//Random Příběhy [K-pop shipy]\\

🫀Vampire 5/6

"Co se stalo Minie?"
Optal se jen co si na mě posvítil světlem.
Stál jsem ve dveřích schodiště a němě na něj hleděl.
"Máma...."beznadějně jsem při vzpomínání na ty hrozné okamžiky zhroutil na zem.
Pohotově ke mě přiběhl a utíral mi slzy svýma něžnými rukama."Minie ššš to
bude dobrý...Mh"přitáhl jsem si ho do obětí a co nejvíc ho obejmul.
"Máma mi za-zakázala se s te-bou bavit a-a
by-byla stra-ašně naštvaná..."vzlykal jsem mu do ramene.

"Neboj já za tebou budu pořád chodit...dokud"
"Dokud?"zvedl jsem pohled z jeho ramene.
"Dokud budu na výměnném pobytu...pak už mě nepustí,budu bydlet zase na koleji a už mě ven nepustí".
Do očí se mi nahrnuly další slzy..Proč když si najdu kamaráda tak to musí skončit takhle.
Co jsem komu udělal.
"Nebreč Minho ššš"
Hladil mě útěsně po zádech i po vlasech."Když já ne-chci aby jsi-odešel"zavzlykal jsem mu do ramene.

"Minho koukni se na mě"zvedl jsem tedy hlavu z jeho ramene a zahleděl jsem se mu do očí.
"Vždycky,vždycky budu s tebou,neboj."
Skoro až šeptal a já do sebe srkl rýmu.Pak si šáhl za krk a sundal si nějaký náhrdelník.
"Tohle je pro tebe,dala mi ho mamka,je to talisman co tě bude chránit"vložil mi ho do ruky.
"Mám tě fakt rád Jisungu..."Zašeptal jsem zase zavrtaný zase v jeho rameni."Za jak dlouho budeš muset odejít z naší škol-ly" "zítra jsem tu naposled" srkl jsem do sebe znovu rýmu."Měl by jsi jít už spát"šeptal za stálého hlazení mě po hlavě.
"Nikam se od tebe nehnu."
"Minho,jsi vyčerpaný"
"Nikam nejdu"
Po tomhle mě ze země zvedl do náručí a odnesl k našemu bytu.Vytáhl jsem z kapsy klíče a Odemkl.Han mě odnesl až do pokoje kde mi sundal boty a....následně jsem usl.

Sundal jsem tomu andílkovi boty a mikinu.Možná bych ho měl převléct do pyžama ale to radši ne.
Zabalil jsem ho do peřiny, a otevřel mu okno na větračku.
Vzal jsem klíče a po vylezení z bytu jsem zamkl.Vyšplhal jsem se po poschodí až na střechu odtamtud jsem sletěl k jeho oknu kam jsem mu oknem hodil klíče.

"Hhhhh...dobrou Jisungu...vyspi se sladce"

Po tomhle jsem doletěl domů kde jsem se odlíčil,vykoupal a Převlíkl do pyžama.
"Dobrou Hyune!"
Bylo mi jasný že je vzhůru a čeká až přiletím."Brou!!"křikl nazpět a po tomhle jsem se vydal do říše snů.

Druhý den

"Ahoj Minie"pozdravil jsem ho,..ale on nic,jakoby mě neznal,...připomnělo mi to časy kdy jsem ho prakticky otravoval.
Připadalo mi to jakoby jsme se přenesli zase do těchto dob."Minho"
"Promiň nemám s tebou mluvit"
"Minho,jsem tu poslední den tak prosím,se semnou bav,nechci aby jsi měl problémy,ale prosím,neignoruj mě"
Ani se na mě nepodíval a řekl:"dobře"
pak odešel.

....

Den mi utekl strašně rychle a teď stojím před zamčeným bytem ve kterým jsem po dobu výměnného pobytu bydlel s Hyunjinem.
"Uteklo to strašně rychle..."povzdechl jsem si."Jo to Jo...půjdeš dneska ještě za Minhem?"otočil na mě pohled."Asi ne..budu mít co dělat abych stihl vše vybalit a sám víš jak moc těžké to bylo pro tebe když jsi měl opustit Moonbina
a to že jsi za ním ještě šel nepřidalo ani jednomu z vás...a vůbec navštívil jsi ho teď někdy?"
"Ne...hodně jsem se změnil,dřív když jsme tu byl...jsem měl krátké černé vlasy,make-up jsem nepoužíval a byl jsem trochu při těle,to víš...nepoznal by mě."