T H I R T Y

143 22 11
                                    


„Takže, vy jste se dali spolu dohromady, a teď po nás chceš aby ses mohl odstěhovat tady na Floridu, do Ameriky?" tahle otázka, mámě už vypadla několikrát z pusy za tento večer.

Táta se nechápavě na mě díval, a dával si všechny informace do hlavy. Možná si teď připadám divně, to je pravda, ale je mi osmnáct a tento rok bude devatenáct. Pokud se něco hrozného stane, vždy se na ně můžu obrátit.

„A," pošlapal si na místě, „nemyslíš si že je to nějak brzo?" věděl jsem, že tato otázka přijde. A upřímně, taky mi to přijde brzo, ale vím že bych bez něho teď zrovna ani na pár měsíců nepřežil. A vztah na dálku, zrovna není věc kterou bych si přál mít.

„No, jo," odkašlal jsem si, „ale už jsem přece dospělí, a stejnak jsem nechtěl bydlet v Anglii, kde stále prší."

Možná to byla drsná slova, když jsem viděl, že se jim něco problýsklo mezi očima.

Seděl jsem tam, když se moji rodiče na sebe dívali. Musím říct, že jsem byl nervózní, moje prsty si hrály s lemem mého trička a vlasy jsem měl v očích, byly trochu slané kvůli mořské soli.

„Uvidíme co vše půjde, ale hned to nebude, musíš zůstat aspoň v Anglii další dva měsíce aby se vše zařídilo a ostatní věci." vodu s ledem který měl táta v ruce položil vedle mě, můj úsměv který se mi objevil na rtech byl asi největší za celou dobu.

Možná vše, půjde podle plánu.

——

Ninth day.

Předposlední den. Máma už běhá z kuchyně do dalších pokojů aby mohla vše sbalit, aby jsme vše už měli hotové, a zítra už jen v klidu odletět.

Ale já neodletím v klidu. Tohle bude asi má nejtěžší část v životě, kterou musím udělat. Ať už je to, že se musím rozloučit se všemi které jsem tu potkal, ale taky s člověkem, který mi za tich málo dní, přirostl k srdci.

„George," pokojové dveře se otevřely, ale já zůstával sedět na posteli, ze které jsem se koukal ven z okna.

„Vím že je to teď těžší, ale zkus si aspoň něco sbalit, potom za ním můžeš jít." její hebká ruka přistála na mých vlasech které, jemně rozcuchala. Vše mi bude chybět.

——
12:48

„Takže. Zítra v pět hodin ráno nám letí letadlo, takže tu buď nějak rozumně, aby si potom mohl vstát." řekl táta, když kolem nás byly zabalené různé tašky a kufry.

Slova mi nevycházely s úst, jen jsem přikývl abych mohl co nejrychleji vypadnout z místa.

Teplý a taky horký vítr mi zavál do vlasů, když jsem vstoupil ven. Lidi chodili tam a zpátky s různými drinky a nebo věcmi na pláž. Slabě jsem se zasmál, v Anglii tohle nikdy nezažiju. I když tam je léto, tak to nebude tak hezký pocit, jako to je někde jinde.

Ruce v kapsách od kraťas a hlava skloněná k zemi. Pomalým krokem jsem šel po cestičce, která byla z kamenů, ale taky z písku. Byl to hezký pocit.

„George!" hlas mi zazvonil v uších, hlas který dobře moc znám.

Než jsem stačil něco říct, větší a silnější ruce se omotaly kolem mě, zahihňal jsem se když moje ruce přešly kolem jeho krku. Malý polibek mi přistál na mém líčku, když jsem se pomalu odtáhl.

„Ahoj, Dream," kdyby to šlo, určitě by v mých očích šly vidět malá srdíčka.

„Ahoj, zlatíčko," sladce se usmál, když jsem s ním navázal oční kontakt. V ruku v ruce se se mnou dal na jinačí cestu, kterou jsem ještě nešel.

„Kam jdeme?" nemám rád překvapení, nebo taky když mi někdo přeje na narozeniny. Cítím se trapně, nebo nemám moc rád, když jsem středem pozornosti.

„Půjdeme do jedné restaurace mimo kemp, mám tam auto, takže tam pojedeme, v takovém horku vážně nejdu." stisk na mé ruce se zvětšil, když jsem přikývl se zvukem 'mhm'.

„Jak to u vás teď jde?" přesně ví, jaké věci se dějí teď v hotelu. Rodiče běhají tam a zpět, věci všude kolem, a taky všude kde šlápneš.

„Nechci o tom mluvit, jsem rád že jsem na chvíli vypadnul."

„Mhm," pochopil.

„A taky, kluci potom přijdou," na chvíli zastavil, než zahnul do zatáčky.

„Proč?" špatná otázka.

Zasmál se, „Chtějí se s tebou rozloučit, idiote."

Úsměv z tváře mi trošku vymizel. Hned jsem se cítil o trošku divněji než bych měl, možná už je ten čas abych o všem přemýšlel. Už je ten čas, kdy se mám cítit nervózně a taky být ve stresu.

Už je ten čas si uvědomit, že už tu zítra ráno nebudu.

_____________________________________
Words:753

PŘEČÍST PROSÍM❗️❗️

Po téhle knížce až ji dokončím, chci udělat další, mám pár návrhu ale chci aby jste rozhodli vy. Když to čtete, děkuji :))

⬇️⬇️ napište co by jste chtěli z tihle nápadu, pokud se nějaké nelíbí, můžete napsat jaké by jste chtěli⬇️⬇️

(Dnf)

Pirate AU
Figure skater x hockey player  AU
Exchange student AU

Děkuji všem kteří odpověděli <3

Holiday love /Dnf/ ✓Onde as histórias ganham vida. Descobre agora