//Random Příběhy [K-pop shipy]\\

🫀Vampire 4/6

"Čau můžu si sednout k tobě?"s velkým úsměvem jsem přikývl a kreslil dál.
Pak sem si uvědomil nemá nějak rudý obličej?
"Proč si tak rudý?" "Včera sem si zapomněl odlíčit make-up a šel spát s ním,takže jsem to odlíčil až dnes ráno a vůbec mi to nevadí,mít celý červený sedřený obličej je normální."
Řekl iritovaně.

"Ale platí pořád to kino že Jo?" V tu chvíli mi vypadla tužka z ruky."Do háje..."
"Já ti to podám"shýbl se pod stůl a hledal onen tužku.Já mezitím přemýšlel jak mu říct že mi to mamka zakázala,teda nezakázala mi jít do kina ale obecně kamkoliv právě s Jisungem.

"Na,byla někde pod nohou stolu"podal mi ji s úsměvem."J-já..musím ti něco říct...nemůžu jít s tebou do toho ki-na...."sklopil jsem hlavu.
"Aha nevadí..". "Chceš vědět p-proč?"
Kouknul jsem na něj jen koutkem oka."Je-li to možné,tak ano."vydal ze sebe na mě až moc dlouhou větu."Já s tebou nemůžu jít protože...
Prostě jsem se dnes s mamkou o tobě bavil a prokecl jsem se že nejsi čl- no ty víš co a máma že:Nikam s ním nepůjdeš,ještě tě vysaje,
a takhle..."na obličeji staršího bruneta bylo vidět překvapení."první člověk co neřekl vymýšlíš si co je to za blbost,teda když neberu tebe"

"Takže děti,dnes si zopakujeme hledání míst podle souřadnic" uvedl nás do hodiny pan Hwang,pro mě už známý jako Hyunjinův otec.

"Posaďte se"řekl po našem postavení se na náznak pozdravu."Pracovní sešit strana 34 cvičení 8 vypracovat" usedl pan Hwang za stůl.

Crrrrr

Přestávka konečně!
Vyskočil jsem z poza stolu,popadl tašku a utíkal do skříněk pro věci na tělocvik."čekej!!"ozvalo se poloprázdnou chodbou."dělej!"houkl jsem a běžel dál.
"Ty mi dáváš-h- kam běžíš!?"
Zdrhl jsem do šaten se rychle převléci."No hej ale to jsi nemo-"rychlostí světla jsem si pořádně vytáhl kalhoty a utíkal do tělocvičny.

"Bože to ne, to ne, to ne....!"vzal jsem random míč a hodil jím o zem."Mh?-Auu!!!"Chytl jsem se bolestně za hlavu,a následně zakopl o svou vlastní nohu.Po tomhle jsem se jen schoulil do klubíčka opírajíc se o zeď.

Uh tak to sem viděl poprvé...
Slyšel jsem ránu a pak výkřik bez váhání jsem tam běžel a seděl tam v klubíčka opřený o zeď v bolesti.

"Minho si v pohodě?"
Skoro až jsem šeptl a šel pomalu za ním.
"Já nev-vím..."šáhl si na hlavu."J-Jo jsem v pořádku".Na tempu jsem přidal a došel až k němu."Pánové co se tu děje."
"Pane učiteli já jen zakopl.."
"Co ten míč?ten se na zem dostal sám?"
"N-no pane...já ho při pádu schodil"projel si nás pohledem pan učitel Seo.
"Dobrá budu vám věřit.Děkujte Yun"
Ukázal na malou dívku vedle něj.

Roztrhnu jí.
Vzal jsem Minha okolo ramen a vedl ho zpět do šatny."Fakt jsi v pohodě?"nedalo mi to:"Jo jsem v pohodě jen mě bolí trochu hlava."
"Hej Jisungu ty se mu dvoříš?pche to ses dostal daleko."vysmíval se nám Seobin.
"Ne"prsknul na něj Minho,což mě zaskočilo.

"Ooo tvá láska se rozhodla mluvi-"
"Zklapni Seobine,je mi z tebe na zvracení,hlavně z těch tvých keců"prsknul na něj znovu a udělal falešný úsměv."Ale copak,nějaký oprsklý"
"Lepší než se chovat jako ty"Ušklíbl se.