life without a mask // dreamwastaken

15.

Několik dnů bylo úžasných. Trávili jsme čas všichni tři společně, hráli jsme spolu hry, chodili jsme spolu do města, byli jsme dokonce i na pouti. Clay a Nick si dali soutěž kdo vyhraje většího plyšáka. Nakonec ani jeden z nich nevyhrál nic. 

Byla sobota, když kluci vyspávali po náročné noci kvůli natáčení. Měli v plánu Nick, Clay a George natáčet nějaké další DreamTeam video, ale jelikož George bydlí přes oceán, tak se to zkomplikovalo. Byli domluvení na osm hodin večer našeho času, což u George bylo tři hodiny odpoledne. Ať se ho snažili probudit jakkoliv, nezabralo to. George vstal až o půlnoci našeho času. Video natáčeli přes dvě hodiny, ale jelikož znám ty dva idioty se kterými bydlím, do postele zalezli až v pět ráno. 

Teď jsou dvě hodiny odpoledne a já nemám co dělat. V televizi nic nedávají, na youtube nic není a určitě všechny filmy a seriály na Netflixu jsem už viděla. Rozhodla jsem se jít ven. Spíš do obchodního centra, vždy, když jsem tam byla s klukama, neměla jsem čas si pořádně prohlédnout obchody. Vždy mě tahali pryč. 

Ještě jsem šla do ložnice se převléct a upravit. Když už jsem byla k světu, vzala si klíče, peněženku, mobil a sluchátka. Jak se dostat do centra byly jen dva způsoby. Vzít Nickovi auto, ale to jsem řídila jen jednou v životě a nebo jít na autobus. Nechtěla jsem si vzít na svědomí nabourané auto, proto jsem si vybrala hromadnou dopravu. Až pojedu zpátky, můžu napsat Clayovi, to bude už vzhůru.

Po několika minutách už jsem mohla chodit po všech různých obchodech s oblečením. Jedny džíny jsem vybírala hodinu. Když už jsem nějaké vybrala, nelíbily se mi, když jsem si je zkusila v kabince. Už chápu proč se mnou nikdo nechce nakupovat. 

Ať už jsem v prvním obchodě strávila půlku mládi, nic jsem si nekoupila. Ve druhým obchodě už to bylo lepší, utratila jsem něco za tričko a kraťasy. Třetí obchod byl s botami a fakt jsem se držela abych si nekoupila nove converse červené boty. Nejdřív mi musí dosloužit ty staré. Přísahám bohu, že máme zaplněnou dolní část skříně jen mýma botami. 

Čtvrtá zastávka bylo jídlo. Spíš jsem si koupila BubbleTea a nějaké dva donuty k tomu. Procházela jsem kolem stánku s různými bižuteriemi, když jsem kolem nich viděla probíhat malou asi čtyřletou holčičku. Byla zmatená a někoho hledala. Ale asi ani jeden člověk co se kolem ni nacházel, nebyl nikdo ke komu patří.

,,Ahoj," opatrně jsem ji pozdravila. Zprvu se styděla ale pak mě pozdravila nazpátek. ,,Kde máš maminku nebo tatínka?" zeptala jsem se. 

,,Já nevím. Táta s někým volal a já se zatoulala," byla pořád stydlivá. Připomněla mi mě, když jsem byla malá. 

,,Dobře, to nevadí, jak se jmenuješ?" 

,,Kate ale tatínek mi říká Katie," rozzářila se. 

,,Dobře Katie, půjdeme najít tatínka, dobře?" usmála jsem se. Jen přikývla, chytila mě za ruku a pomalu jsme se vydaly někde dál do centra. 

Vyptávala jsem se na otázky jako kde spolu byli naposledy nebo jestli tam to není její tatínek. Vypadalo to, že se vypařil. Katie seděla na jedné s laviček co měli o obchodů s hračkami a srkala brčkem pitíčko v krabičce co jsem ji koupila. 

Zvažovala jsem, že to řeknu ochrance, protože její tatínek nebyl nikde k nalezení, ale ještě jsem se rozhodla neztrácet naději. Zatím co jsem ji na svém telefonu ukazovala fotky Patches, přišel k nám pán.

,,Katie! Tady jsi. Já jsem se bál," jen co ho holčička uviděla, vykřikla radostný výkřik a obejmula ho. 

,,Tahle paní se o mě postarala," zazubila se na mě. 

Muži jsem neviděla do teď do obličeje, ale když se na mě otočil, myslela jsem, že mám halucinace.

,,Claire?"

,,Tati?!" řekli jsme téměř oba oslovení toho druhého. 

,,Zlatíčko moje, tak rád tě zase vidím," v šoku z toho, že je přede mnou opět můj vlastní otec a objímá mě, jsem ani nevnímala. 

,,C-co tady děláš?" vykoktala jsem. 

,,Měl jsem s Katie koupit kostým na karneval, ale co ty tady děláš?" byl v úžasů z toho, že mě vidí. ,,Pane bože z tebe je už velká holka," usmíval se.

Podívala jsem se zpět na Katie a na tátu. Tohle je jen špatný sen nebo co? Štípnu se a určitě se probudím. Když jsem se štípla do ruky, byla jsem pořád tady.

,,Jasně, že už budu velká holka, když si mě naposledy viděl bůh ví kdy. Úplně si zmizel!" měla jsem chuť na něj křičet, ale byla jsem uprostřed nákupního centra s holčičkou, která ani netuší, že je moje malá sestra. 

,,Clay ti to neřekl?" divil se. Neřekl co? Z mého výrazu poznal, že nemám tušení o čem to mluvím. 

,,Můžeme jít třeba do cukrárny a já to vysvětlil? Slíbil jsem to Katie," 

Chtíc nechtíc jsem souhlasila. 

Sedli jsme si na terasu cukrárny, která byla přímo v onom centru. Neměla jsem z tohohle vůbec dobrý pocit, proto jsem si objednala velký zmrzlinový pohár aby mi zamrazil všechny mozkové buňky, co teď budu potřebovat.

,,Jak se má mamka? A co dvojčata?" chtěl náš rozhovor protáhnout jak nejdéle mohl, ale měl smůlu. 

,,Mamka dobrý, co jsi odešel bylo to občas na hlavu, ale dost nám pomohl Clay. Dvojčata jsou v pohodě, občas mám chuť Theovi utopit hlavu v záchodě, ale dobrý." vysvětlila jsem ve zkratce. 

,,Neodešel jsem protože jsem chtěl, ale protože jsem musel. Klidně si ze mě udělej padoucha, protože jsem nechal tvou mámu se třemi dětmi, zatím co já jsem si nejspíš podle tvých představ užíval po světě. Jsi dost velká aby si pochopila několik věcí," 

,,Jako třeba to, proč si od nás odešel a neozval se?" nepřestala jsem do něj šít tu jedinou věc, kvůli které jsem souhlasila být s ním tady.

,,Já jsem se ale vrátil. Dvakrát." Řekl věc o které jsem ani nevěděla. 

,,Dvakrát?" 

Zhluboka se nadechnul. ,,Když začnu od chvíle co jsem vás opustil. Začal jsem v té době hodně pít a začal jsem s drogama. Moje dny nebyly nic jiného než to, že jsem pil a bral drogy, kolikrát jsem ani nevěděl, co je za den nebo rok. Když jsem zjistil, že jsi.. jak se tomu říká.. Streamerka?" podíval se na mě abych mu to potvrdila svým kývnutím. 

,,A Clay, že se stal jeden z nejslavnějších lidí na internetu, neměl jsem v té době žádné peníze a byl jsem ví a víc závislý na látkách, do toho se přidaly ještě automaty a dluhy všude, kde jsem se podíval. Nebylo ode mě fér, že jsem se chtěl objevit zpátky ve tvém životě, protože jsem potřeboval peníze, ale když jsem zaklepal u nás na dům, otevřel mi Clay. Je to hodný kluk, to nepopírám, ale je chytřejší než jsem si kdy myslel. Dál mi padesát tisíc dolaru s tím, abych se tobě a ani dvojčatům nikdy nepletl do života. Byl jsem v nouzi, jasně, že jsem to přijmul." styděl se za sebe. I když se na mě koukal s malým úsměvem, styděl se. Pobídla jsem ho ať pokračuje.

,,Po druhé jsem se vrátil asi rok a půl zpátky. Už jsem byl čistý. Žádné drogy, alkohol, automaty a ani dluhy. Hlavně díky Katie. Potkal jsem znova Claye, nevím co si dělala ty v tu chvíli, ale když mi otevřel, šel za mnou ven. Nepřál si abych se k tobě kdy už přibližoval, nechtěl abych se přiblížil k nikomu z rodiny. Řekl, že pokud tak neučiním, nahlásí mě na policii. Měl strach, že ti znovu ublížím a já se na něj za to nezlobím, jen mě mrzí, že ti neřekl vůbec nic a ty si mě měla celou dobu za padoucha," dokončil svůj srdcervoucí příběh. 

Tohle je to co mi Clay tajil? Tohle je důvod proč se tenkrát choval takhle, když jsem se zmínila o svém otci? Člověka kterého znám už od dětství, vlastně vůbec neznám. Kolik věci mi ještě taji? Člověk kterému jsem svěřila svůj život, ho právě zničil. Jak se mám teď zachovat? Lhal mi. Tohle není jen malá lež, jako třeba kdy mi lže, když se ho zeptám, kdo mi snědl čokoládu. Tohle je něco, co nebudu moct překousnout.