His princess

-štěstí-

Nervózně jsem přešlapovala a čekala na tátu u schodů. Blair, mamka, Daisy a všichni hosté už byli dole a čekali. Sam stál poblíž a dohlížel na mne.

"Neboj se, všechno dopadne dobře. Tvůj otec není jako ostatní, uvidíš," usmál se na mě Sam a já ho objala.

"Děkuju, Same, vždycky mi pomáháš, jsi pro mě jako starší brácha," úsměv jsem mu oplatila a vymanila se z objetí.

"Madelyn, jsi připravená?" ozval se za mnou hlas mého otce.

"Ano, tati, jen mám trochu strach," přiznala jsem.

"Neměj strach, jsi perfektní a vše dopadne podle představ," usmál se na mne otec a nabídl mi rámě, které jsem přijala, a společně jsme scházeli dolů za doprovodu písně.

Když jsem uviděla všechny ty lidi, kteří na mne koukali a já polovinu z nich neznala, protože to byli tátovi obchodní partneři, začala jsem být strašně moc nervózní, ale taťka si toho hned všimnul a položil svou ruku na mou a to mě celkem uklidnilo a s úsměvem na mých červeně namalovaných rtech jsem došla dolů, kde stála Blair s rodiči a mamka s Daisy, které jsem okamžitě objala.

"Sluší ti to, princezno moje," objala mě dojatá mamka a usmála se.

"Maddie, tobě to sluší," začala se ke mě sápat Daisy a chtěla, abych ji vzala do náručí, což jsem taky udělala, ty žluté šatičky jí moc slušely.

"Tobě to taky sluší, princezno," usmála jsem se na ní a přitiskla ji k sobě.

"Jsi kočka, zlato," ozvala se za mnou Blair.

"Děkuju, tobě to též sluší, má milá," zavtipkovala jsem a postavila Daisy zpět na zem

"Ó, děkuji vám, vzácná paní," usmála se a vtáhla mě do objetí.

"Madelyn, jsi nádherná, vše nejlepší ještě jednou," usmála se na mě mamka Blair.

"Děkuji moc, Ashley," usmála jsem se na ni a objala ji. Naše mamky jsou nejlepší kamarádky stejně jako já a Blair, takže pro mě byli rodiče Blair vždy jako rodina.

"Rádo se stalo, zlatíčko, vyrostla jsi do krásy," objetí mi opětovala.

"Je to tak, jsi nádherná," přistoupil k nám její manžel Derek, otec Blair, a také se na mne usmál.

"Děkuji, dnes jsem opravdu šťastná," prohlásila jsem a můj otec si za mnou odkašlal.

"Zlatíčko, teď se běž bavit a v 8 hodin potřebuji, aby jsi byla u pódia, bude proslov. Jinak, moc ti to sluší," vtiskl mi polibek do vlasů a objal mne.

"Johne," ozval se za mými zády pro mne neznámý hlas.

"Williame, jak se máš?" odlepil se táta ode mě a vyšel vstříc tomu muži. Za mnou přišla Blair.

"Tak co? Můžeme se jít bavit?" zeptala se s otázkou v očích a já přikývla.

"V 8 musím být u pódia na proslov," zašklebila jsem se a vydali jsme se k baru.

"Jeden gin s tonikem," usmála se na barmana Blair.

"A já poprosím vodku s džusem," řekla jsem a prohlížela si přeplněný sál.

"Tady to máte, dámy," mrkl na nás barman a položil před nás naše drinky, které jsme vypily.

"Děkujeme, jdeme tancovat?" vstala Blair a začala mě táhnout k parketu.

"No dobře," zasmála jsem se a šla s ní. Blair mě dotáhla až do středu parketu a společně jsme se začaly vlnit do rytmu písně a náramně jsme si to užívaly. Po chvíli s Blair začal někdo tancovat a mě to přestalo bavit, tak jsem se rozhodla si jít objednat další pití.

"Prosím jeden mangový džus," usmála jsem se na barmana a přede mnou přistála sklenice s džusem.

"Co tady taková kráska dělá sama?" ozval se vedle mě mužský hlas.

"Čeká na proslov svého otce," usmála jsem se a otočila na muže a měla jsem co dělat, abych neotevřela pusu. Vedle mě seděl nádherný muž. Vysportovaná postava, vysoký, blond vlasy, zelené oči, olivová pleť a dokonale padnoucí oblek, vsadím se s vámi o cokoliv, že byl šitý na míru. Mafiáni totiž nic jiného nenosí. Tipla bych mu něco kolem 25-30 let. Bylo mi jasné, že se nějak musí znát s mým otcem a také patří k mafii, ale celkem ušel.

"Takže klenot dnešního večera?" ušklíbl se.

"Zřejmě ano," napila jsem se džusu.

"A smím vás na něco pozvat, slečno?" řekl flirtovně. Vím, že to je mafián a s těmi se nikdy nevyplatí něco začínat, ale přece jen mám narozeniny, tak si trochu užiju.

"Smíte," usmála jsem se na něj.

"Jednou whisky a pro slečnu vodku s džusem," objednal naše drinky a svůj pohled opět stočil ke mně.

"Jak víš, co piju?" vyřkla jsem otázku s tázavým pohledem.

"Tip," usmál se a podal mi pití.

"Děkuji, pane, ehm, jak se jmenujete?" přijala jsem drink.

"Alex. Alex Meyer. Co kdybychom si tykali" usmál se a já mu úsměv oplatila

"Jistě můžeme. Já jsem Madelyn Smith, ale to už asi víš, když tě můj otec pozval," zasmála jsem se a napila se svého nápoje.

"Ano, ale doteď jsem nevěděl, jak vypadá jeho dcera, ani to, že je tak nádherná," pronesl svůdně.

"Neboj se mne, nic ti neudělám," usmál se, "co si zatancovat, slečno Smith?" nabídl mi rámě.

"Jistě, pane Meyer," přijala jsem jeho nabídku a společně jsme došli na parket.

"Už víš, komu tě tvůj otec přislíbil?" zašeptal mi do ucha a já ztuhla.

"Doufám, že nikomu, nechci se ještě vdávat. Chci cestovat a vdát se z lásky," vzhlédla jsem k němu.

"Víš, že to tady takto nefunguje, ale doufám, že tvůj otec vybral dobře," podíval se mi do očí s úsměvem a já se v těch jeho ztratila, dokud nás někdo nepřerušil.

"Mad, Mad, tady jsi, hledala jsem tě po všech čertech. A kdo je tenhle fešák?" přiřítila se k nám Blair. Klasická Blair, flirtuje s každým hezkým chlapem. Musela jsem se tomu zasmát.

"Tohle je pan Meyer a tohle je moje nejlepší kamarádka Blair. Shit, Blair, kolik je hodin?" střelila jsem po ní pohledem.

"Za 8 minut bude osm hodin, proč?" ukázala mi mobil.

"Musím za tátou, bude ten proslov," plácla jsem se do čela. Málem jsem zapomněla na čas.

"Smím vás doprovodit, slečny?" ozval se Alexův hluboký hlas vedle nás.

"Jistě," usmála jsem se a společně jsme se vydali k pódiu, kde stál můj táta, mamka s nějakým manželským párem, dvěma mladými lidmi, mužem a dívkou, a kolem nich pobíhala Daisy s nějakou jinou dívkou.