Pátek, konečně! Zrovna končí poslední hodina. Sandra si mě celý den nedůvěřivě prohlíží. Je mi jasné, že mě čeká další výslech. A tentokrát se bez odpovědi neobejde.
Znovu jsem ji celý den vyhlížela. A znovu bez úspěchu.
Schovávám si věci do skříňky, když se za mnou ozve: „Koho to pořád vyhlížíš?” Vím, že je to Sandra. „A nesnaž se mi tvrdit, že nikoho, Ash. Už druhý den se chováš divně. Jsi zamlklá a pořád se rozhlížíš po chodbách.” řekla rázně. Dala jsem poslední věc do skříňky a zamkla ji. „Nechci to řešit.. ne tady. Co kdybychom zašly do parku? Nebo ke mně domů?” prohlásila jsem, když jsem se na ni otočila. „Park zní fajn. Nechci rušit tvou tetu svou návštěvou.” zašklebila se a rozešla se směr východ. „Tu bys nerušila. Má tě ráda.” zasmál jsem se.
Zasněžený park měl svoje kouzlo i nevýhody. Naštěstí je tu i altánek, ve kterém nejsou lavičky pod vrstvou sněhu, takže se na ně i dá v klidu posadit.
„Tak.. kde začít.” vydechla jsem a Sandra mě upřeně sledovala. „Když jsi v tu středu odešla, někoho jsem poznala. Byla to dívka, milá a krásná. Ale v její přítomnosti jsem měla zvláštní pocit. Jako by mě ten pocit chtěl varovat. A zároveň jsem se cítila v bezpečí.” řekla jsem a Sandra přemýšlela nad tím, co jsem řekla, ale pak se zarazila. „A proč se rozhlížíš po školních chodbách?” „To je další věc. Řekla mi, že k nám nastupuje do druháku, ale od té doby jsem ji nepotkala.. nebo aspoň jsem ji neviděla.” odpověděla jsem jí a ona se zavařila zmateně. Věděla jsem, co by přišlo za otázku a tak jsem pokračovala: „Víš jak jsem se včera večer rozhlížela na té ulici?” „Jo vím, chovala seš fakt divně.” ušklíbla se. „Měla jsem zase ten pocit. Cítila jsem, tě tam někde je.” dopověděla jsem. „Dobře, tohle je šílený!... A znáš její jméno?” podívala se na mě. Jen jsem zakroutila hlavou do záporu. „Řekneš mi aspoň jak vypadala? Třeba bych ti mohla pomoct ji najít, až k nám nastoupí.” řekla s nadšením v hlase. Nevěřícně jsem na ni koukala. „Proč bys to dělala?” optala jsem se s nedůvěrou. „Ash, notak! Mé nejlepší kamarádce se někdo líbí! Samozřejmě, že ti chci pomoct!” nadchla se. Nechápavě jsem se podívala.„Řekla jsi, že je krásná a milá. Navíc ji hledáš už druhý den.” odcitovala. „Dobře, to by stačilo. Jdu domů.” zvedla jsem se a rychlým krokem jsem odešla.
„Jsem doma.” zavolala jsem z chodby a zamířila rovnou po schodech do svého pokoje.
Viděla jsem ji jednou v životě, tak jak si Sandra může myslet tohle? No nic nechám to být.
V úterý se dostává pololetí vysvědčení. Pak už zbývá jen krátký čas do maturity. To už jsem chtěla být doma. Představa toho, že budu opět se svými sourozenci, byla nádherná.
Bylo něco kolem sedmé, když jsem se rozhodla jít dolů. Angela v kuchyni zrovna dávala jídlo na talíře. Posadila jsem tedy rovnou ke stolu a za malou chvíli se ke mně připojila i Angela s jídlem.
„Máme nějaké plány na víkend?” zeptala jsem se Angely, když jsme se přesunuly do obýváku. „Myslela jsem, že budeš se Sandrou. Chtěla jsem si přijít město. Ale pokud chceš, můžeš se přidat.” odvětila. Dál už jsme si nic říct nestihly, protože v televizi zrovna začal Harry Potter.
___________________________________________
Tak jsem se k tomu konečně zase dostala. Přestože jsem už týden doma na neschopence, jsem se k tomu nemohla odhodlat.
Nicméně mám ještě týden čas a rozepsanou další kapitolu. Ale kdyby měl kdokoli nějaký nápady nebo dotazy, nebojte se napsat.
ČTEŠ
Devil's daughter
Fantasy„A co ty, co chceš dělat po škole?" „Myslela jsem si, že se vrátím domů, ale očividně to nebude tak lehký.." „A kde vlastně bydlíš?" „V Pekle." Mé odpovědi se začla hlasitě smát. Ahoj, jsem Ash a toto je můj příběh.
