Two Personalities [hyunlix]

12.

Nevěděl jsem proč, ale zrovna teď jsem mu nechtěl lhát. A i kdybych chtěl, poznal by to. Avšak jsem nevěděl, jak muj to říct, proto jsem jen seděl a mlčel. Zřejmě odtušil, že to nejsem schopný přiznat, takže jen zamručel.

,,Jak dlouho?" Tak zněla otázka, na kterou se mě Hyunjin zeptal. ,,Byla to první po šesti letech." Viděl jsem, že se už nadechuje k další otázce, ale tušil jsem, na co chce zeptat, takže jsem ho předběhl. ,,Kvůli Binovi," Následně jsem si omylem zívl, čehož si nejspíš všiml i Hyunjin, která mi řekl ať jsi jdu lehnout, neváhal jsem a poslech jsem ho.

TIME SKIP

Když jsem se probudil a rozhlédl jsem se, uviděl jsem Hyunjina, který v klidu spal, na druhé straně pokoje. Po chvilce jsem si uvědomil, že musím do školy, takže jsem rychle popadl svůj telefon a zkontroloval čas. Bylo 7:56 což zavinilo můj výskok z postele a následné spadnutí na zem. Podíval jsem se na Hyunjina, který se začal probouzet. ,,Oh... už jsi vzhůru." Zamumlal Hyunjin a já se na něj zmateně podíval.

,,UŽ? Za 4 minuty máme být ve škole a ty ještě ležíš v posteli!" Řekl jsem dost nevrlým tónem. ,,Huh... tobě to nikdo neřekl?" Byla věta, která se mi dostavila od Hyunjina. O čem to sakra mluví? ,,O čem, mi nikdo neřekl?" Řekl jsem a rovnou se přitom zvedl ze země a sedl si opět na postel. Hyunjin se také posadil a začal mi vysvětlovat něco, o čem jsem vůbec netušil.

,,Takže, probíhá to tak, že každý rok, jdeme první den do školy, ten už mimochodem byl. Následující den máme dopoledne na to, abychom si zabalili věci, které budeme potřebovat. No a odpoledne se odjíždí na tři až pět týdnu, dá se říci na soustředění. Na soustředění, trénujeme sestavy a písně, které potom zazpíváme na koncertě, který je většinou těsně po konci soustředění." Toto pro mě byla novinka. ,,Jo a ještě... budou tam další skupiny." Řekl Hyunjin a nejspíš si všiml, mého trochu šokovaného výrazu a tak dodal. ,, Neboj, ještě je času dost" Následně mě poplácal po zádech a odešel do koupelny.

Chvíli jsem tam jen seděl a koukal do blaba, potom jsem dopěl k názoru, že to nejspíš přežiju takže jsem se převlékl a čekal na Hyunjina.

Když Hyunjin přišel, řekl, že si dáme snídani, potom pojedeme na kolej, kde si přichytám věci on se mezitím vrátí sem a bude si taky balit. A tak jsme taky učinili.

...

Zhluboka jsem se nedechl a až potom jsem odemkl dveře od pokoje. Ani jsem je nestihl zavřít a už se tu opět přiřítili mí spolubydlící. ,,Hej hej hej... kde jsi jako byl?" Byla jedná otázka, kterou jsem zachytil. Nechtěl jsem být nepříjemný, ale docela mi vadilo jak jsou na mě nalepení a jeden přes druhého na mě mluví. ,,Zjišťoval jsem si něco, co jste mi VY, nebyli schopni říci." Řekl jsem to s patrnou naštvaností v hlase. Následně jsme zavřel a zamkl dveře, zul si boty a prošel kolem nich do ložnice.

,,Hele, jestli myslíš to, že dnes odjíždíme, tak za to se ti omlouváme. nějak nám to vypadlo z hlavy." Ozval se za mnou Jisung. Otočil jsem se na něj a viděl jsem, že mu tato situace asi není úplně příjemná. Povzdech jsem si a odpověděl. ,,Jo. V pohodě jen... prostě jsem to nečekal a je to ho nějak moc." Řekl jsem a opět se na Jisunga podíval. ,,Okey, v tom případě by mě ale zajímalo, kde jsi byl, že jsi mi ani nezvedal telefon?" Když to dořekl začal jsem si prohrabovat všechny kapsy až jsem našel telefon. Zkusil jsem ho pustit, ale jak jinak. Byl vybitý. Rychle jsem došel k nabíječce a zapojil do ní mobil.

Následně do pokoje přišli i ostatní a všichni si začali balit věci. Ani jsem se nenadál a už jsme jeli v autě do kampu, kde budeme strávit zhruba měsíc.

Jen bych chtěla upozornit, že v dalších kapitolách budou další skupiny, ale budou třeba z jiných společností, ale jakoby v této fan-fikci budou patřit do JYP jestli chápete. A ještě bych se vás chtěla zeptat, jestli byste přežili, kdybych změnila nějaká jména. Niki by byl Tae a Ryujin by byla Jennie. Moc se za to omlouvám, jenom že až teď mi došlo, že by to pokračování nedávalo smysl, tak mi to prosím potom napište do komentářůůů.

Lexi