14.

291 14 8
                                    

Následně nám řekl, že si tento den můžeme dělat co chceme, ale že máme být na večeři, která je v pět odpoledne.

Společně s kluky jsme vyšli do horního patra. Cestou mi řekli, že naše pokoje jsou po čtyřech. Vždy čtyři nejmladší a potom čtyři nejstarší. Také mi řekli, že naše pokoje jsou až na konci chodby, takže jsme se tam rovnou vydali.

Když jsme došli do pokoje, už tu byli naše kufry. To co mě však překvapilo, bylo to, že tu byly palandy. Vzhledem k tomu, že jsem byl nejblíž jedné z paland, jsem si jednu rovnou zabral. Druhou plandu, naproti mně, si zabral Jeongin. Pode mnou měl postel Jisung a pod Jeonginem byl Seungmin. Docela mě překvapilo, že jsme se ani nijak nehádali.

...

Po tom, co jsem si vybalili, jsme se dohodli, že by byl dobrý nápad, se jít seznámit s Ateez. Samozřejmě že je známe ale zjistil jem, že se ani zbytek skupiny, nesetkal s Ateez osobně.

Už jsme stáli přede dveřmi jednoho z pokojů, můj pokoj šel k jednomu a druhý k tomu dalšímu. S kluky jsme se totiž dohodli, že bychom se rozdělili na dvě skupiny podle pokojů a každá skupina by řekla jednomu pokoji, který mají Ateez, aby šli do obýváku, že bychom se tam mohli seznámit.

Kluci mě donutili klepat, takže jsme neměl na výběr a zaklepal jsem. Po chvilce nám otevřel kluk, který byl zhruba o hlavu výší než já. Nadechl jsem se, abych jim zdělil náš nápad. Kluci se proti mě prostě spikli - musel jsem mluvit já.

,,Emh... Nás napadlo, že bychom mohli jít dolů a seznámit se, zbytek skupiny už šel ke druhému vašemu pokoji." Řekl jsem na jeden nádech.

Kluk, který stál přede mnou, se na mě chvíli díval, následně se otočil a křičel na zbytek pokoje něco podobného, co jsme mu řekl před chvíli. Když dostal odpověď, otočil se zpět na mě a řekl: ,, za chvilku jsme tam." My se jenom uklonili a co nejrychleji jsem se odtud vypařili.

Po tom co všichni dorazili, jsme si sedli všude možně a začali se seznamovat. První začali ateez, zjistil jsem, že nejsou o moc starší a docela jsem si rozuměli což bylo dobré. Přeci jen, kdo by chtěl sdílet dům s někým s kým se nemusí. Nejvíc jsem si asi povídal s Wooyongem, který měl podobný humor jako já. Což se jen tak nevidí.

Když jsem se představovali my, byla to dost sranda, protože jsem se furt něčemu smáli. Ale zvládli jsme to.

Ani jsem si to neuvědomil ale už byl večer. Po společné večeři jsme si udělali pouze noční hygienu a vydali se spát.

......

Ráno... Popravdě nevím jestli ho mám rád nebo ne. Ale asi spíš ne. Vzbudil mě budík... Můj nejlepší kamarád. Jako každý člověk, no skoro každý, jsem se převlékl a udělal si ranní hygienu. Když jsem se vrátil zpět do pokoje, uvědomil jsem si, že kluci pořád spí. Jak je nemohl probudit ,,můj nejlepší kamarád???"

No alespoň je můžu probudit sám. Přemýšlel jsem nad různými možnostmi. Polít je vodou jsem hnedka vyloučil, takže mě napadalo jen jedno. Pustit nahlas muziku.

Šel jsem ke kufru, ze kterého jsem vyndal svůj malý reprák a spojil si ho s telefonem. Schválně jsem našel jednu z jejich písniček. Reprák jsem umístil na stůl, který byl dá se říci, tak nějak stejně vzdálený od obou paland a pustil písničku. Počítal jsem do pěti a přesně, když jsme dopočítal všichni tri, ano úplně všichni, vyskočili z postele. No Jeongin si jen rychle sedl, ale i to se počítá.

Všichni se na mě otočili s pohledem, který říkal, oprava: přímo křičel ,,být tebou bych teď zdrhl nebo přijdeš o život" Neváhal jsem ani minutu a vystřelil z pokoje jako neřízená střela. Omylem jsem do někoho na chodbě narazil, až jsme oba spadli na zem. To bych jinak nebyl že jo já.

Podíval jsem se na toho, s kým sem se srazil. Člověk, do kterého jsem narazil byl...

No jo no... napínání musí být. Jinak jak se máte?❤️🤘

Lexi

Two Personalities [hyunlix] Where stories live. Discover now