Nevinnost

~6~

Podívala jsem se na Rowana, který se na mě díval, a usmála se na něj. Pak jsem si všimla, že je bez trička, a odvrátila jsem se od něj, aby neviděl mé zrůžovělé tváře.

Nenápadně jsem se znovu podívala na Rowana a celého si ho prohlédla. Na ruce má vytetované oko s křídly a malého hada, který mu objímal ruku. Nad tím malým hadem má mrtvou růži a na rameni mu začíná čínský drak, který končí uprostřed jeho hrudi. Na levé straně břicha má vytetovaného hada, který chrlí oheň a končí u žeber. Nepřehlédla jsme ani jeho svaly. Mohla bych se na něj takhle dívat celý den.

„Co tady dělám?" Pomalu jsem se zeptala a konečně se mi podařilo odtrhnout od něj oči.

Posadila jsem se, a když Rowan zamířil k šuplíkům, naskytl se mi pohled na jeho holá záda. „Usnula jsi. Nechtěl jsem tě budit a ty jsi mi nikdy neřekla, kde bydlíš, tak jsem tě vzal k sobě." Otevřel jednu zásuvku a vytáhl tričko, které si přetáhl přes hlavu.

Pohled na jeho holá záda mi bude chybět.

„Mohl jsi mě nechat spát na ulici, proč jsi to neudělal?" Zvedla jsem se z postele a položila si ruce v bok. Rowan na mě vrhl vražedný pohled a já zvedla obočí. „Kdybych chtěla, mohl bych ti teď ukrást psa." Řekla jsem mu a ukázala prstem na Mila.

„To bys neudělal." Řekl mi a opřel se o šuplíky za sebou. Založil si ruce na prsou a moje oči sledovaly jeho pohyby.

„Vážně? Dívej." Řekla jsem a rychle vzala Mila do náruče. Pak jsem co nejrychleji zamířila ke dveřím, ale moc daleko jsem se nedostala. Rowan mě jednou rukou chytil kolem pasu a druhou mi vzal Mila z rukou. „To není fér. Nedal jsi mi ani pár vteřin náskok." Odfrkla jsem si a Rowan pustil Mila na zem. Jeho ruka mi chvíli zůstala na pase, ale pak ode mě ustoupil na krok a já se na něj napůl otočila.

Nejdřív jsem si to tu celé prohlédla. Je to tu pěkně velké. V obýváku jsou docela velká okna, takže mám výhled na město. To znamená, že bydlí v nějakém drahém bytě. Gauč je dost velký na to, že tu bydlí on sám. V televizi běží nějaký film a kuchyň je taky docela velká.

Podívala jsem se na Rowana a všimla si, že se mi dívá na zadek.

Opakuji; na můj zadek.

Rowan sjel očima od mého zadku k mým očím a můj pohled se zastavil na jeho rtech, které se zkroutily do samolibého úsměvu. „V koupelně jsou věci, které potřebuješ." Kývl hlavou směrem k pokoji a já chvíli studovala jeho tvář.

Kývla jsem hlavou a prošla kolem něj zpátky do pokoje. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře koupelny a rozsvítila světlo, plácla jsem se rukou do čela.

To bylo asi poprvé, co se mi někdo takhle podíval na zadek.

Odfrkla jsem si a přešla k umyvadlu. Chvíli jsem se na sebe dívala do zrcadla.

To je snad poprvé, co ráno vypadám takhle dobře.

Chtělo by to potlesk.

Usmála jsem se a podívala se na kelímek se dvěma zubními kartáčky. Jeden je černý, hádám, že patří Rowanovi. Druhý je bílý, ten je nejspíš můj.

Rowan je takové zlatíčko.

Má pro mě připravený i kartáček.