F O U R - T E E N

162 20 0
                                    



„Třeba to je na něho moc," byl jsem na videohovoru s Karl a vedle něho, byl Nick, který vypadal že někomu píše na mobilu. Pokrčil jsem rameny a povzdechl jsem si.

„Možná ano, ale taky je to asi moje chyba, neměl jsem na něho tlačit." lehl jsem si na postel tak, abych měl pořád telefon před svým obličejem. Nick zatřepal hlavou.

„Ne, Clay takový je. Má takovou náladu když pořád o něčem přemýšlí nebo když je ve stresu." podíval se na chvíli na mě a pak zpátky do mobilu, kde pořád někomu agresivně psal.

Znovu jsem si povzdechnul. Tohle bude těžší než jsem si myslel. Několik myšlenek mi probíhalo v hlavě. I když jsem věděl že je to moje chyba, věděl jsem že na něho nemám tlačit, že toho kluka Oliver mám ignorovat, co říká. Byli kamarádi ale Clay se s ním přestal bavit, proč?

Odkašlal jsem si, Karl a Nick se na mě podívali. Měli nějakou konverzaci kterou jsem neposlouchal. Byl jsem ve svých myšlenkách, že jsem vůbec nevěděl co se kolem mě odehrává.

„Nemůžete mi říct vy, co se stalo s tím klukem?" řekl jsem nervózně, Karl se podíval na Nick, a Nick zase na Karl. Vypadalo to jako kdyby mluvili přes myšlenky.

„Ne, musí to ti říct on. Jediné co ti můžeme říct je, že Oliver ti říká lži. Clay by neudělal to, co ti Oliver řekl." odpověděl Nick, a podíval se na Karl který přikývl.

„Ale můžeme jít později spolu všichni ven. Jakoby myslím všichni z kluků. Aji Clay, aby jste si to nějak vyříkali." usmál se Karl, který se stále díval na displej svého mobilu, kde jsem byl já.

Pomalu jsem přikývl, jdeme ven. Znovu. Venku přestalo pršet, a vypadá to jako kdyby venku nepršelo dalších sto let. Zase bylo horko.

„Fajn, ještě se domluvíme ve skupině, zatím George," než jsem se stihl rozloučit, hovor byl ukončen. Potichu jsem zasténal a dal jsem si mobil na nabíječku. Bylo 11:04 když jsem se vydal ze svého pokoje pryč. Máma a táta, byli v kuchyni a o něčem mluvili, když jsem otevřel dveře, oči se na mě hned vrhly.

„Konečně," protočil očima táta, „myslel jsem že už nikdy nepřijdeš." zasmál se jako kdyby to mělo být vtipné, teď byla řada na mě, abych protočil očima.

„Možná půjdu ven, okolo nějak dvanácti hodin." vzal jsem si svojí skleničku z kuchyňské linky a nalil, jsem si do ní vodu, kterou jsem hned vypil.

Rodiče se na sebe podívali a pak znovu na mě. Zavřel jsem oči a pak znovu otevřel. Věděl jsem, že teďka přijde něco, co jsem nechtěl. Budou mít zase nějaké kecy a nebo, nějaké problémy, které chtějí se mnou řešit. Položil jsem skleničku na stejné místo kde byla předtím a kývl jsem na ně hlavou, aby pokračovali s tím, co chtějí říct.

„Víš George," začala máma, „jsme rádi že sis našel nové kamarády, ale chtěli by jsme nějaký ten čas aji s tebou, prostě trávíš více času s nimi, než s námi." pokrčila rameny a koukala se na tátu, který vypadal že bude pokračovat.

„Ještě dneska můžeš jít, ale zítra budeš celý den s námi. Jedeme do vedlejšího města vlakem. Takže si nic neplánuj." když tohle dořekl, tak jsem se necítil zrovna stokrát nejlíp. Nejradši bych prožil celou dovolenou s klukama, ale když tady letíš na dovolenou s rodiči, je to těžké.

Nadechl jsem se, „Fajn, půjdu se už chystat." odešel jsem znovu tam, odkud jsem před chvíli odešel.

Cítil jsem jak moje tělo je znovu ve stresu. Nevěděl jsem co mám čekat. Jestli Clay zase zvýší hlas protože řeknu znova něco a nebo, pokud všechno bude v pořádku jako předtím.

——

„George!" zamával na mě Darryl, který se držel společně se Zak za ruku. S úsměvem jsem zamával nazpět.

„Kde jsou ostatní?" zeptal jsem se, když jsem k nim došel. Darryl a Zak pokrčili rameny.

„Ještě tu nejsou-" vyrušil Zak hlas, který všichni dobře známe.

„Hola amigos!" všichni tři jsme se otočili když jsme viděli Alex, jak k nám běží společně s Karl a Nick, Wilbur je dobíhal. Zahihňal jsem se. Ale hned jsem přestal když jsem několik metrů od nich viděl Clay, který nevypadal moc na to, že tady chce dneska být.

„Pardon za zpoždění, museli jsme Clay vytáhnout z domu," poukázal na Clay Wilbur, který se jemně zasmál, nemohl jsem si pomoct ale já taky.

Dal jsem pohled pryč od Wilbur, a podíval jsem se na Clay. Clay se už na mě díval a když jsem se na něho koukl zpátky, navázali jsme oční kontakt tak, že v něm šlo vidět že by tady vážně nejradši nebyl. A já ho chápu, protože bych se teďka nejradši propadl do země.

_____________________________________
Words:779

Příští kapitola bude lepší I promise.

Holiday love /Dnf/ ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat