nechala a běžela jsem pro pomoc. Faith zmizela někde v lese. Moc se omlouvám.

Tobi: C-cccože ?
Tobi: To je nějaká prdel že?

Sarah: opravdu promiň 😔
o tomhle bych nevtipkovala.

Tobi: Volaly jste policii ?

Sarah: Ano

Tobi: Víš mám o ní strach prosím napiš až budeš vědět něco víc

Sarah: Napíšu.

.........

Pohled Tobi:
,,Bože to snad nemůže být pravda, musím něco podniknout, nemůžu jí nechat někde v lese a to ještě úplně samotnou." ,, Co se děje brácho?" ,, Nic jdi do svého pokoji Avo." Rychle jsem naházel do vaku potřebné věci, vzal jsem si telefón a vylítnul jsem z okna ven hledat Faith. Bude těžké jí najít, ale říkala že mají tu rozlučku někde u lesa a to ke všemu ještě u rybníka. Napsal jsem ještě v rychlosti Sarah, která mi poslala přesné souřadnice kde se nacházely.

Faith:
Probudila mě nepříjemná bolest hlavy a strašná zima. Nedivím se protože košili kterou jsem měla přes sebe byla promočena od rosy. Zvedla jsem se, ale v zápětí jsem si musala znova sednout. Neměla jsem ani u sebe svůj vak s věcmi na převlečení, byla jsem totálně nahraná a vlastně i ztracená, vůbec jsem to tu neznala. V kapse jsem nahmatala můj mobil abych se mohla podívat na hodiny které mi hlásily 4:48. A ještě něco mi hlásily posledních patnáct procent baterky. Musela jsem začít něco dělat, protože kdybych tady nadále seděla asi bych umrzla, proto jsem se zvedla a pomalým krokem jsem šla po cestě která ani nevím kam vede. Někde uvnitř sebe jsem doufala že někam dojdu kde bych mohla požádat o pomoc. Začalo pomalu svítat, musela jsem ujít opravdu hodně začínaly mě bolet nohy, já vlastně celou cestu absolvovala jen v jedné botě a dost by mě zajímalo co se stalo s tou druhou. V cestě se mi objevilo ostružiní a já ho musela projít jinak bych se nedostala na druhou stranu. ,,Auu." Začala mi téct krev z nohy, ale já se nevzdávala, protože jsem v dálce uviděla vesnici, vlastně z toho kopce bylo vidět opravdu hodně daleko. Užívala jsem si ten krásný výhled co se mi naskytl. Nedávala jsem moc pozornosti tý rozřízlí noze ze které mi teklo dost krve. Jenomže já byla posedlá tím že vidím vesnici a musela jsem pokračovat. Začala se mi točit hlava, až najednou se mi udělalo temno před očima a já padala k zemi.

Z pohledu Tobiho:
,, Kde jen může být, mám o ní strach." Nýkde jsem jí nemohl najít a to jsem jak letěl tak i šel po cestě, ale po mý Faith nýkde ani stopa. Zkoušel jsem několikrát volat její jméno, ale vždy bylo ticho. Až najednou jsem začal cítit vůni krve, musel jsem přistát a jít po čuchu, nemohl jsem odolat a místo hledání jsem se nechal unést vůní krve. Pomalu ta lahodná vůně začala sílit, až jsem uviděl na zemi kapky tý červený tekutiny. Sehnul jsem se k zemi a prstem jsem šáhl do té kapky. Kupodivu byla čerstvá, olízl jsem si prst a ta krev mi velice zachutnala. Musel jsem pokračovat po stopách které sílily, nejdřív jsem si myslel že se poranila nějaká laňka, ale z toho mě vytrhl pohled na tělo které leželo opodál. Ta osoba mi niják nepřišla povědomá až když jsem uviděl její vlasy dech se mi málem zastavil. Byla to má Faith, její červený vlasy jí prozradily. Rychle jsem k ní přiběhl, oddech jsem si když jsem zjistil že žije jen je poraněná na pravé noze. Popadl jsem jí do náruče a zamířil jsem s ní do vesnice.
Odemkl jsem dveře do mého domu a přešel jsem do pokoje kde jsem jí položil opatrně na postel. Sehnal jsem lékarničku a začal jsem jí ošetřovat její zraněnou nohu, ale vtom mě něco napadlo. ,, Co kdybych jí dal trochu své krve." Nakousnul jsem si ruku a přiložil k jejím krásným rtům. Moje krev jí stékala do úst, její rána začala zarůstat. Byl jsem rád že už je v pořádku jen teď jí musím dostat z mého domu než příjde otec, který někam jel s mojí sestrou Avou.

Snad se vám bude líbit.