life without a mask // dreamwastaken

7.

Bylo odpoledne, já seděla dole v obýváku na gauči, na klíně mi ležela Patches. Chtěli jsme se dívat poklidu a míru na televizi, ale ze shora se ozýval každou chvíli nějaký výkřik. Dneska je Minecraft Championship. Nevím kdo prohrává nebo vyhrává ale podle těch radostných nebo naštvaných výkřiku je to tak na půl.

Na chvíli jsem se rychle na svém telefonu podívala jak dlouho to bude ještě trvat, taktéž kdo vede. Clayův tým byl na pátým místě a Nickův na třetím. Dovedete si představit jak moc byl Nick naštvaný, když mu Dodgeball uteklo jen o jedno místo?

Zbývalo pár minut aby celé mcc skončilo, Nick a Clay fandili týmu, kde byl George a Karl. V tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího než přijít do naši ložnice, Clay byl zády ke dveřím kterýma jsem přišla, měl sluchátka a neslyšel mě už jenom protože na něj z týmu mluvili, to mi dávalo perfektní příležitost ho vylekat. 

Taky, že se stalo. 

Své ruce jsem jemně "praštila" o jeho ramena a vyjekla "baf". To způsobilo aby zakřičel jako školačka. V tu chvíli jsem se začala nekontrolovaně smát. 

,,Claire, co to do prdele-" snažil se rozdýchat ten fakt, že se skoro vyhnul infarktu. Pozdravila jsem do Clayova mikrofonu jeho fanoušky a členy jeho týmu. Dala jsem svému příteli rychlou omluvnou pusu a se slovy, že jdu za Sapnapem jsem opustila ložnici. 

U Nicka jsem použila téměř stejnou taktiku. Ani nevěděl, že jsem do jeho pokoje vlezla. Leknul se, jenže Nicková reakce byla taková, že sice zapištěl, víc než Clay teda, ale rychlým pohybem se postavil na nohy. Jeden z jeho prvních instinktů bylo, že kolem začal i máchat rukama, což způsobilo aby mě bouchnul do nosu docela velkou silou. 

Držela jsem se sice za nos, který mě bolel ale opět jsem se začala nekontrolovaně smát. Vím, že mě Nick nechtěl bouchnout, takže jsem mu to ani neměla za zlé. 

,,Ty jsi fakt blbá! Praštil jsem tě moc?" začal si dělat starosti, když zpracoval šok.

,,Jako jo, ale ta reakce za to stála," řekla jsem mezi smíchem. Nick protočil oči a sednul si zpět na židli u počítače. 

V ten moment se na obrazovce objevilo jméno týmu Karla a George. To si dovedete představit, že z obou pokojů se ozýval radostný křik. 

****

Pomalu a jistě jsem začala balit pár věci do krabic. Hlavně teda ty, které se budou muset vyhodit, a některé oblečení půjde na charitu. Byl to sice boj přesvědčit Claye aby přebral svůj šatník a oblečení které nenosil nebo měl malé dal dobrou věc ale nakonec se překonal.

Nechci tím vůbec říct, že Clay je lakomý nebo tak, to vůbec ne! Právě naopak. Jen má opravdu spoustu kusu oblečení, takže když dnes ráno vstal a já mu oznámila, že bych už dnes chtěla odnést nějaké věci na charitu, nasnídal se a do deseti minut mi jeho oblečení hodil doprostřed obýváku. 

Takže teď tady sedím uprostřed obýváku, ukládám jeho a své oblečení do krabic abych je nejpozději do dvou mohla odnést na charitu. Na chvíli mě z tohohle vysvobodil zvonek. Vůbec mě nenapadalo kdo by to mohl být. Pokud by někdo z kluků někoho čekal, řekli by mi to, ale o ničem nevím. 

Nakonec to byla moje neohlášená návštěva. Amber. 

,,Ahoj, šla jsem kolem a řekla si, že by to už chtělo vidět svoji nejstarší ségru," podle jejího chování mi už tak nějak došlo, že to nebude návštěva bez důvodu. Navíc jsem její jediná starší ségra.

,,Aspoň mi pomůžeš," milé ale sarkasticky jsem se usmála. Už teď litovala, že nebyl dobrý nápad chodit sem, ať je tady z jakéhokoliv důvodu.

Nakonec asi byla ráda, že to jen skládání věci do krabic. Spoustu věci z mého šatníku si nechala, mezi kousky byly i Clayova trička, která ji nakonec budou asi sloužit na spaní, protože by v tom vypadala jako trpaslík a vlastně by to na ni jen viselo. Upřímně mě ani nenapadlo, že bych se Am zeptala jestli nechce nějaké oblečení než ho pošlu pryč, myslela jsem si, že můj styl není jako ten její. 

Amber mi vyprávěla o tom, jak moc se všechno zlepšilo, má teď spoustu kamarádu, chodí s nimi často ven a párkrát u nich někdo už přespal. Můj milovaný bráška se zlepšil ve škole, nemá jedničky ale dotáhnul to na trojky a na dvojky, takže jsem i s tímhle výsledkem spokojená. 

Pořád mě ale neopouštěla ta myšlenka, že tady Amber není opravdu jen tak. Ani neprotestovala nad tím, že má něco ukládat do krabic a ani se v první chvíli nerozběhla nahoru za Nickem ho pozdravit. 

,,A je to všechno? Nemáš ještě něco třeba?" zkusila jsem to. Amber na sekundu zamrzla v pohybu. Podívala se na mě. Myslím, že ji bylo jasné, že celou dobu tuším, že na návštěvu nepřišla pro zábavu. Taky proč by jo. Trochu jsem ji pobídla ať mluví, že jsem tady pro jenom pro ní. 

,,Jak poznáš, že máš někoho ráda? Nemyslím, jako kamaráda, ale ráda jako víc než ráda," červeň ji momentálně pěkně zdobila obličej. Musela jsem se usmát.

,,Hm, celkem složitá otázka. Asi bych řekla, že na toho dotyčného nemůžeš nikdy přestat myslet, je u tebe v myslí při každým pohybu který vykonáš a chceš být v jeho přítomnosti každou vteřinu svého dne. Víš, že ti bude chybět už ve chvíli kdy se rozloučíte," vysvětlila jsem. Upřímně jsem tak nějak popisovala pocity, co jsem měla s Clayem, když jsme spolu netrávili čas. 

Amber si povzdechla. ,,Kdo je ten šťastný?" zeptala jsem se s úsměvem na rtech. 

,,Šťastná," zamumlala, ale slyšela jsem ji. Nebudu lhát, na setinu jsem se zasekla. Podle tohohle jsem usoudila, že jsem asi první které o jisté dívce řekla, už nejspíš z důvodu, že jsem několikrát na streamech řekla, že proti téhle komunitě nic nemám. Navíc spousta mých kamarádu je součásti téhle komunity. Nebylo by fér abych v tomhle nepodporovala svou vlastní ségru. 

,,Takže holka jo? Znám jí? Někdo ze školy?" svým úsměvem jsem ji chtěla naznačit, že je to naprosto v pořádku a že se mnou může o tomhle mluvit. 

Šlo vidět, že si opravdu oddychla, že má reakce byla taková. ,,Neznáš. Je opravdu hezká! Jednou, jsem měla výtvarku, zašpínila jsem si celé tričko. Půjčila mi své náhradní, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme po sobě házeli barvou, takže jsme od barvy byly obě. Měla to dál domů než já, takže jsem sice šly po městě jak šmudly, ale u nás doma jsem ji půjčila své oblečení, aby se na ní táta tolik nezlobil," svou příhodu s onou dívkou vyprávěla s takovým nadšením, že jsem z toho sama měla velkou radost. 

,,Do teď má v jejích blonďatých vlasech trochu barvy," zakřenila se. To si dovedu představit. Naši konverzaci přerušil Clay svým příchodem. 

,,Kdo má co ve vlasech?" byl zvědavej. Vím, že to nejspíš nebude chtít probírat před Clayem, takže jsem svého přítele odpálkovala jen s tím, aby nebyl moc zvědavej nebo bude brzo starej. 

,,Ale když už jsi tady muži, potřebovali bychom aby si mi pomohl s těmi krabicemi a zavezl mě tam," řekla jsem ještě předtím než mi Clay stihnul zmizet do kuchyně. Oblečení se vlezlo do čtyř krabic. Opravdu bych neunesla čtyři krabice a nenesla je přes tři kilometry. To by byla větší pravděpodobnost, že s těmi krabicemi spadnu. 

,,O oblečení mě obereš a ještě po mně chceš abych ti pomohl se toho zbavit?" dělal z toho velkou věc. Vím, že to myslel ze srandy. To dokazovalo to, že se i zasmál. 

Podívala jsem se na Amber, která nechápala, jak my dva můžeme stále fungovat a ještě jsme se nezabili. 

,,Ne, já chci aby si ukradnul Nickovi klíče od jeho Tesly a jeli se projet se čtyřmy krabici plného oblečení do charity," řekla jsem zcela upřímně a snažila se udržet smích, ale nepovedlo se. 

Clay si užíval vždy, když se mohl projet v Nickovém autě. Ne, že by to Nickovi někdy vadilo, vždycky byl jako: ,,Když potřebuješ, klidně se projeď ale jestli ho škrábneš, skončil si." 

,,Okay, tak jdeme," z radosti vzal Nickovy klíče od auta, jednu krabici a šel ven. Jasně, a já se mám tahat se dvěma krabicemi.

Už jsem se někdy zmínila, že i když je to občas strašný vůl tak ho miluju do hvězdám a zpátky? Ne? Tak to ani teď raději nezmíním.