Two Personalities [hyunlix]

15.

Když jsem vzhlédl, abych zjistil do koho jsem narazil, padl mi zrak na Hyunjina. Oddychl jsem si, sice nevim proč, ale asi jsem byl rád, že to byl zrovna on.

Včera jsme si moc nepovídali, takže jsme si s ním mohl povídat teď. Vlastě až na to, že jsme musel co nejrychleji utéct - co nejdál od mého pokoje.

Rychle jsem vstal, vzal Hyunjina za ruku, vytáhl ho do stoje a rozeběhl se sním do obýváku. (Jak z K-dramatu)

Když jsme dorazili do obýváku, podíval jsem se na něj. Koukal se na mě celkem zmateně, ani se mu nedivím. Po chvilce jsme si uvědomil, že ho pořád držím za ruku. Takže jsem mu ji rychle pustil.

,,Dobré ráno" prolomil jsem ticho, protože už to bylo nesnesitelné. ,,Dobré ráno?" Znělo to spíše jako otázka, pouze jsem se uchechtl a zamířil jsem si to do kuchyně. Cestou jsem se rozhlédl jestli ti nikdo není a nebyl.

,,Už jsou vzhůru... Myslím tvůj pokoj?" Opět jsem promluvil ticho já, tě tentokrát však otázkou. Hyunjin přišel do kuchyně a sedl si na židličku u pultu. (Snad víte co myslím)

,,Emh..kolik je hodin?" Zeptal se mě místo odpovědi. Podíval jsem se na hodiny a zjistil jsem, že už je  osm hodin. ,,je 8 proč?" Odpověděl jsem mu.

,,No kluci vstávají většinou v 8 takže je divný, že tu ještě nejsou. Ale když jsem tam byl naposled, všichni ještě spali." Řekl a po chvilce se mě taky na něco zeptal. ,,A tvůj pokoj je už vzhůru... Počkat proč si vůbec utíkal?"

,,Jak by se to řeklo...už jsou vzhůru to jo, a to druhé...tak nějak jsem je probudil, a vzhledem k tomu, že ještě nechci přijít o život, tak jsem se radši vypařil" řekl jsem a poškrábal se na hlavě. V tu chvíli jsem si uvědomil, že když jsem se zbytkem skupiny tak ani nemyslím na sebepoškozování, naposledy to vlastně bylo v den, co na to přišel Hyunjin takže...ani nevím kdy to bylo.

Následně jsme si povídali a já začal pro všechny dělat palačinky. Zrovna když jsem je pokládal na stůj, tak se tu objevil postupně zbytek mé skupiny a chvilku po tom i Ateez.

U snídaně se nic moc nedělo. No až na to, že jsem málem umřel, protože mi kluci vyhrožovali, že po mě za to, jak sem je probudil, hodí nůž. No a potom jsem to musel vysvětlovat ostatním.

Jaká zábava, že?

Po snídani jsme měli půl hodiny volno, abychom se převlékly do toho, všem budeme cvičit a aby nám trochu slehlo.

Obě skupiny už jsme čekali v obýváku, kde za námi měl přijít trenér, což se za chvíli stalo. ,,Takže.." Řekl a spráskl ruce dohromady. ,,Jak víte teď půjdem běhat." Nad tím jsem se zarazil. Neměli jsme jít běhat před snídaní? ,,Ano vím na co se chcete zeptat, ale změnili jsme to. Běhat se bude po snídani, abyste se trochu rozhýbali, takže žádné flákání a jdeme..." Najednou se zarazil, ale po chvilce pokračoval ,,a pití nechte tady."

Když to dořekl, otočil se a mířil si to ke dveřím. Většina z nás, včetně mě, si povzdechla. Položil jsem pití a vydal se ve stopách trenéra.

Během toho co jsme běhali jsem myslel, že se ze mě asi vypaří duše.

Po tom co jsme doběhli zpět k domu, zjistil jsem, že jsme uběhli celkem 8 kilometrů. Po tomhle se nikdo nemůže divit, že jsem chtěl umřít.

Trenér nám pouze řekl, ať se jdeme převléknout a ať tady za 10 minut jsme. Když se ho San z Ateez zeptal, jestli se nemůžeme osprchovat, řekl: ,,až před obědem."

Jestli tohle budeme dělat když den, asi to se mnou nedopadne dobře. Pouze jsme si opět povzdechli a vydali se do pokojů.

Když jsem byli dole - opět všichni, přišel trenér a tentokrát nás opravdu zavedl do taneční místnosti. Bohužel to co potom trenér řekl, jsem ani slyšet nechtěl. Řekl: ,,Takže... Vzhledem k tomu že je tu Felix nový, by nás všechny určitě zajímalo jak tančí, že?" Po tom co to dořekl, všichni začali křičet ANO.

Neměl jsem na vybranou, takže jsem pouze šel doprostřed místnosti a čekal co se bude dít dál. ,,Máš nějakou písničku, na kterou by jsi chtěl tančit?" Zeptal se mě trenér, já řekl pouze: ,,ne"

Následně šel trenér k repráku a pustil tam písničku, kterou jsem moc dobře znal. Byla to...

Moc vám děkuju za 1K přečtení. Jsem ráda, že se vám kniha líbí. A snad vás i baví. ;)

Lexi