8.

147 9 7
                                    

Pondělí nemá moc lidí v oblibě a ty nejsi vyjímkou. Víkend sis opravdu užila a nechtělas aby skončil ale bohužel jsi už si na cestě  do školy. Dorazíš před školu kde tě zastaví Dustin. Ptal se tě znovu na Eddieho což už tě pomalu ale jistě začíná štvát. ,,Dustine já s nim nic nemám jasný jsme jen kamarádi a jestli se ještě jednou zeptáš tak tě nakopnu do zadku tak moc že odletíš do vesmíru kapišto?" Oznámíš s kamennou tváří. Nečekáš na jeho odpověď a vejdeš do školy směr tvoje skříňka která osahuje tvé učebnice. Vyndáš si učebnice na první hodinu a vyrazíš směr třída. Někdo do tebe strčí a jelikož máš ruce plné učebnic všechny do jednoho popadají na zem. Jen tak tak se ti podaří nerozplácnout se na zem. ,,Ale že by slečna z velkoměsta zapomněla jak se chodí?" No jasně kdo jiný než Jason tohle mohl udělat. Je tu i s jeho poskoky a Chrisy. Jako jediná se z těch všech náfuků nesmála. Už odcházejí od tebe pryč s myšlenkou že vyhráli ale ty se nikdy bez boje nevzdáváš. ,,Zvláštní že do mě strčíš vždycky jenom ty zlatovlásko! Nevím ale zatím to vždycky ustojím a důvod pádu těch knih je gravitace. Pokud teda víš co to znamená a nemáš místo mozku basketbalověj míč což je dost možná pravda. Bum pravda bolí co?" Je až skoro neuvěřitelné jak rychle se Jason otočil směrem k tobě zároveň smích co započal během sekundy co ji dokončila svůj překrásný monolog. ,,Jak se opovažuješ takhle o mě mluvit! Víš ty kdo já sem?! Ty jsi jenom nicka bavíš se se šprtama a Munsnem. Jen tak mimochodem víš že prodává drogy hm? Pravda bolí co nicko?"  ,,Hm a co, já o tom dávno vím. Zlatovlásko když chceš někoho překvapit nebo urazit tak zaprvé sežeň si informace abys nebil za debila a zadruhé vymysli si nějaký nový urážky protože tohle je už i na tebe dost slabý. A vy všichni ostatní co přihlížíte tak show skončila vraťte se ke svým nudným životům!" Dořekneš a v tu chvíli zazvoní na hodinu, proto se otočíš směr třída. A tentokrát už tam bez potíží dojdeš. K tvému neštěstí tam chodíš i Jasonem takže ti to moc neulehčuje. Nepřekvapí tě že Eddie tu ještě není protože pro něj přijít v pondělí na první hodinu v čas velice ojedinělí jev. Jak si za ten čas co jsi tu stihla vypozorovat. Za chvilku se do třídy začali trousit zbytek tvých spolužáků. A tak započal další zdlouhaví týden beze pořádného spánku a nočních můr.

***************

Eddie se objevil až na druhé hodině a to o přestávce. Na obědové pauze ti to odůvodnil tím, že musel vyřešit jeden obchod. Ty jsi to přešla mávnutím ruky a věnovala jsi svému obědu. O raním incidentu jsi mu neřekla ani slovo. Věděla jsem, že se o tebe bude znovu bát a to si nechtěla. Už tak je pomalu na zbláznění s tvým spánkem. Po skončení vyučování si byla opravdu jak chodící mrtvola a tak i přes tvoje odmítnutí že se raději projedeš tě Eddie svezl autem. Jako rozloučení si ho objala a předtím než si za sebou zavřela hlavní dveře tak mu zamáváš.

***************

Si tak utahaná, že se pouze převlékneš do oblečení co nosíš na doma as úmyslem si jít přečíst doporučenou literaturu co ti zadali ve škole, usneš během chvilky. 

Probudíš se na nějakém lůžku. Nevíš kde si ani jak si se sem dostala. Vstaneš z lůžka a zjistíš, že jsi oblečená v co nosí pacienty nemocnice a podobná zařízení. Máš lehčí hlavu z hrůzou zjistíš, že máš ostříhané vlasy jako kluk. V místnosti, ve které se probudila byla laděna do bílé barvy. Je jednoduše zařízená jen postel a malý noční stolek, na kterém je uložena sklenice vody. Na stěně je přilepený dětský obrázek. Je nakreslen klasickým dětským stylem. Jednoduché tři postavičky. Nad každou postavičkou byl nadepsáno Papa, 011 a 009. Pod 009 bylo napsáno krkolomným písmem Me. Nevíš co to má znamenat. Nic jiného se v místnosti nenachází a proto vyjde z jediných dveří co se v této depresivní místnosti nachází. Ocitneš se na chodbě, kde je spousta dveří na kterých jsou různá čísla. I na dveřích oné bílé místnosti je číslo. Číslo 009. Uslyšíš hlasy blížící se k tobě a tak se snažíš otevřít dveře ze kterých si přišla. Nejdou otevřít jako by je hned někdo potom co jsi za sebou zavřela zamkl. Lomcuješ klikou když v tom si všimneš něčeho na tvém pravém zápěstí. Zase 009. Nepamatuješ si že by si někdy měla tetováni. ,,Ale tady si všichni na tebe čekáme v duhové místnosti." Ozve se hlas za tebou. Rozbuší se ti srdce a zrychlí dech. ,,Tak pojď 009."

Probudíš se, hrozně tě bolí hlava a jsi příšerně zpocená. Přijdeš do koupelny abys se vysprchovala když si v zrcadle všimneš svého obličeje. Z nosu a uší ti teče krev. Vlasy jsou přilepené ke kůži jak moc jsou zpocené. ,,Tohle už není kurva normální." Zanadáváš potichu do tmy. Všimneš si tvého chraplavého hlasu jako by si nemluvila celé dny. Začne tě opravdu pálit právě zápěstí a tak se na něj podíváš. To co si uviděla ti vzalo dech. Tetování. 009



Ta dá

Nová kapitola! Navíc bych moc chtěla poděkovat lidem co mi třeba napíše komentář a dají hvězdičku. Nebojte se napsat si o novou kapitolu, protože mě to nehorázně baví a podporuje nehoráznou podporu z vaší strany mě vždy potěší. Jinak příběh už se nám trochu začíná hýbat a chtěla bych aby tato knížka měla asi tak 20 až 30 kapitol. Nu jinak jako obvykle mě sledujte jak zde nebo na mém instagramu: mecklinzie! 

Pá u nové kapči!




Y/n v Stranger ThingsWhere stories live. Discover now