Y/n v Stranger Things

22.

Záblesk všech vzpomínek. Ten blok bránící si vzpomenout jakoby najednou zmizel a tobě se projasnila mysl. Všechno. Na celý tvůj život. Že člověk se kterým si několik let žila není tvůj pravý strýc. Že nepocházíš z LA. Dýchání ti dělá obrovské potíže. Všechny vjemy jakoby přestali fungovat. Zvoní ti v uších společně se zrakem který máš rozmazaný. Okolní zvuky sotva postřehneš. Celé tělo tě polí. Pocit plamene hořícího v tvých plicích tě donu tě kašlat. Máš pocit že vykašleš všechny orgány v těle.

Pov Dustin

El nás zbudila kvůli Y/n. Byl jsem u ní jako první, už od pohledu nevypadala vůbec dobře. Mám Y/n rád. Jsem rád že si Eddie našel někoho jako Y/n. Dlouho jsem neviděl Eddieho tak šťastného jako s ní. Opravdu šťastného. Možná že se Eddie tváří že ho nic netrápí a má všechno zmáknutý. Pravda je ovšem taková že není. Nikoho jiného kromě svého strýčka nemá. Když získal Y/n nehodlá ji znovu ztratit. 

Nemám tušení proč má Y/n takové záchvaty.  Ale co vím je to že tento je určitě horší než ten minulý. Ani jsem se nenadál a Eddie byl hned u ní. Vzal jí do náručí a začal jí šeptat slova útěchy. Rozkázal ať někdo dojde pro deku jelikož je příšerně studená. Nancy se sebrala a šla pro deku. Nikdo kromě Eddieho nevěděl jak se má zachovat.

Konec z Dustinova pohledu

Pov: Eddie

 Nancy přinesla tlustou teplou deku a já do ní zabalil Y/n. Doufal jsem že jí to alespoň trochu zahřeje. Po asi pěti minutách se Y/n probrala ale jakoby mě ani nic jiného nevnímala. Bylo vidět jak se sebou bojuje. Začala kašlat a já se o ni začal opravdu bát. Ten kašel zněl opravdu hnusně. Všiml jsem si že se začala znovu klepat a proto jsem vzal její ruce do mých aby se alespoň trochu ohřála. Najednou přestala kašlat. Když jsem se podíval do jejích nádherných očích spatřil jsem slzy a hlavně obrovskou bolest. Něco se změnilo, něco se stalo a muselo jí to opravdu vyděsit. ,,Eddie." Z jejího tónu hlasu šlo zřetelně poznat jak vyděšená je. ,,To je dobrý jsem tady ano?" Utěším jí. Zaboří se mi do trička a zanedlouho uslyším tiché vzlykání.  Začnu jí hladit po zádech což jí pomůže se alespoň trochu uklidnit. Ostatní se začnou pomalu přesouvat zpět do karavanu. Já tak také společně s Y/n po pár minutách učiním. Y/n ale z rukou té noci možná spíše dne nepustím.

Konec Eddieho pohledu

Probudíš se okolo deváté ráno. Máš takový pocit že tě přejel náklaďák.  Vzpomínáš na včerejší rozhovor s Jane ale nestihneš se zaobírat více podrobnostmi jelikož se ti vybaví spousty vzpomínek. Na minulost a především na Laboratoř. Panika. To je slovo kterým bys momentálně popsala své pocity. Začneš si spojovat dřívější události z Hawkinsu s těmi momentálními. Jméno které se ti vybaví Henry. Vždyť jsi jej zabila ale způsob všech záhadných smrtí se schoduje pouze s jedním jménem. Henry. ,, Konečně jsi vzhůru měl jsem o tebe hrozný strach."

Hehe no dneska jsem to musela vydat až takto pozdě jelikož se naskytli menší komplikace a já to nemohla stihnout vydat v čas. Moc se omlouvám ale snad to chápete. Jinak už brzo budeme mít 500 přečtení což je jako že cože?! Jinak jak na vás zatím působí změna počasí. Jako z léta a sluníčka najednou na sychravo a zimu? Mě pomáhají hlavně svíčky a caffe nebo čaj. Jinak jsem na IG dala nové příspěvky tak se jděte mrknout. 

Pa u další kapči