The Traitor of the Crown |TODODEKU|

KAPITOLA PÁTÁ

,,Tomuro! Pojď mi pomoct!" křičel zoufalý Touya na jeho... přistěhovalce? Sám nevěděl, proč ho ještě nevyhodil. Tami neustále brečela a tak divně smrděla. Tomura přišel a hned si snažil zacpat nos. ,,Co to tu tak neskutečně páchne?" zaúpěl a došel k nim. Odpověď ležela přímo před ním. Touya se na něj podíval jasným pohledem. Tomura začal vrtět hlavou. ,,Ne. Neexistuje. Nebudu jí měnit špinavou plínku," otočil se na odchod, ale Touya ho chytil a postavil před malou princeznu. Byla to docela stresující situace. Tomura se začal škrábat na krku a cukat sebou zase pryč. ,,Můj žaludek by to nezvládl, takže to musíš udělat ty," odůvodnil mu a dál ho držel u postýlky. ,,Je to tvoje neteř! Na tohle si měl myslet dřív, než si ji sebral!" Konečně se mu povedlo vysmeknout a utéct. Touya si povzdechl. Nos si zadělal kolíčkem a pustil se do toho. Snažil se jak mu to jen žaludek dovolil. Nakonec Tomura dostal ale lepší nápad a šli ji umýt do vany. Kdyby je u toho někdo viděl, asi by se nevydržel nesmát. Problém byl vyřešen... a že to byl jejich problém už několik dní. ,,Nemohla by chytit nějakou vyrážku? Nechali jsme ji v tom opravdu dlouho," poznamenal Touya trochu starostlivě. Nechtěl jí nijak ublížit, obzvlášť ne jeho zaviněním. Tomura ho propálil pohledem. ,,My? Tady není žádné my. Já ti nikdy neslíbil, že ti s ní budu pomáhat. Do tohohle si mě navlékl ty sám," zamračil se. Touya mu pohled oplatil. ,,Za to, že tu bydlíš zadarmo je tohle jen malá oběť." Následně Tami usušili a oblékli. Ta ale pořád potahovala a za chvíli se rozbrečela na novo. Opravdu zašli daleko a vyrážku skutečně chytila. ,,Ale ne... Hana se tu opravdu nějak loupe," zamručel Tomura a vzal si ji do náruče a snažil se jí houpáním uklidnit. ,,Neříkej jí tak..." poznamenal tiše Touya a sledoval to. Tomura s ní na chvíli odešel do pokoje kde měl věci a vrátil se s menší mastičkou. ,,Zkusil jsem jí to namazat mastičkou, kterou mi doktor předepsal, když jsem byl malý. Za zkoušku nic nedáme." Touya nic nenamítal. Tomura měl tentokrát pravdu.

Keigo se vrátil do paláce až po týdnu. Lidé se o jeho zmizení také už stihli dozvědět, proto na něj opravdu zvláštně koukali, když procházel nenuceně městem. Pravdou ale bylo, že celou cestu přemýšlel, co svému králi má říct. Věděl, že je může nasměrovat, protože už teď věděl, kde Tami je, ale nemohl říct pravdu. Touyu i tak prozradit nechtěl, přesto že za to co udělal, by si zasloužil daleko horší trest co minule. Mezi strážemi také rychle proklouzl, jen jednoho si odchytil, aby uvázal koně, kterého si předtím půjčil. Voják se mu neopovažoval odporovat. Enji si ho ale hned nechal předvolat. Zuřil vzteky a Natsuo také. Nikdo nevěděl, jestli náhodou nebudou chtít další rukojmí a on si vesele lítá na koni po světě. ,,Kde jsi byl?" řekl Enji naprosto vážným tónem. Keigo se uchechtl. ,,Já věděl, že se zeptáte," jemně se na něj usmál, ,,Všude! Hledal jsem princeznu zrovna tak, jako váš syn." Posadil se na stůl a stále si na obličeji udržoval ten typ úsměvu, kterým Enjiho vždy vytáčel. ,,A našel?" s přímou otázkou do místnosti vešla Nina. Nikdo jí od té doby neviděl, teď až to bylo poprvé. Nezajímalo jí, co kde a s kým dělal. Všechno ostatní šlo stranou. Natsuo ke své ženě rychle přišel a objal ji. Byl neskutečně rád, že ji vidí. Vypadala strašně unaveně a... jo, strašně. Oči měla opuchlé, moc toho ani očividně nenaspala a o tom jak díky všemu stresu zhubla, ani nebylo třeba mluvit. Objala ho nazpátek, šťastná, že ho zase vidí. Chyběl ji, ale věděla, že se s tím nějak musí vyrovnat. Tohle byla velká rána pod pás. Keigo před ní předstoupil také a poklonil se. ,,Ano, veličenstvo. Budu potřebovat pár silných vojáků, aby mi pomohlo jí v bezpečí vrátit sem, kam patří." Natsuo přikývl, ale svoji ženu nepouštěl. Neměl moc důvěru v její rovnováhu. ,,Před chvíli dorazili spojenci z království Ambermore a Mightall. Pošleme je všechny, jen nám ji prosím přivezte," odpověděl Natsuo. Ani on na tom nebyl zrovna nejlépe. Celý tento incident ho už unavoval a chtěl mít klid. Fuyumi k nim přišla a tiše si povzdechla. ,,Také pojedu. Chci najít Shota a Izuka." Keigo se na ní zmateně otočil. ,,Nejsou tu?" Natsuo zavrtěl hlavou. ,,Ne i oni zmizeli. Těžko říct, jestli je unesli, nebo odešli dobrovolně, ale nejsou tu. A s nimi i Shinso. Takže předpokládáme, že odešli dobrovolně všichni tři." Nebyl čas ztrácet čas. Vojsko se seskupilo a v čele s Keigem, Fuyumi, Rumi (Mirko), Tenseiem a Natsuem mohli vyrazit.

Naše malá výprava hned druhý den ráno pokračovala v cestě. Katsuki, jak už bylo jeho zvykem se ujal vedení, protože jako jediný měl mapu a věděl, jak z toho ven. Na večer se tak nějak už poměrně zapomnělo a panovala mezi všemi dobrá nálada. Eijiro si uvědomil, jak dobře si vlastně rozumí s Denkim a že by jeho příběhy mohl slyšet stále dokola. Stali se tak dvěma rušivými elementy, které ostatní ale spíše rozesmívaly. Jediný Katsuki na to měl svůj názor. Několikrát je okřikl, ale vždy to pomohlo jen asi na minutu, než začali mluvit zase.
Izuku se mezitím vzdálil k Shotovi, který šel až úplně vzadu. Ten s nikým nemluvil a ani se do rozhovorů nijak nezapojoval. Nechtěl mluvit popravdě s nikým. Stále si v hlavě přehrával to, co se stalo minulý den a bylo mu z něj samotného špatně. ,,Shoto, je ti dobře?" pousmál se na něj Izuku. Byl to ten jeho ohleduplný starostlivý úsměv, kterému nemohl odolat. Tentokrát ale musel. Snažil se utlumit všechny jeho pocity, aby neřekl něco nehezkého, co by nemohl vzít zpátky a čeho by později litoval. ,,Shoto... Co se včera stalo? Víš že musíme řešit každý malý problém, aby vztah fungoval tak, jak má. Opravdu jsem tě tak naštval?" Shoto zaťal zuby. Skutečně chtěl být potichu a vyřešit si to jinak. Začalo mu i docházet, že v té dohodě přeci jenom háček byl. ,,Ne," odpověděl stroze a ani se na svého přítele nepodíval. Izuku cítil, že je něco špatně. Stále bylo a od večera se nic nezměnilo. Zkusil ho tedy vzít za ruku, ale Shoto se mu vytrhl. Upoutali tak na sebe pozornost a ostatní před nimi se zastavili. Izuku toho měl už docela dost. ,,Shoto. Prosím už přestaň. Tohle se mi ani trochu nelíbí." To byla ta poslední kapka. Shoto se zastavil také a zaťal pěsti. ,,Ani mně ne. Nic z toho. Celá tahle výprava je na nic. Tami je už určitě mrtvá. Ty to očividně tajně táhneš s někým jiným a mně tu říkáš něco o fungujícím vztahu?!" Izuku udělal několik kroků zpět. Zase ta maska. Nevěděl co mu na to dobrou chvíli říct, ale nechtěl sebou nechat zacházet takhle. ,,S nikým jiným to netáhnu a to ty moc dobře víš." Shoto se pohrdavě uchechtl. ,,Ano? A proto tě někdy i celý týden nevidím? Proto tě včera Katsuki běžel zachránit? Jak ti můžu věřit?!" Tentokrát už opravdu křičel. Izuku se snažil zadržovat slzy. Jak teď museli před ostatními vypadat. Jak ON teď musel před ostatními vypadat? ,,Nic mi na to neřekneš? Beru to tedy jako potvrzení." Shoto obrátil kroky pryč. Jeho nohy šli, ale on jimi nehýbal. Neovládl ani svůj hlas. Chtěl křičet o pomoc, ale nemohl. Podvědomě tušil, že jde splatit dluh onomu muži a děvčeti. Chtěl jim to říct, ale nešlo to. Nikdo se ho nesnažil zastavit. Všem lezl na nervy. Uvědomoval si to. To že znovu a opět ublížil Izukovi... dělalo se mu z toho špatně. Než se nadál, jeho tělo ho poslechlo v jediné věci, kterou nemohl ovládat ani tak úplně sám. Po tvářích mu tekly slzy a měl zaťaté zuby. Už z dálky si všiml toho muže. Jen co k němu přišel, nasadil mu novou masku a zavedl do jeskyně. Tentokrát je jich tam víc. Každý má svou vlastní masku. Je tam i Touya a- Tami. ,,Vítej, bratříčku. Už jsme na tebe čekali," usmál se na něj Touya držící Tami v náručí. Shotovo okouzlení jako by v tu chvíli pominulo. ,,To... ty?" Celou dobu hledají jeho? Celý sálal hněvem a výčitkami. Tohle by se bývalo bylo nemuselo vůbec stát. ,,Je to jen malá cena za to, jak mě otec odřízl. Je mi jedno kdo všechno bude trpět, když bude trpět on." Shoto se k němu rozběhl, ale muž co mu dal masku ho rychle zarazil. ,,Dost. Nebudete se tu hádat. Počkáme. Váš rychlý velitel stráží o tomhle samozřejmě ví, takže je sem přivede. Budeš mít tu čest nám... POMOCT." Shotovo tělo se začalo třást. Svědomí měl černější než kdy předtím a z celé téhle situace se mu udělalo špatně. Jen pomyšlení na to že něco udělá Izukovi, nebo svojí rodině. Nesnášel se v tu chvíli, tak moc se nesnášel. ,,Jsme rádi, že jsi se k nám přidal! Zmiz!" zmateně ho přivítal jeden z lidí s maskou. Blond dívka s drdůlky se nad tím zasmála, ale nijak to nekomentovala. Touya nad tím protočil očima a pohled obrátil na Tomuru. Ten bez jakýchkoli zbytečných slov kývl. ,,Můžeme začít."