The Traitor of the Crown |TODODEKU|

KAPITOLA ČTVRTÁ

I po dvou dnech hledání se zatím setkali jen s neúspěchem. Shoto byl očividně frustrovaný a ani Izuku už nebyl tak v klidu. Občas si už i říkali, jestli nebyla chyba se vydat sami. Denki se snažil udržet dobrou náladu jak jenom to šlo, ale i tak se to až tak nedařilo. A co hůř, začalo jim znovu docházet jídlo. Po pár dalších krocích se několika z nich ozvaly prázdné žaludky. ,,Mám takový hlad, že bych snědl i kůru ze stromu," zamručel Denki. Ostatní museli jen souhlasit. ,,Co se tu trochu porozhlédnout? Třeba najdeme zase nějaké lesní ovoce," navrhl Izuku. Dohodli se, že nepůjdou moc daleko, aby na sebe pořád viděli. Denki už ale za chvíli běžel s křikem pryč, protože nějakým způsobem naštval lesní včely. Mina mu samozřejmě běžela na pomoc a Shinso šel radši s nimi. Nechat je běžet pryč samotné znamenalo, že je ztratí úplně.
Jinak na tom nebyl ani Shoto. Nechal se unášet myšlenkami a dostal se až příliš daleko. Zabloudil. ,,Sakra," zašeptal si pro sebe, ale nevěděl kudy se vrátit. ,,Izuku?!" snažil se zakřičet, ale odpověď se mu nedostala. Z jeskyně, která byla před ním zaslechl tichý zpěv. Zvědavě šel tedy dovnitř. To co tam potkal, ale nečekal.

Byla to malá dívka. Její neučesané prameny vlasů jí padaly do obličeje. Ale nebyly to jediné, co jí obličej zakrývalo. Kromě vlasů to byla i bohatě zdobená maska. Na prince se úplně otočila a postavila se. ,,Slyšel jsi mě?" zeptala se tichým hlasem. Shoto přikývl a šel blíž. Moc se mu to nezdálo, ale jeho zvědavost mu nedovolila zůstat na jednom místě. Držela v rukou několik hadrových panenek, a její nohy i ruce byly pokryté obvazy. ,,Kdo jsi? Co tu děláš tak sama?" Pokud by potřebovala pomoct, neváhal by ani chvíli. ,,Jak se jmenuješ?" Dívka na chvíli vypadala strašně vyděšeně, ale ten pohled jí hned opadl. Její tělo se přestalo třást a udělala krok k němu. ,,Eri, princi Shoto." To ho zarazilo. Znala ho? Zastavil se až před ní a skrčil se, aby byli v úrovni očí. Nemohlo jí být víc, než deset. ,,Odkud mě znáš?" Dívka upustila svoje panenky na zem a položila obě ruce na jeho tváře. Do očí jí moc neviděl, ale přesto cítil, že se mu dívá až do duše. ,,Můžu vám pomoct. Vím kde je." Shotovi srdce vynechalo několik úderů. Ví kde je? S nadějí v očích se na ní chvíli díval. Čekal že bude pokračovat a řekne mu směr. Dívka ho pustila a šla hlouběji do jeskyně. Shoto hned za ní. ,,Můžu vám pomoci. Uděláme výměnný obchod. Nasadíte si tuhle masku a za čas nám naši laskavost splatíte." Nám? Shoto se začal ztrácet v kontextu, ale pokud mu pomůže najít Tami, proč by jí... jim nepomohl s něčím on. ,,S čím přesně budete chtít pomoct?" Dívka vzala půlku masky a stoupla si na stoličku před něj. ,,Dozvíte se to včas. Zkrátka až bude čas a práce se kterou budeme potřebovat pomoct." Shoto začal váhat. Bylo to čím dál divnější. Eri si na místě přešlápla a sundala svoji masku. ,,Je to jenom na vás, princi," promluvila malá dívka a zvedla své oči k těm Shotovým. Přemýšlel. Byla by to jen malá oběť za to, co by tím mohl získat. To, na čem mu tak záleželo bylo teď v ohrožení. Znovu si dívku před sebou přeměřil pohledem a tiše vydechl. ,,V čem je háček?" Nabídka byla až moc lákavá, ale neměl z toho dobrý pocit. Dívka zavrtěla hlavou. ,,Žádný není. Jediné co stačí, je teď souhlasit a všechny vaše starosti zmizí." Shoto na ní zíral dobrou chvíli, než ji ruku podal. Na nic nečekala a potřásla si s ním. Ve druhé ruce už svírala půlku masky, kterou mu přiložila k obličeji. Ta se v tu chvíli rozplynula a jeho jizva jen nepatrně ztmavla. Prince to trochu vyděsilo, obzvlášť když se za dívkou ze stínu vynořil muž. Položil ji ruku na rameno a tiše se uchechtl. ,,Výborně." Shotovi se hned vzápětí zamotala hlava a před očima se mu zatmělo. Poslední co zaslechl, tak dívku křičet a brečet, než jeho tělo vypovědělo službu a omdlel. Eri se na onoho muže otočila a slzy stále nemohla zastavit. ,,Říkala jsem, že to nechci už dělat. Prosím... prosím... já už nechci." Dívka schytala facku a jen těžce zadržovala slzy. ,,Jsi slabá, Eri, proto tě musím držet pod kouzlem masky," řekl naprosto klidným hlasem a Shota odnesl na gauč hned vedle. Odebral mu trochu krve a vstříkl jí do jedné hadrové panenky, která mu byla podobná. Do bodu srdce zabodl špendlík a položil ji zpátky na stůl.