*pohled y/n*
Jakmile jsme domluvili, došli jsme ke schodišti a šli dolů. Prošli jsme kolem M sousedky a pak rovnou ven,kde jsem se rozhodla začít konverzaci ,,Kde myslíš,že to je?" zeptala jsem se M. Chvíli přemýšlel,ale pak se ťukl do hlavy ,,Nevím,ale když jsme měli PORADU, tak mluvili o opuštěné budově,nevěděl jsem proč o ní mluví,ale je to možnost" pokrčil rameny a zatočil doleva ,,Myslím,že mluvili o té budově,která je na konci tohohle města. Znám městečka kolem mého rodného jak svý boty,musí to být ono" otočila jsem směr a M se mnou. Chvátala jsem na místo co nejrychleji,až mě M nestíhal. Musíme se tam dostat dřív,než mu stihnou něco udělat.
Po chvíli jsme doběhli před opuštěnou budovu. Řekla bych spíš skoro zchátralou. ,,Hele,kdo to tam sedí?" ukázal M a já jsem se podívala tím směrem. Seděl u dveří kluk,kterému šel z pusy kouř. ,,Není to.." ,,MATY!" zakřičela jsem a on se zvedl ,,Jop" M dal ruku dolů a ztichl. Utíkala jsem k němu a skočila po něm. ,,Y/n! Kam jsi zmizela? Chyběla jsi mi!" dala jsem mu pusu a on se usmál. ,,A kdo je tohle" podívala jsem se za sebe a pousmála se ,,To je M" ,,Proč "M"?" odfrkl Maty ,,Protože prostě "M" ,co máš za problém?" zeptal se protivně M a dal ruku v pěst ,,Hele hele kluci,klid, co se tu ,Maty vlastně stalo?" zeptala jsem se a vešla mezi ty dva. ,,Zabil jsem Vitaliyho" zašeptal a pak se odmlčel a sklopil pohled k zemi. ,,No, zasloužil si to" vlasy jsem si dala za ucho a nervózně jsem popošla ke dveřím budovy.
Vitaliy ležel nehybně na zemi. Vedle něj byl Sam s nějakým týpkem. Popošla jsem k Samovi. ,,Ale ty sis to nezasloužil" pohladila jsem ho po tváři a přejela k jeho zápěstí. Byl naživu. ,,O můj bože" vzala jsem jeho hlavu a dala mu tolik facek,než otevřel oči ,,Čo sa-čo sa děje?" zeptal se a já jsem se usmála a obejmula jsem ho. ,,Jsi naživu,jsi,naživu" ,,Asi áno" zasmál se a odtrhnul se ode mě. Vstal a přešel k Vitaliymu. ,,Najprv Dominik a potom ty? Zašlo to až veľmi ďaleko" pohladil Vitaliyho po hrudi a posmrknul. ,,To snad ne..." šeptla jsem a popošla k Samovi ,,To jsem nevědě-" ,,Drž hubu! Môžeš za to ty! Len ty! Už ťa nechcem vidieť, vypadni" zakřičel na mě ,což by jsem od něj nečekala ,,Fajn" otočila jsem se a odešla z budovy. Když jsem došla ke klukům,opřela jsem se o strom a oddechla ,,Mám chuť zabíjet,co vy?"
ВЫ ЧИТАЕТЕ
𝕷𝖆́𝖘𝖐𝖆 𝖛𝖗𝖆𝖍𝖚̊ /MaTTem/ ✓
ФанфикV životě zvládnete spoustu věcí, ale jen některé z nich jsou správné. Někteří dělají více dobrých, někteří těch špatných. V této knize uvidíte dívku,která se tak zamilovala,že je kvůli němu odhodlaná zabíjet.
