//Random Příběhy [K-pop shipy]\\

🍡Candy boy 3/7

Chan Pov

"Dobré ráno Chanie"

Asi se rozteču nad tím oslovením(😫)
"Dobré Seungminie"opětoval jsem mu sladký pozdrav.
"Kolik je?"zeptal jsem se."Za pět šest."
"Tak já se du dát do kupy,najím se v práci,ale taky jsi mě mohl vzbudit!"zasmál jsem se a odešel se převléci.

Vytáhl jsem ze skříně klasiku:
Černé kalhoty s dírami,černou mikinu s nějakým nápisem a stejně černou kšiltovku.
"Teď by to ještě chtělo make-up"sundal jsem si tu kšiltovku a šel si zakrýt aspoň kruhy pod očima.

"Tak kde jsi!máme už jen 15 minut!"
Rychle jsem se došel učesat a vyčistit si zuby.
Pak jsem si na hlavu nasadil tu kšiltovku a šel do předsíně se obout.

"Tak pohnu ne?honíš mě tu a sám nemáš ani make-up"uchechtl se.
"No Jo,já to mám za dvě minuty jenže ty se crcáš deset minut."
Jen jsem si povzdechl a schválně si nařídil stopky.

Přesně dvě minuty😳
"Co tak civíš jdeme ne?"chytl mě za zápěstí a vytáhl z bytu.Ten následně zamkl.
Zhypnotizovaně jsem na něj koukal,protože né jen že to bylo rychlé,..on vypadá úplně úchvatně!! (!!!!!!!)

Bez toho abych Si uvědomil co dělám jsem si s ním propletl prsty.
Zmateně se na mě podíval:"Uh-promiň!."
Pustil jsem jeho ruku a seběhl schody dolů kde jsem mu otevřel dveře.

To jsem podělal....

Né že by mi to vadilo ale nadšený z toho taky nejsem...
Prošel jsem otevřenými dveřmi s milým úsměvem a pak ho zase za zápěstí zatáhl ven.

Co s ním dneska je?

Stál tam jak opařený dokud jsem ho nevytáhl.
"Tak pojď "stále stál jak solný sloup na místě.
Chytl jsem ho tedy bez propletení prstů za ruku a táhl ho do práce.

-Jestli takhle bude fungovat i v práci tak nic neprodáme(!)-

To se pak probral.
Došel mě jelikož doteď jsem ho táhl jako kouli já noze a pustil mou ruku."Konečně byl jsi jak v transu"

No teda já dneska boduju...

"Hhh...stihli jsme to"
Vlezli  jsme do cukrárny co ještě neposuští zákazníky dovnitř."Na"podal mi zástěru Chan.Převzal jsem si ji a uvázal si ji kolem pasu.

"Tady jste já se bál že nepřijdete!"uvítal nás Soobin."Jo a Minho tě Chane pozdravuje"
"Jo..."povzdechl si Chan."Děje se něco?"
"Ne"Odsekl a uvázal si svou zástěru.
"Tak otáčím ceduli!"otočil cedulku Soobin na vchodových dveří z close na open.

"Bonjour"pozdravil nás Felix svým úžasným přízvukem,při kterém jsem se mohl roztéct.

Vidíte to?!už zase ten pohled!já toho blonďáka zaškrtím!!!

"Ahoj ne?"zasmál se Chan."Taky bych řekl"Usmál se Soobin a plácl si s Felixem."Tak co to bude?"

"Jedno kafe s mlékem"
"Zas?"
"Ano zase"přesvědčil mě.

"Tak já ti ho udělám"usmál se zase Chan a zašel ke kávovaru."Felixi a ty máš jaké koníčky?"zeptal jsem se opírajíc se lokty o pult.

Nikdo tu ještě není tak proč si nepopovídat,stejně nechápu proč otevíráme už v půl sedmé.

"No rád tančím a čt-"
"Tady to kafe"postavil to mezi nás Chan s dost mrazivým pohledem.
" Víš co,pojď si sednout,stejně tu ještě nikdo není"obešel jsem pult a sedl si ke stejnému stolu jako si sedl Felix.
"Tak kde jsme to skončili?"
Opřel jsem se znovu lokty a stůl.
"Jo...rád tančím a čtu"

"Rád tančím a čtu"řekl jsem přehnaně a tvářil se znechuceně."Ty žárlíš?"
"Ne" Odsekl jsem."ale neříkej,ty na Felixe žárlíš"drkl do mě Soobin.
"Jo žárlím ale jen proto že když zkusím něco já tak je vykolejenej  jak něco a on "ukázala jsem na blonďáka" nemusí říct ani půl slova a-... no to vidíš"mávl jsem směrem k Seungminovi.
"Neber si to tak,vždyť se ani pořádně neznají,co by se mezi nimi tak mohlo stát "
"Co já vím"opřel jsem se ztrápeně o pult.
"A co Minho?ten tě nebere?"zeptal se mě Soobin.
"Jako je to fajn kámoš ale..."
"Ale?"vytáhl Soobin jedno
obočí víš než druhé.
"Ale Seungmin...."povzdechl jsem si."Počkat! Ty ho-"
"Trochu tišeji!"dal jsem mu pohlavek."Ty ho máš rád už dlouho!!"vyváděl šeptem.
"Jo už asi rok a půl.."
"Ježíš a do teď jsi nic neudělal?ty jsi pako však ti ho přebírá"ukázal na ně,konkrétně na mého nejlepšího kamaráda co měl lokty posunutý snad už v polovině stolu a na toho Felixe co tam vyprávěl nějakou historku.

Nesnáším ho.
Taková malá blonďatá krysa(!)
Vždyť to nemůže být přírodní;na 100% je to obarvený.(!!)

"Tak já už musím jít,rád jsem tě zase viděl Seungmine"mrknul jsem na něj a odešel z té cukrárny.

Uh já nezaplatil,..no nevadí dám mu to zítra;aspoň mám důvod proč tam jít.

Tolik jsem se do přemýšlení zabral že jsem do někoho vrazil.

"Je čau Hyune,tak co galerie?"
"Jako dobrý,celkem se to lidem líbí což je fakt supr,no nic musím jít Čus!"
"Čau!"

Kamarád ze střední a taky můj bývalý...
Na střední jsme spou byli asi pět měsíců...
Bylo to opravdu hezké ale něco tomu chybělo...
Prostě to neklaplo...co se dá dělat.

Možná je vám divné že  nás je tu tolik co?
Ono to bylo asi nějak takhle:

Já,Soobin,Minho,Chenle a Hyunjin jsme chodili na stejnou střední.Hyunjin teda v druháku přestoupil na uměleckou ale ten jeden rok tam taky byl.

Mám pocit že Minho s Chanem se znali už tenkrát,párkrát jsem o něm něco zaslechl ale né nějak moc.
Jinak jak se poznali Soobin a Seungmin fakt nevím.

Všichni jsme se učili francouzsky a toužili se sem jednou odstěhovat.

Já se odstěhoval jako první-už před pěti lety.
V té pekárně jsem začal dělat až když se o rok později přistěhovali kluci.

Do té doby jsem dělal jen baristu někde v menším baru.Nic velkýho ale nebavilo mě to tam.
Tak jsem pak s klukama šel makat sem.

Soobin se přistěhoval  teprve před pár měsíci.
Ano teprve.

Já se asi ...zamiloval? Ne to je blbost.
Né do někoho koho znám asi tři dny-fakt nevím,to nepočítám.

________