𝕷𝖆́𝖘𝖐𝖆 𝖛𝖗𝖆𝖍𝖚̊ /MaTTem/ ✓

21.

Opřela jsem se rukou o lavičku,abych se mohla aspoň postavit. Musela jsem si sundat z pusy šátek,abych si mohla ránu obvázat a utáhnout. Bolelo to. Vážně hodně to bolelo,ale nemůžu s tím nic jinýho dělat. Musela jsem jít pryč,než sem dojede policie. Maty se o sebe už postará. Když jsem si břicho už stáhla, co nejrychleji jsem se s kapucí na hlavě doplížila do nejbližšího lesa,kde jsem se opřela o strom a sjela dolů. ,,Kurva" špitla jsem sama pro sebe a podívala jsem se na svoje břicho. Docela hrozný,potřebuju doktora,ale v téhle situaci to fakt nepotřebuju,akorát

skončím v base.

,,Helemese kdopak nám to tu umírá" trhla jsem sebou a podívala jsem se vedle sebe. Blonďák s hnědýma očima,na toho nemůžu zapomenout. Opřený o strom, tupý výraz, nůž od mé krve v ruce a v pusy měl kus klacku. Koukal na mě pobaveným pohledem. ,,Nechceš pomoct?" zasmál se a já jsem se opatrně postavila,abych mu mohla jednu,možná dvě facky natáhnout. ,,Hlavně pomalu, takhle si fakt nepomůžeš" řekl ironickým hlasem ,,Drž hubu,nebo skončíš jako všichni v parku!" ,,Neměla bys tolik řvát zlato, protože jinak nás oba zavřou. Takže buď vyhrajem oba,nebo ani jeden,co si vybereš?" klacek skousl ještě víc a udělal ke mně dva kroky. Začala jsem couvat,protože se mi to nelíbilo. ,,O tobě jsem nikdy- neslyšela" chytla jsem se za břicho a najednou jsem ucítila jak se mi podlamují nohy a spadla jsem. ,,Taky nemělas jak, teď si všichni myslí,že jste všechny zabili vy,a já jsem ještě ve větším bezpečí" pousmál se ,,Takže ty-" klekl si ke mně a vzal mě do náruče. Vzdala jsem to hned,protože chodit se mi vážně nechtělo. ,,Ty někde bydlíš?" ,,Nikdo o mně nic neví, nemám přítelkyni, všichni kolem mě normálně chodí,nemusím si dávat kapuci..." podívala jsem se na něj zvídavým pohledem ,,Mám byt" usmál se

Před dveřmi od jeho bytu mě opatrně položil na zem. ,,Proč mi vlastně pomáháš,když jsi to byl ty?" zeptala jsem se ho a podívala jsem se na svou ránu. Blonďák pokrčil rameny. ,,Uklidňuje mě někoho bodat,ale tebe mi bylo líto" vstoupila jsem do bytu a on mě chytl za ruku a dovedl na sedačku. ,,Díky" usmála jsem se na něj. Na chvíli odešel a přišel s dezinfekcí a obvazem. ,,Bude to hodně štípat. Na tom noži byl napatlanej jed,kterej ti po 24 hodinách rozežere orgány. A věř mi,hodně to bolí" pousmál se a já jsem se vyděsila. ,,Neboj,než ti je to rozežere,uběhne další den,takže to teď ještě ani nezačalo působit" usmál se a odvázal mi šátek z břicha,aby se na ránu podíval. ,,Máš to skoro skrz na skrz" zasyčel, a stříkl mi tam dezinfekci. Nahlas jsem zakřičela,když se mi dezinfekce dostala hloub do rány. Blonďák ke mně natáhl ruku a já jsem mu ji pevně stiskla.