Holiday love /Dnf/ ✓

T W E N T Y

Pomalu jsem otevíral dveře od hotelu, ruce se mi potily a dech se mi zatajil, když jsem viděl mámu stát hned za dveřmi které jsem otevřel. Ruce měla zkřížené a na tváři, obličej na kterém jsem mohl vidět zlost, ale když mě uviděla, její výraz se změnil do jemnějšího. Ale než stihla něco říct, táta vtrhl do chodby ještě s větším naštvaným obličejem. Radši jsem nic neříkal, a dále jsem poslouchal hněv a řev který vychází z mého otce.

——

Seděl jsem na posteli a slzy mi stékaly po mých tvářích, ruku jsem měl na puse abych utlumil své vzlyky. Radši jsem měl sluchátka, protože jsem stále mohl slyšet jak se rodiče hádají. Máma mě obhajovala a táta měl vždy nějaké námitky.

Po chvíli poslouchaní písniček a mých vzlyků, jsem slyšel tón že mi někdo volá. Chvíli jsem se koukal na volajícího. Clay. Zvedl jsem se z postele a vyšel jsem na menší balkón, kde mě nikdo naštěstí nemohl slyšet. Když jsem byl venku, zavřel jsem za sebou balkonové dveře, tak jsem zvedl hovor.

„George?" zeptal se, aby si jistý že za hovorem, jsem já. Odkašlal jsem si, ale k ničemu to nepomohlo, v mém hlase byl stále slyšet brek.

„Dream?" nemohl jsem si pomoct, znovu jsem se zhroutil do slz.

„Zlatíčko? Jsi v pořádku?" věděl, že nejsem ale stále se mě zeptal, bože, tohle se mi nejvíc na něm libí.

„N-ne," snažil jsem se mluvit mezi vzlyky, „nemůžeme se s-setkat teď?" největší podpora pro mě byl on. Jen on. Nikdo jiný.

„Pokud ti to dovolí rodiče, tak samozřejmě zlatíčko." jeho hlas byl tak komfortní, že bych ho mohl poslouchat několik hodin a nikdy, by mě neomrzel.

Jen jsem ze sebe vydal tiché 'mhm', byl jsem unavený kvůli mého brečení. Teplý vítr mě ovál a já zavřel oči. Teď bych si přál abych byl v jeho náruči, to jsme od sebe jen pár hodin a bože, jak on mi chybí.

„Kdyby ti to dovolili, napiš mi jen ano, kdyžtak se setkáme na našem místě." promluvil znovu, až jsem z toho otevřel oči. Podíval jsem se před sebe kde šel vidět oceán a slunce, které za hodinu bude zapadat.

„Dobře," zašeptal jsem, slyšel jsem jeho zahihňaní, aby aspoň trošku zjemnil atmosféru.

„Uvidíme se zlatíčko," po chvilce dodal, „snad." a položil hovor, dal jsem si pryč mobil od ucha a podíval jsem se na obrazovku. Byla zhasnutá, ale věděl jsem že teď mám jediný úkol, zeptat se rodičů jestli se můžu jít projít ven.

„George?" nadskočil jsem a rychle, jsem se otočil, máma stála v mém hotelovém pokoji a hrála si se svými dlouhými vlasy. Byla nervózní, a já to mohl vycítit.

„Mohl bych se jít jen projít ven?" zeptal jsem se, „Jen si pročistit hlavu." začal jsem si kousat spodní ret, aby mi to vyšlo.

Máma se pousmála, a pomalu přikývla, pohladila mě po vlasech a pak rychle vyběhla z mého pokoje. Já se otočil ke skříni a vzal jsem si, mikinu která byla vlastně Clay. Ale to mě teď nezajímalo, všechno co mě teď zajímalo abych ho viděl.

——

Docházel jsem k našemu místu, co údajně byl vysoký útes, kde jsme se poprvé koukali na západ slunce, a taky to byl den na který nezapomenu. Jemně jsem se rozeběhl když jsem ho uviděl, ruce měl v kapsách a díval se před sebe, když mě uviděl jemně se usmál. Vlétl jsem do jeho náruče, jeho ruce byly hned kolem mě a já se k němu více přitulil. Moje ruce byly kolem jeho krku a ty jeho, kolem mého pasu.

Po chvíli se odtáhl aby se mi podíval do očí, oční kontakt jsem mu vrátil, jen jsme na sebe čuměli jak dva idioti.

Ušklíbl se, „Jsi v pořádku zlatíčko?" dal mi nějaký pramínek vlasů za ucho. Moje tváře chytaly červenou barvu, pomalu jsem přikývl.

„Už ano," znovu jsem ho obejmul, jako kdyby to mělo být naše poslední. Což zaručuju, že nebude.

_________________________________________
Words:651

Zítra píšu test z matiky který neumím a taky ve středu jdu na soutěž ve skoku vysokém, wish me luck.

Děkuji za aktivitu <3