devotion / oddanost

Londýn část 4. koncert

V úterý ráno mě probudily sluneční paprsky procházející do pokoje. Posadila jem se na postel a rozhlédla se po místnosti. Tobi seděl u stolu a něco psal. Najednou mi došlo že bych mohla zavolat Sarah. Telefón chvilku vyzváněl než mi ho zvedla.

S: ,,Anooo?"
F: ,,Ahojky Sarah, nebudím tě?"
S: ,,Nebudíš jsem ráda že voláš, tak co jak si to zatím užíváš?"
F: ,,Je to skvělý Sarah, škoda že tu nemůžeš být taky, třeba v čéra jsme byly ve studiu HP. A večer mě vzal na projížďku po Temži. A vše zakončil západem slunce z Londoy Eye.
S: ,,Jsem ráda že si to tak užíváš, a nezlobý tě občas? Chichi."
F: ,,No občas, hey čemu se směješ ?"
S: ,,Tak třeba já bych to s ním nevydržela."
F: ,,Jo ale ty nevydržíš skoro s nikým, a pokuď můžu připomenout tak jsi mu s tímhle pomáhala takže jste trávily spoustu času spolu..."
S: ,,Heyy, ale já to dělala jen pro tebe a ne pro něho, a co vůbec teď dělá?"
F: ,,Sedí u stolu a něco píše."
S: ,,Okii, já už musím končit, tak se mi zase ozvi ju, tak papa."
F: ,,Papa."

Položila jsem mobil a zvedla jsem se s postele. Pomaloučku jsem se přibližovala k Tobimu když najednou...
T: ,,Dobré ráno princezno moe."
F: ,,Tobě taky ty můj princi."
Políbila jsem ho do vlasů a šla jsem si vzít croissant. Když se na to tak koukám tak dnešní snídaně je hodně bohatá. Celou snídani jsme nepromluvily ani jedno slovo, Tobi byl tak zabraný do toho jak někomu psal, že si ani nevšiml toho že jsem odešla do koupelny.
Napustila jsem si plnou vanu a celá jsem se ponořila.
Musela jsem na chvíli usnout, protože když jsem otevřela oči seděl na vaně Tobi a zase se laškovně usmíval.
Ale já dělala že ho nevidím, přeci jenom on mě ignoroval při snídani, tak mu to teď vrátím. A tak jsem si začela zpívat, a vůbec jsem dělala že tam není.
T: ,,Promiň, že jsem se při snídani věnoval mobilu."
Z jeho hlasu bylo znát že ho to mrzí, ale já mu jen věnovala jeden ze svých ironických pohledů a dál jsem si zpívala.
T: ,,Ty se na mě zlobíš, opravdu se omlouvám, počkat ty žárlíš?"
F: ,,Uhodl si."
T: ,,Oo to nemusíš klidně ti ukážu ským jsem si psal."
Už chtěl vytahnout mobil z kapsy ale já byla rychlejší.
F: ,,Nemusíš mi to ukazovat."
T: ,,Tak alespoň ti řeknu s kým jsem si psal. Byla to moje mladší sestřička."
Usmála jsem se na něj, a dala jsem svojí ruku na jeho tričko. A pak jsem rychlostí zatáhla. Tobi letěl za mnou do vany, jeho obličej byl tak zábavný nemohla jsem to vydržet a začala jsem se hrozně smát.
T: ,,Tak ty takhle."
Já jen udělala nevinný pohled a vylezla jsem z vany. Rychle jsem utíkala do ložnice. Tobi v mokrém oblečení běžel za mnou. Chudáci naši sousedi. Nevím jak to stihl ale při tom běhu si dokázal sundat jak tričko tak kalhoty. Takže se mi naskytl pohled na jeho tělo, po kterém stékaly kapky vody. A ano můžete hádat jak tohle pokračovalo.

Odpoledne jsme se procházeli po Londýně a naštěvovali některé památky. Na jídlo jsme šli do jedné z restaurací. Najednou jsem se všimla velkého plakátu, na kterém byla moje nejoblýbenější kapela 1D. Jednalo se o jejich koncert který mají tenhle pátek. Rychle jsem vzala mobil a začala hledat, ale bohužel už mají vyprodáno. Tobi si musel všimnout mýho smutného obličeje, protože mě obejmul. Po jídle jsme se ještě procházeli. Úplně jsme zapomněli na to kolik je. Museli jsme se co nejrychleji dostat do hotelu, jen kvůli večeři.
Večer jsme se pak váleli na pokoji a sjížděli jsme nejrůznější filmy.

***
Pátek:
Tenhle týden tak rychle utekl ani jsem si to moc neuvědomovala, ale od zítřka si budu moct rozhodnout co budeme dělat další týden. A vlastně po pravdě už se mi zrovna nechce být tady v Londýně, ne že by se mi to tady nelíbilo, ale už jsme skoro všechno prošli. Takže přemýšlím o tom že asi změníme lokaci, ale ještě nevím kam poletíme. Tobi se dneska chová dost divně jako by měl něco za lubem.
T: ,,Faith musím na chvilku odejít, ale tak za hoďku jsem zpádky."
F: ,,Jasný v pohodě, já si stejnak pustím nějaký serial."
T: ,,Dobře, bude to opravdu rychlovka, jenom si musím něco zařídit."
F: ,,Mě to nevadí, tak papa."
Ještě mě políbil a pak se za ním zaklapli dveře. Ptáte se jestli mi to opravdu nevadí tak jsme zalhala, vadí mi to, ale jen kvůli tomu jak se na něj věší všechny holky které potkáme. Proto nechci chodit po obchodech. Nejradši bych zařvala že ten kluk je jenom můj a já jsem jenom jeho, ale pochopitelně to níkdy neudělám. Šla jsem se posadit na pohovku a zapla televizi kde jsem si pusti The Wampire Diaris. Je to vlastně jeden z mých nejoblíbenějších serialů.