//Random Příběhy [K-pop shipy]\\

🍡Candy boy 5/7

Probudil jsem se objímajíc mého velkého medvěda-

Počkat já nemám medvěda...

Pootevřel jsem oči-

TO JE CHAN !!!!!!!!!!!!!

Klid Seungmine....
Fuuuuu...

"Co tady děláš"pustil jsem ho z obětí a lehl si víc na kraj,ale to bych to nebyl já abych nespadl z postele.

*BUM*

"Ježíš ty malé trdlo"vytáhl mě na postel Chan,
s utrápeným výrazem."MmmM"zabručel jsem a za chumlal se do peřiny."Běž pryč..."Zašeptal jsem už v polospánku.

Ještě že je sobota.

-Nemusím vstávat

"Večer jsi byl přítulnější"uchechtl jsem se.
"Co?"otočil se ke mě čelem."Včera večer jsem nemohl usnout,šel jsem se na tebe podívat a...no sedl jsem si k tobě na postel a ty jsi mě k sobě stáhl"
"Hm dobře..."šeptl a zdá se že zase usnul.

Chvíli jsem na něj hleděl a pak svou pravou ruku přesunul na jeho jemné vlásky.
Hladil jsem ho po vlasech a užíval si jejich krásnou  -měkkou-  strukturu.

"Mmwmmfmmm..."zabručel a stáhl si mou ruku k sobě.Po chvilce se přitulil zase do mé hrudi a mě nezbylo nic jiného než ho obejmout.

Jako ano mohl bych ho vzbudit ale to se mi nechce.

Nějak mi začíná docházet že Chana nemám rád jen jako kamaráda ale možná, MONŽNÁ jako něco víc...

Zavrtal jsem se víc k němu do obětí a znova usnul...

Včera to bylo opravdu nádherné.
Ano já vím že je sedm ráno ale nemůžu kvůli tomu roztomilému černovláskovi spát.

Přetočil jsem se na druhý bok a hleděl na můj noční stolek.

Božeeee ten je tak cuteee.
Vzal jsem do ruky telefon který nevím jak se tady vzal ale nevadí a vyfotil jsem na Snapu dvě fotky,jednu jsem si uložil a druhou poslal ostatním.

Navolil jsem automaticky bez nějakého koukání kdo to je lidi kterým nejčastěji posílám Snapy a pak telefon odložil.

*Klok*
(idk jak mám popsat ten zvuk co dělá můj telefon když mi přijde oznámení ze Snapchatu)

Vzal jsem telefon z nočního stolku a oznámení otevřel.

Ztuhl jsem...

Na mém displeji byla fotka Chana jak
V POSTELI OBJÍMÁ SEUNGMINA,
KTERÝ SE K NĚMU TULÍ
(!!!!?!!!!)

Cítil jsem smutek ale i vztek.
Stekla mi po tváři slza...Vypl jsem telefon a padl tváří do polštáře."Proč...
PROČ VŽDY KDYŽ SE ZAMILUJI TAK TO DOPADNE TAKHLE!?!..."
Rozkřikl jsem se a
Zahodil jsem onen polštář někam do rohu postele.

Vyhoupl jsem se do sedu a hleděl z  okna.

Ne takhle to nemělo být...Tam jsem měl být já...na té fotce jsem měl JÁ objímat Seungmina... !!!!!!!

Teď už mi tekly slzy proudem.
"Proč mi to dělá....
Já...JÁ SI MYSLEL ŽE TOHLE BUDEME PROŽÍVAT SPOLU!!.."

Spadl jsem znova do své postele a vyčerpaný z pláče jsem nakonec zase usnul...

Znovu jsem se probudil v obětí Chana.
Zvedl jsem k němu pohled a malinko se usmál.
Byl už také vzhůru
Nebo pořád?
Nevím.
"Dobré ránko"usmál se na mě a pohladil mě po vlasech.

"Tobě taky.."opětoval jsem mu úsměv a vytáhl se do sedu."Kolik je?"šáhl jsem po svém telefonu a na Chanovu otázku odpověděl:
"10:00"

"Tak asi vstáváme?"
"Asi Jo"pokýval jsem hlavou a vylezl z postele.
Vylezl také ale druhou stranou postele.
"A jak jsi se vyspal,neutiskoval jsem tě?"

Ano už od mala různě mluvím a kopu ze spaní.
Takže se radši ptám.

"Ne,vůbec,spal jsi jako miminko"malinko jsem zrudl."Eh-promiň jestli to vyznělo špatně"

"Ne to je v pohodě"nervózně jsem se zasmál i usmál a odešel na záchod.

___________