Amorousness [Ereri/Riren; CZ]

Nestřízlivý

Tak tohle je poslední dílek... Už mi došly nápady na tuhle kapitolovku. (Skutečně, mám neskutečně mnoho nápadů, jen to nesouvisí s tímhle) Soo, enjoy~

Od toho dne byla spousta věcí jinak. S Erenem jsme se mnohem více bavili, v přítomnosti toho druhého jsme se cítili uvolněněji. Hodně mě mátly mé city, neboť náš vztah byl sporný. Sice jsem ho párkrát políbil nebo on mě, ale nikdy jsme nic jiného nedělali a on mi ani nic neřekl. Já možná byl komplikovaný, ale tenhle spratek byl sakra záhada.

Ani jsem si to nestihl uvědomit a nastalo poslední ráno před odjezdem. Svým studentům jsem slíbil, že jim posunu večerku a každému koupím pivo. Nicméně, teď toho začínám litovat, bůh ví, co se dnes ještě stane.

S těmito pocity jsem se pomalu vyvlékl z Erenova sevření, posadil se na postel a porozhlédl se kolem – nic.

Už jsem otevíral ústa, abych je okřikl, že máme být dávno vzhůru, ale nechtěl jsem budit Erena.

Počkat, od kdy mám takový myšlenky?

Dotkl jsem se Erenova ramene a jemně jsem s ním zatřásl. „Erene."

„Ještě chvíli..." zamručel a pootevřel oči. Musel jsem uznat, že byl takhle po ránu víc než roztomilý.

„Ne, Erene. Je pozdě, snídaně už bude končit," naklonil jsem se blíž a opřel si čelo o to jeho, „vstávej."

Než jsem stihl jakkoli zareagovat, otevřel oči, chytil mi předloktí a přetočil mě pod sebe. Zápěstí mi pevně sevřel vedle hlavy a naklonil se k mé tváři. Nedovedl jsem skrýt překvapení.

„Co kdybych si dal místo snídaně tebe?"

Zaskočeně jsem zamrkal, než jsem trochu svraštil obočí. „Teď není čas na hry." Zacukal jsem zápěstím, a jakmile mi došlo, že díky jeho síle s ním nedokážu pohnout, odfrknul jsem si a vzdal to. Zatím.

„Nehraju si."

„Vážně, Erene?" povytáhl jsem obočí a upřeně ho sledoval. Vydechl jsem: „Podívej se, jestli je tohle jedna z tvých nálad, tak fakt-"

„Myslím to vážně."

Zmlkl jsem.

„Vždycky jsem tohle myslel vážně." Než jsem se nadál, ucítil jsem jeho rty na těch mých. Trhal jsem zápěstím, zbytečně; ruce mi chytil nad hlavou a tím uvolnil jednu svou. Zaplul s ní pod lem mých tepláků a já už si myslel, že mě odzbrojil. Skousl jsem si ret, abych zabránil stenům a on mě v klíně víc stiskl.

„Ksakru Erene, nej-" Byl jsem umlčen polibkem a ve chvíli, kdy jsem se neudržel a zasténal mu do úst, odměnil mě prohloubením polibku a zrychlením tempa.

„Ale," zamumlal a rty se mu zkroutily do škodolibého úsměvu. Pustil mi ruce, věděl, že teď už se stejně bránit nebudu. V dlani jsem pevně sevřel polštář, když mi stáhl pomocí zubů tepláky a začal zpracovávat moji chloubu jazykem. Rukou se věnoval varlatům a já se nezmohl na nic, pouze na steny.

„Ere... ne." zavzdychal jsem, prohnul se v zádech a-

Kurva.

„Co je to tu za hluk?" zamumlal něčí hlas z jednoho rohu peřiny. V tu chvíli jsme se já i Eren zastavili. Z návalu adrenalinu jsem se probudil dřív než on, chytil jsem ho za paži a zatáhl zpátky pod peřinu, aby nikdo nic neviděl.

„Bože, už bude dvanáct." Mě samotného ten čas překvapil, ale momentálně jsem měl větší starosti – takové, co byly vidět i přes peřinu.

„Jo..." ozval se další hlas a v něm jsem poznal Marca. Odvodil jsem si, že první hlas musí být Jean, Armin spí vždycky nejdéle z nás (když nepočítám Erena).

„Všichni vzhůru?" Do konverzace se zapojil i Eren a pod peřinou znovu nahmatal můj klín. Pevně jsem semkl rty.

„Asi." Armin se posadil a se zívnutím se na všechny usmál. „Levi-san dnes vstávat nebude?"

Neschopen odpovědi jsem jen zamručel, abych dal najevo, že žiju -zatím- a potlačil další sten, co se mi chtěl vydrat z hrdla.

„Aktivity už zřejmě skončily, tak vstávejme, ať stihneme aspoň oběd."

Eren přikývl a já musel zakňučet, chybělo mi to tření. Pohledy se obrátily na mne a já byl nucen odvrátit zrak a překulit se na bok, aby si nikdo ničeho nevšiml. Uvolnil jsem se teprve, až všichni odešli (samozřejmě i s Erenem).

Tch, zmetek.

***

Zbytek dne stál za houby. Eren se mnou kdoví proč neprohodil ani slovo a studenti byli unavení. Energie se jim vrátila až po slíbeném alkoholu.

„Dáte mi ještě, senseeeeei?" ozvala se jedna z dívek, ta nejvíce vysmátá čtyřočka.

Porozhlédl jsem se kolem, abych zhodnotil situaci. Namol byli v podstatě všichni chlapci a děvčata vlastně také, jen pár slušných se ještě drželo a přemýšlelo normálně. Ani Eren nevypadal zrovna střízlivě – připojil se k líbací flašce a kupodivu mi to ani nevadilo. Spíš se těším, až mu někdo vylíčí jeho líbačku s Jeanem a následnou rvačku, když políbil Marca.

„Pojď taky!" zazubil se brunet a zatáhl mě do kroužku. Sám si sedl naproti mně a už po pár kolečkách vyšla řada i na nás dva. Do té doby jsem se s nikým nelíbal, takže i ti, kteří hru nehráli, se postavili kolem nás a sledovali, kdo koho dřív políbí. Jelikož už jsem měl také „trochu" toho alkoholu v krvi, bez protestů jsem se posadil Erenovi na klín, omotal si ruce kolem jeho krku a nechal se políbit. Eren polibek prohloubil a mně už bylo jedno, jestli se ostatní rozešli, zírali, fandili, smáli se anebo se třeba utopili (v rozlitém alkoholu maybe). Teď jsem tam byl jen já a on. Nevím jak dlouho, ale byl jsem si na smrt jistý, že to byla nějaká doba, neboť když jsem se odtáhl, flaška se přesunula do našeho pokoje a my si v místnosti zbyli sami.

Toho Eren využil a pokračoval v tom, co načal ráno. Nebránil jsem mu. Nechal jsem se svléknout a položit na záda. Prsty přejížděl po celé mé délce, na pár sekund se vždy zastavil u žaludu a obkroužil ho palcem. Když už to vypadalo, že mě nepřestane takhle mučit, přesunul prsty k mému otvoru a jemně na něj zatlačil. Po chvíli do mě jedním vstoupil a téměř okamžitě i druhým, načež jsem hlasitě zasténal. Bez meškání začal prsty pohybovat, krčit je a roztahovat od sebe.

„K-Kurva, Erene!" zalapal jsem po dechu a přirazil proti němu. To už nebyl schopen ignorovat, vytáhl prsty, zvedl mě v bocích a pronikl. Sten, který se mi v tu chvíli vydral z úst, jako by nepatřil mně.

Eren tlumeně zasténal a chvíli přirážel pomalu, než našel to správné místo a výrazně zrychlil tempo. Sklonil hlavu k polibku, ruku vklínil mezi naše těla a začal mi třít přirození v rychlosti přírazů.

Zaryl jsem mu nehty do zad a s hlasitým výkřikem vyvrcholil. Eren mě následoval jen o pár přírazů později. Chvíli jsme zůstali v této pozici a líbali se, než ze mě vystoupil a svalil se vedle.

Ani jeden nic neříkal, jen jsme se k sobě tiskli a přečkali tak až do rána, než nás probudily první hlasy a nám došlo, co se stalo. V rychlosti jsme se převlékli a ve chvíli, kdy jsem se zvedal, mě chytil za zápěstí a stáhl tak zpátky k sobě.

„Víš, že tě miluju, Levi?"

„A víš, že já miluju tebe?"

Místo odpovědi se jen usmál a věnoval mi polibek.

A takový byl náš "seznamovací" týden. A co v budoucnu? Řekl bych, že je častokrát lepší nevědět, co nás čeká, protože to nemusí být nic dobrého. Proto bychom si měli vychutnávat přítomnost a přijímat to, co se právě děje, ať už je to dobré nebo zlé. Ale doteď jsem svůj slib neporušil a nehodlám.

Protože Erena miluju.