Holiday love /Dnf/ ✓

T W E L V E

Third day.

„Myslela jsem že bude dneska hezky," řekla zklamaně máma, když se podívala ven z okna. A měla pravdu, dneska moc hezky nebylo. Nebylo slunečno jak se o Floridě říká, bylo zamračeno a moc lidí venku nebylo. Stále bylo teplo, ale slunečné počasí je lepší než kdyby jste na obloze viděli černé mraky.

„Chtěla jsem jít koupit na snídani něco do té pekárny a taky potom něco na celý den." dala si ruce na boky a pořád, se dívala ven.

„Však co ti brání? Pořád tam můžeš jít, do té doby dokud nebude pršet," pokrčil jsem rameny, a máma se na mě podívala naštvaně. Sedl jsem si na gauč.

„Tak tam můžeš jít ty," oznámil z kuchyně táta když si dělal rychlou snídani. Otráveně s nadzvednutým obočím jsem se na něho koukl.

Zasténal jsem, „Proč já? Já tam nechci jít,"

„Dám ti pár dollarů navíc a můžeš si něco vybrat když tam půjdeš," ušklíbl se a kousl si do svého toustu. Protočil jsem očima.

„To mě má jako nalákat tam jít jo?" zasmál jsem se, a stále jsem se na něho díval.

Táta si povzdechl, „Když tam nepůjdeš nemůžeš jít později s tvými novými kamarády ven." ušklíbl se znovu, protože věděl že tohle neodmítnu.

„Fajn,"

——

„Máš tam lísteček to co bych chtěla nebo co se nám hodí, kdyby tam něco z toho nebylo můžeš si koupit co se ti líbí," pohladila mě máma po tváři a usmála se, pak za sebou zavřela balkonové dveře kterou vedou na terasu a já, se vydal k pekárně.

Dal jsem si do uší sluchátka, a poslouchal jsem písničky. Po celém areálů byla Wi-Fi, takže jsem se nemusel bát že si vypotřebuju data. Lidí moc venku nebylo a počasí na koupání k tomu taky moc nepřispívalo. Měl jsem si vzít mikinu, věděl jsem to. Řekl jsem si když mě ovál trošku studený vánek. Ale ještě není pozdě se otočit. Potichu jsem zasténal a rychle jsem běžel ještě k hotelu.

——

Chtěl jsem si vzít nějakou náhodnou mikinu která mi ležela ve skříni a vzal jsem si mikinu od Clay. Byla rozepínací, takže jsem si jí trošku zapnul, než jsem se vydal znovu cestou, a konečně k pekárně. Ještě rychle jsem si vzal do ruky mobil a napsal jsem rychlou zprávu.

Me
Myslel jsem že na Floridě má být teplo 24/7

Hned se mi odeslala jeho odpověď.

Clay<3
Bohužel ne každý den je stejný ;)

Usmál jsem se a znovu jsem si pustil písničky, po chvilce jsem došel na místo.

Pekárna byla moderní, ale co by jsme čekali na takovém místě. Pracovala tam vždy starší paní, ale dneska jsem jí neviděl, byl tam nějaký kluk který vypadal na můj věk. Otevřel jsem dveře od pekárny a kluk se mě hned všimnul. Lidí tu nebylo moc ale pár jich tu bylo.

„Ahoj, vítej v naší pekárně co by sis přál?" vykřikl na mě hned brunet když jsem přišel před kasu, pořád se na mě díval a mě to začlo být nepříjemné.
Odkašlal jsem si a hned jsem začal říkat věci co jsem měl napsané na papírku, pár věcí jsem si vybral taky pro sebe, jak říkala máma to co se mi líbilo.

Vytáhl jsem peníze abych zaplatil než promluvil znovu, „Nejsi odtud že? Máš jiný přízvuk," podal jsem mu peníze do ruky a odpověděl jsem tiché ne. Nebylo mi moc do řeči, on se jen zahihňal.

„Jsem Oliver ty?" podal mi peníze na vracení. Schoval jsem si je a podíval jsem se na něho.

„George," znovu jsem odpověděl, a on se znovu zasmál.

„Znáš tady už někoho?" ptal se na hodně otázek. Chtěl bych se otočit a už jít pryč, se sluchátky v uších.

„Jo, potkal jsem tu partičku kluků, ten hlavní je Clay," spravil jsem si vlasy když mi spadly do očí. Jeho výraz se změnil, nemohl jsem říct co ale změnil se.

„Jako, Clay Walkers?" zeptal se, to je jeho příjmení?

„Neřekl mi příjmení, zatím. Ale jmenuje se Clay jeho nejlepší kamarád se jmenuje Nick," proč mu to vlastně říkám, zahnusil se. Fajn jaký je jeho problém?

„Jo je to on, a jeho nejlepší kamarád Nick Armstrong," protočil očima a pak se znovu na mě podíval, když uviděl můj nechápací obličej zarazil se.

„Clay Walkers a jeho rodiče vlastní tohle všechno, bar u pláže, hotel, camp, bazén a všechno co tu je. Prostě jsou bohatí, a jezdí tu každé prázdniny." řekl naštvaně, ale já ho pořád nechápal, věděl jsem že to tu od Clay rodiče vlastní, ale jaký je problém?

„A problém je?" nadzvedl jsem obočí a Oliver se na mě znovu podíval. Povzdechl si.

„Byl jsem s ním kamarád George, než se na mě úplně vykašlal, protože jsem byl jen chudší než on. Pak si našel partu se kterou se teď znáš." mluvil potichu aby ho ostatní lidé neslyšeli, zarazil jsem se, stále jsem to ještě moc nechápal.

„To nechápu, nikdy se o tobě nezmínil?" zamumlal jsem, a stále jsem se díval na Oliver, který si jen odfrkl.

„Myslíš že ti to tak jen řekne? Ne, jak dlouho ho znáš dva týdny? Týden?" ukázal na mě prstem, podíval jsem se do země a pak zpátky na něho.

„Vlastně jen tři dny," cítil jsem se divně, říká mi vůbec pravdu?

„Bingo, jen si dávej bacha aby tě taky tak nevyhodil, a pak by ses s ním už nikdy neviděl." pokrčil rameny a stále, s obličejem bez emocí se na mě díval. Povzdechl jsem si a pomalu jsem přikývl, nevím co si mám myslet, ale možná jediné co vím je, že bych si s ním měl popovídat.

„Nevím jak ti mám věřit," řekl jsem nakonec, když se chtěl otočit pryč, jako kdyby skončila naše konverzace. Oliver na chvíli přemýšlel než mi odpověděl.

„Nevím jak mám udělat aby si mi věřil, ale zkus se ho zeptat sám, pokud ti nic neřekne," pokrčil rameny, „tak lže."

Můj pohled se znovu zabodl do dřevěné podlahy, znovu jsem přikývl, a žádnou konverzaci jsem s ním už nechtěl mít. Ne hlavně o jisté osobě.

„No nic snad se tady ještě jednou uvidíme George," s tímhle se otočil a šel obsluhovat další lidi, já se jen otočil a vyšel jsem z pekárny.

Nevím jestli mu mám věřit, přece ho vůbec neznám, ale taky skoro vůbec neznám Clay.

________________________________________
Words:1039

Dlouhá kapitola yess.

Chtěla jsem udělat menší drama, tak jsem o tom přemýšlela co udělat když jsem dneska nebyla ve škole. Snad se vám to líbí ^^