Hoppla! Dieses Bild entspricht nicht unseren inhaltlichen Richtlinien. Um mit dem Veröffentlichen fortfahren zu können, entferne es bitte oder lade ein anderes Bild hoch.
taekook dlouhý oneshot
,,On je tak rozkošný." vyslovím.
Zadíval jsem se na dlouhou chodbu, kde na konci stála partička kluků, ale já se zasněně díval pouze na jednoho z nich.
Můj bratr zrovna házel učebnice z tašky do skříňky, ale na moment přestal ve své činnosti a podíval se stejným směrem.
,,Kdo? Školník?"
Mykl jsem se svým obočím, školník stál přímo v půlce chodby a vytíral se starým mopem podlahu.
,,Vole, Jungkook."
Byl to ten nejkrásnější člověk, jakého jsem kdy viděl, měl charisma a vždy se pohyboval tak ladně, není divu, že se věnoval tanci, nebyl nemotorný a nikdy nezakopnul, což já o sobě tvrdit nemohl.
,,Proboha, jde sem, jak vypadám?" optám se.
Prohrábl jsem si svoje hnědý vlasy, který byly lehce kudrnatý a poupravil svou bílou košili, aby nevypadala nějak pomuchlaně.
Namjoon zabouchnul svou skříň a sjel si mě pohledem.
,,Jako buzna?"
Semkl jsem svoje rty k sobě a tak vyčaroval úsměv.
,,Úžasné." zašeptám.
Periferně jsem viděl, že ta partička byla skoro již u nás, ale nevěnoval jsem jim pozornost a dělal, že si jich absolutně nevšímám.
,,Ahoj Tae."
Ihned jsem se podíval jeho směrem, když mi věnoval pozdrav a snažil se neomdlít nad jeho kolínskou, kterou za sebou zanechával během pohybu.
,,Čau." odpovím ledabyle.
Můj obličej byl neurální, prostě jsem ho pozdravil a nepatrně kývl hlavou, ale poté se zase podíval na Namjoona, který tohle divadélko měl již po krku.
,,On ví, jak se jmenuji, odpadnu." zašeptám.
Zakroutil očima a vzal si svůj batoh na své rameno, rozešel se po chodbě, stejným směrem jako Jungkook.
,,Vyslovuje tvé jméno každý den, když tě zdraví, netvař se pokaždé tak překvapeně." řekne.
Jeho pesimismus jsem si nebral k srdci, vždycky jsem měl lepší náladu, když mě pozdravil. Ráno jsme se většinou minuli, chodil vždy na sedmou, aby se mohl protáhnout a připravit se na hodiny tance, který měl každé ráno.
Já se věnoval zpěvu, ale obdivoval jsem ho mnohem více, jelikož sice máme dar oba od narození, ale on do svého snu vložil více úsilí, neustále trénoval a z mého úsudku byl na sebe až moc přísný.
,,Každý den je jako poprvé." podotknu.
Nepatrně jsem povyskočil radostí a pokračoval dál po chodbě, abychom mohli opustit školní budovu.
