𝕷𝖆́𝖘𝖐𝖆 𝖛𝖗𝖆𝖍𝖚̊ /MaTTem/ ✓

16

,,No,tak pojďte sem děti,mám pro Vás něco k jídlu" ozval se hlas pána z druhé místnosti a my jsme se tam vydali. Co jsme uviděli byl chleba s něčím namazaný a k tomu asi paprika myslím. Sedli jsme si a hned jsme to po chvilce snědli. ,,Za chvíli byste měli jít,já budu muset lovit zvěř víte" pousmál se a vzal si od nás ze stolu prázdné talíře. ,,Jo ,my za chvilku půjdeme. A vy tu bydlíte? Takhle sám?" začala jsem se vyptávat ,,Nee,mám ženu kousek odsud,ale řekl jsem jí,že zde budu asi tři dny,abych nemusel stále chodit tam a zpět,chápete" zasmál se a již čisté talíře dal na linku.

,,Fajn,tak my už půjdeme,ať Vás nezdržujeme" usmála jsem se. Maty se ke mně naklonil ,,Ne tak docela,můžeme někde bydlet 3 dny" dost dobře jsem věděla co má na mysli a ihned jsem zakroutila hlavou ,protože se mi to vůbec nelíbilo ,,Málem jsi mi zabil bratra,nemusí z tebe být vrah,ne?" pošeptala jsem mu nazpět ,ale Maty mě neposlechl.

Stoupl si a popadl příborový nůž na stole. Stoupla jsem si a chtěla jsem Matyho zastavit,ale on položil příborový nůž na linku ,,Tohle jste zapomněl na tom stole" usmál se sladce Maty. Pousmála jsem se nad Matyho obličejem,ale jakmile jsem odtrhla pohled od jeho rukou, vymklo se to kontrole. ,,MATY,NE!" bylo pozdě. Propíchl tomu milému pánovi hrudník nožem,který popadl druhou rukou nenápadně z druhé strany linky a trefil se přímo do srdce. Skácel se k zemi a já jsem jen pozorovala potůčky krve ,které se přibližovali k mým nohám. ,,Maty-" neměla jsem slov,můj přítel někoho opravdu zabil. ,,Nebudeš tomu...nebudeš tomu věřit,ale uklidnilo mě to,měla bys to zkusit" otřel si pot z čela a já jsem na něj jen zmateně zírala

,,Ty jsi ho zabil! Zabil jsi nevinného člověka a teď říkáš,že tě to uklidnilo?!" řvala jsem po něm a slzy mi pomalu tekly po tvářích. Přibližovala jsem se víc a víc k Matymu a on pořád couval. Na nic jiného jsem neměla sílu. Vzala jsem nůž ze stolu,ano,ten kterým Maty zabil toho pána, a přiložila ho tupou stranou Matymu ke krku,když narazil do zdi. ,,Co to-co to děláš?" zeptal se a pozoroval moji ruku,kterou jsem držela nůž ,,Matyáši Tomko, vy mě nikdy nepřestanete překvapovat,že? Nikdy Vás nepřejde ten vztek na Dominika a Vitaliyho,protože jste psychopat. Mohu Vám potvrdit,že jsme na tom stejně" řekla jsem mu a on se pousmál. Upustila jsem nůž a přilepila jsem se na Matyho. On se s ochotou přidal a chytl mě za boky. Odtrhli jsme se až jsme nemohli dýchat a ve stejnou chvíli jsme se podívali na mrtvolu. Oba jsme se zasmáli a pak se na sebe podívali ,,Jsme psychopati,že?" zeptala jsem se ho a prohrábla jsem mu vlasy ,,Že váháš" usmál se a já jsem mu dala pusu na tvář ,,Miluju tě" řekla jsem