life without a mask // dreamwastaken

13.

Teď jsem to byla já, kdo se vyhýbal tomu druhému. Jenže já měla důvod proč s ním nemluvit, a on ho věděl. Mohl to napravit a říct mi to. Neříkám, že se nesnažil abychom spolu normálně mluvili, ale byla jsem na něj tak moc naštvaná, že ta konverzace skončila skoro dřív, než vůbec začala. 

Většinou jsem přespávala u George v pokoji. Dalo mi to aspoň možnost mu to zařídit tak aby se mu tady líbilo, i když do teď nevím, kdy má v plánu se nastěhovat. Pro zatím jsem ráda, že si ještě pobyde pár dnů se svými přáteli v Anglii, tuhle atmosféru v domě by nepřežil. Nejspíš by se otočil ve dveřích a jel zpátky na letiště. 

V domě bylo ticho, je to divné, protože často šla slyšet hudba přes celý dům, nebo křik kvůli Nickovi, hlavně, když hrál Valorant. Teď by šel slyšet spadnout i papír na zem. Pro jistotu jsem nahlédla do pokoje Nicka, přišlo mi smutné, že z jeho místnosti nic neslyším, ale ten tam nebyl. A navíc mu musím připomenout, že by si měl častěji otevírat okno.

Vydala jsem se ho hledat. Nebylo moc místnosti, kde by mohl být. Našla jsem ho v kuchyni, kde hledal.. Měl spoustu jídla, brambůrky, bonbóny, moje čokolády a v kapsách měl určitě nějaké tyčinky. Tu čokoládu mu odpouštím, jenom protože musí trpět tuhle atmosféru. Když mě viděl, zastavil se a usmál se úsměvem, který říkal "Jsem mrtev." 

,,Nechceš pomoct?" zeptala jsem se. Myslela jsem pomoct to sníst. Na to jen přikývl. 

Sedli jsme si k obýváku na gauč. Spíš jsme se tam vyvalili jako dva lachtani, ale to je vedlejší. 

V televizi hráli animáky tak jsme se dívali na pořady pro děti. Spousta věci nedávalo smysl, proto to Nick nezapomněl podotknout. Moje odpověď většinou byla "Je to pro děti, nemusí to dávat smysl," jenže to ignoroval a hledal nesmysly dál. 

Dítě, opravdu.

Snědli jsme víc jak půlku jídla co si chtěl Nick ukrást pro sebe, když se na mě podíval. 

,,Co je?" nechápavě jsem nadzvedla obočí. Byl to celkem vážný pohled, a Nick nikdy nemluví vážně. Nebo ne moc často. 

,,Mám deprese z toho jak s Clayem spolu nemluvíte," jen co to řekl, zasmál se. Říkám, že se nemluví vážně a asi to ani neumí.

,,Ty víš, co mi nechce říct, že?" zeptala jsem se. Jako odpověď jenom nepatrně přikývl kladnou odpověď. ,,Tak nechtěj ať nemluvím ani s tebou." nakrčila jsem naštvaně obočí. Zbyde mi si pak povídat s Patches nebo s mámou po telefonu a to beru jako nouzovku. 

,,To bych nepřežil!" přiznal se smíchem. ,,Věř mi, že kdyby nevěděl, že tě tímhle chrání, tak by to nedělal. Kdyby si věděla, že ho můžeš ochránit jen tak, že to budeš muset udělat za jeho zády, udělala by si to?" snažil se to otočit, ale tohle není o mně ale o něm.

,,Neobracej to takhle! To není fér, já jsem nikdy neudělala nic za jeho zády a neřekla mu to." uraženě jsem překřížila ruce na prsou. Nick se podíval pohledem "Vážně?"

,,Ale nakonec to zjistil!" obhajovala jsem se. Jasně, že jsem udělala pár věci o kterých Clay nevěděl, ale pak se to dozvěděl. 

,,Nechci to obracet proti tobě, jen se podívej na to z pohledu jeho. Taky by si mu neřekla nějaké věci, kdyby se je nedozvěděl ne?" to měl pravdu. 

S něčím bych za ním nepřišla ani za milion, ale to jenom protože vím, jak dokázal být ohledně mě vždycky ochranářský. Povídání s Nickem je něco co občas nesnáším, ne o takových věcech, protože se kvůli mému chování cítím špatně. 

Zamumlala jsem tiché "Nesnáším tě," směrem k Nickovi. Pomalu jsem vyšla schody do patra. Chtěla jsem vejít do místnosti, kde byl můj přítel ale po dlouhé době nevím jak s ním mám normálně mluvit. To mám po něm skočit a říct "Jsme ok."? 

Stepovala jsem před dveřmi minimálně dobrých deset minut, když se otevřely. 

,,Claire!" myslím, že se mě lekl. Asi určitě, když se chytit za za hruď na levé straně. ,,Jdeš..?" uvolnil dveře abych mohla projit, s čím vlastně dokončil i svou otázku. 

V místnosti jsem nebyla dobrých pár dnů, což taky tak vypadalo. Závěsy měl zatažené a vedle postele na stolku měl asi tři špinavé talíře.

,,Vlastně se jdu usmířit," nedívala jsem se na něj ale do země. Až když zavřel dveře jsem se na něj podívala. Jeho obličej vypovídal, že moc nechápe.

,,Konverzace s Nickem nesnáším, takže my dva se nebudeme hádat, ne když je v domě," vysvětlila jsem. Myslím, že rychle pochopil proto se jen široce usmál. 

,,Takže Nick je moje tajná zbraň?" zasmál se. 

,,Nedělej, nebo se seberu a pojedu k mámě," 

,,No to klidně můžeš, ale já tě tam nepustil," jen co to dořekl, mě uzavřel v objetí. 

*****

Tak já je ještě pro dnešek nechám žít:D ale to jenom protože chci aby to mělo co nejvíce kapitol:D Dreama to jeho lež stejně brzo dožene muhahaha<333 

love yaaa gamers<33