𝕷𝖆́𝖘𝖐𝖆 𝖛𝖗𝖆𝖍𝖚̊ /MaTTem/ ✓

30.

,,Unavená?" zeptal se Maty,když jsem se snažila nabrat trochu vzduchu a krčila jsem se za stromem. ,,Věř mi,že nemáš šanci mi něco udělat" zakřičela jsem udýchaně na Matyho a on se společně se Samem zasmál. ,,Jo? Jsi tady jediná,která nemá zbraň, vážně si myslíš,že tě tu jen tak nechám,když jsi za mnou doslova přišla jen kvůli tomu,abys mě ubodala k smrti? Takovej já nejsem, já jsem tady ten,co někoho má zabíjet,ne ty. Ty jsi za mnou celou dobu jen lezla a podkopávala jsi mi nohy,nic jsi nedokázala!" vykoukli na mě z obou stran a já jsem byla v pasti. ,,Maty,proč jsi mi kurva neřekl,že ti vadím! Však bych odešla" zasmála jsem se, kapky slz mi tekli po tvářích a pomalu se mi zavírali víčka. Očekávala jsem bolestivou smrt a přehrávala jsem si všechny vzpomínky.

Když jsem znovu otevřela oči, Maty byl tváří blízko ke mně a svoji ruku měl natáhlou za zády,připraven bodnout. ,,Tak už to udělej" řekla jsem mu a on se zamračil. ,,Chtěl jsem,aby jsi umřela pořádně a aby tě to bolelo, přece tě jen tak nebodnu do hrudi" pousmál se a pokrčil rameny. Následovala jsem jeho gesto a dala jsem si kolena k hrudi. Znovu jsem zavřela oči, když najednou jsem slyšela jak se někdo snaží nadechnout. Rychle jsem sebou cukla, uviděla jsem Sama, který měl skrz na skrz v hrudi zabodlý šíp. Snažila jsem se najít, z kama to přišlo a kdo mi právě zachránil život, dívala jsem se všude kolem sebe,ale nikoho jsem neviděla. Matyáš se taky rozhlížel, najednou vyletěl další šíp,směrem k Matymu, ten ale stihl uhnout. ,,CO SI O SOBĚ MYSLÍŠ?!" zařval a podíval se na nehybného Sama. Najednou jsem ucítila něčí ruku na mém rameni. Otočila jsem se. ,,M" usmála jsem se. Maty se na něj podíval a totálně psycho se zasmál. ,,Tak M ,jo?" M mi podal luk s šípama a nahnul se ke mně. ,,Jsem Michael" natáhl svůj luk a vystřelil Matymu na nohu šípem,který mu nohu probodl skrz na skrz. Zaječel bolestí a skácel se na zem. ,,Taky tě nenechám umřít jen tak" přišel k Matymu,který se svíjel v bolestech a kopl do něj. Pak se podíval na mě. Jeho hnědé vlasy vlály ve větru a znaky,které si nakreslil na obličej jako lovec mu slušely,stejně jako šátek omotaný kolem hlavy. ,,Sluší ti to,víš to?" řekla jsem mu a strčila do něho. ,,Jo,to teda vím" podíval se mi do očí a přiblížil se ke mně. ,,Takže to začalo tím,že mě skoro zabiješ,a teď zabíjíme spolu,Michaeli?" on přikývnul a dlouze mě políbil. V polibku jsem se usmála a pak jsem ho odstrčila. Maty už stál na nohách... teda na jedné. A nůž,který svíral v ruce měl nastavený směrem na mě.