Y/n v Stranger Things

34.

 ,,Musela jsem, a nekoukej se tak na mě, měla jsem vidinu když jsem byla mimo. Celý svět byl v plamenech, Vecna je stále naživu a plánuje další útok." Vysype ze sebe. To prostě nemůže byt už všechno v pohodě?   

Všichni zalapají po dechu ale ty stále pokračuješ. ,,Musíme se dostat zpátky a připravit se. Hlavně musíme evakuovat město. Po západu slunce ve městě nesmí nikdo zůstat protože tohle město dnes lehne popelem." Řekneš vážně a když se podíváš do očí šerifa zahlédneš čistý a hlavně nefalšovaný strach a zděšení. U ostatních to bylo to samé tedy až na Eddieho. Ano byl tam vidět strach ale i nehynoucí láska k tobě. Bohužel pro tebe sis uvědomila že po dnešním večeru tam zbude jen nehorázný žal.

Cestou jste byli všichni v ponuré náladě a málokdo promluvil. Ty a Eddie jste se drželi za ruce a byli na sebe namáčknutí jak jen to chůze dovolovala. Nevíš kolik je přesně hodin ale moc ne. Předpokládáš že je tak okolo třetí hodiny odpoledne ovšem jedinou věcí které si jsi na sto procent jistá je to že slunce zapadne v 17:48. Do té doby se snad stihne město evakuovat. 

K tělocvičně dorazíte něco okolo čtvrté hodiny a jen co oznámíte nadcházející konec propukne panika. Během chvíle začnou všichni vše balit a do půl hodiny jsou zde desítky velkých evakuačních  autobusů společně se stovkami vojáků. 

Vojáci okamžitě převezmou kontrolu nad celým Hawkinsem a během pár minut začínají odjíždět první evakuační autobusy. Když ale dojde čas na to evakuovat vás nastane problém. ,,Nasstupte si do autobusu s číslem 11." Řekne vám jeden z vojáků ale jen co si všimne že nikdo z vaší skupinky se ani nepohnul začne na vás řvát opakovaně pokyny. ,,Nikam nejedu." Schválně to řekneš v jednotném čísle jelikož nechceš aby tu někdo v tu chvíli byl. ,,Jak jako ty? Snad mi." Všichni ze skupiny na tebe upřou zrak. Mezitím vojákovi dojde trpělivost a namíří ti na hlavu hlaveň pistole. Vše najednou utichne a všichni se na vás otočí. ,,Hele nech ji bejt jasný!" Vykřikne naštvaně Eddie a pokusí se vzít vojákovi pistoli, ovšem neúspěšně. Tobě ale už rupnou nervy a odhodíš vojáka svými schopnostmi. ,,Kde e tady někdo kdo tomu tady velí?!" Zakřičíš do davu a chvíli na to se z davu vynoří nějaký muž oděný ve vojenské uniformě s několika nášivkami. ,,Já jsem ten který velí této operaci slečno. Musím vás poprosit aby jste šla za mnou." Nc neříkáš a hned se vydáš za ním ale hned na to tě zastaví něčí ruka. ,,Y/n co se to děje?" Podívá se na tebe Eddie s prosbou v očích. ,,Promiň mi to ale musí to tak být." Rychle se rozeběhneš abys dohnala toho muže a raději se ani neohlídneš.

Dorazíte do nějakého většího stanu a tam se posadíte. ,,Dobře nemáme moc času na vykecávání, myslím že jste viděl mé schopnosti  a můžu vám dost pomoct. Nebo spíše já jsem jediný člověk který to může skončit." Máš kamenný a chladný výraz. ,,A co chcete na oplátku." Jeho podezíravý pohled tě sžírá zevnitř  ale nedáváš nic najevo. ,,Jen chci aby tu nebyli mí přátele a aby byli v bezpečí daleko odsud. To je to jediné co si opravdu přeji." 

,,Dobře platí." A přesně tak si momentálně zpečetila svůj osud.

Here we go ladies and gentlemans!