Y/n v Stranger Things

10.

,,Cože!?" Do této chvíle jsi byla k Eddiemu otočená zády. Ovšem co ti řekl tuto větu si se na něj pomalu otočila, přitom se mu podíváš do jeho očí. ,,Promiň nechtěl jsem to na tebe takhle vybalit, měl jsem to ti to v plánu říct nějak jinak.!" Řekl to opravdu rychle, sotva jsi mu rozuměla. Bylo to docela roztomilé. Možná že už konečně začínáš rozumět Dustinovým dotěrným dotazům na tebe a Eddieho. ,,A je to pravda?" Zeptáš se potom . Je to jednoduchá otázka ale odpovědět je ve spousty případech těžké. ,,Já vlastně ani nevím, nikdy jsem nic takového k nikomu necítil. Vždycky když jsem z tebou tak jsem šťastný. Těším se na čas který mohu trávit s tebou. A bojím se o tebe když ti  něco je nebo jsi třeba pouze smutná" Vydoluje ze sebe. Začneš brečet, nikdo ti ještě nic takového neřekl. Nikdy v tvém životě jsi neměla pravé přátelé a tvůj strýc tě spíše bere jako přítěž než jako část své rodiny. Nikdy ti neřekl o tvém otci ani matce. Vždy tě nějak odbyl. Ptala si se na své rodiče protože sis na ně nepamatovala a celkově na své dětství do devíti let. ,,Krásko je ti něco, řekl jsem něco špatně? Jestli ano tak promiň nechtěl jsem tě rozbrečet." V jeho hlase si zaznamenala náznak zoufalství, paniky ale hlavně starost. ,,Ne jenom nikdy mi nikdo nic takového neřekl. Tak pěkně se ke mě nikdo nikdy nechoval." Nevíš proč jsi najednou tak rozpolcená a hlavně si doposud před nikým neukazovala pláč ani nic podobného. Nikdy jsi se před nikým nerozbrečela a neukazovala slabost. Ale za dobu co znáš Eddieho si takovéto city projevila už podruhé. Nikomu se něco takového nepovedlo což je až poněkud zvláštní. Poslední dobu jsi se začala v jeho přítomnosti chovat trochu jinak než k někomu jinému. V noci když jsi se bála usnout  byly tvé myšlenky převážně o něm. Když nepřišel do školy a ty jsi nevěděla proč bála si se o něj. Pomáháš mu s učivem ve kterém zaostává aby vůbec prošel. Když tě osloví krásko nebo princezno snad pokaždé se začneš červenat.

 ,,Krásko." Jediné slovo ti stačilo k tomu aby tvé tváře získali jiný odstín. Nad tvým činem si nepřemýšlela a rychle Eddieho obejmeš. Jeho to očividně překvapilo ale ne nadlouho protože za pár sekund ti objeti opětoval. ,,Mám to stejně." Řekneš po chvíli. Ještě víc se začneš červenat a proto se víc natiskneš. Jeho vůni miluješ. Vždycky a všude bys upřednostnila jeho vůni před nějakou drahou voňavku. ,,Seš to nejlepší co mě kdy v životě potkalo. Ten spánek a to tetování nějak vyřešíme to slibuju ano?" Po těchto slovech vzhlédneš do jeho očí. On ti utře slzy které se na tvých tvářích objevili po dalších nádherných slovech a slibu co ti dal. Následný čin si nečekala. Polibek. Byl sice krátký jemný, jelikož Eddie nevěděl zdali si to přeješ a tak ho přerušil. ,,Promiň já." Větu nestihl dokončit protože jsi ho políbila nazpět. Nakonec se z toho stala líbačka. ( Heh tohle mi fak nejde. ) Když vám došel vzduch tak jste se od sebe odtrhli.

***************

Eddie u tebe byl až do večera Nejspíš by tu i zůstal jenže si slyšela jak někdo přijíždí autem. Tvůj strýc přijel po dvou dnech domů. Eddie musel vylézt oknem, nechápal proč  ale s tím že mu to vysvětlíš zítra a lehkou pusou na dobrou noc odešel. Za necelou minutu k tobě do pokoje vtrhl tvůj opilí strýc. Alkohol by z něj šel cítit na míle daleko a ty jsi věděla že to nebude normální konverzace. ,, Ty jedna malá dě*ko! Jsi jenom pijavice co mě chce dostat na mizinu! Jsi jenom přítěž!" Vše řekl opileckým hlasem. Bylas na toto zvyklá ačkoli tě to vždy bodne u srdce. Po dalších nadávkách odešel z tvého pokoje.

***************

,,Tak pojď 009." Ty se otočíš za tím hlasem. Za tebou je muž okolo dvaceti let oděn pouze v bílém oblečení. Měl blond vlasy a modré oči. Spousta lidí  by ho měla za krasavce o kterého by se mnoho žen klidně i porvalo. Tobě na něm ale něco nesedí ale přesto ho následuješ. Procházíte chodbami než dojdete před dveře. Dveře se lišili od ostatních dveří co si zde prozatím viděla. Je na nich totiž duha. Neznámí muž otevře dveře a ty vejdeš. ,,Devítko hodina už měla dávno začít ale konečně jsi tu. Můžeme vyrazit na hodinu?"  Řekne starší šedovlasý muž vypadající spíše jako něčí dědeček. ,,Ano papá." Odpoví sborovně všechny děti v místnosti kterých sis doteď nevšimla. Papá? Ten na tom obrázku v pokoji? Co to krucinál je já nejsem žádná devítka pomyslíš si! Jsi čím dál tím nervózní a zmatená.

Probudíš se jako minulou noc. Máš hroznou žízeň a tak se natáhneš pro sklenici vody co sis natočila v koupelně před tím než jsi šla spát. Potom co ses dostatečně napila tak jsi chtěla položit sklenici zpět na noční stolek kde sklenice před tím stála. Jelikož byla v pokoji tma tak si neviděla kam sklenici skutečně pokládáš. A tak si sklenici  místo na noční stolek položila "nikam". Když sis to uvědomila rychle si natáhla ruku ve snaze zachytit ji. Nic si necítila ale taky jsi neslyšela pád. Druhou rukou rozsvítíš lampičku a to co uvidíš ti vyrazí dech. ,,Co to doprdele je!" Vyhrkneš. Sklenička která by se měla válet na zemi levituje před tvou nataženou rukou. 

Heh 

Kdo by to čekal? Ano já vím že je to pozdě ale termín splněn! Kapitola dnes a to je hlavní. Doufám že se kapča líbila, budu ráda za hvězdičky a komentáře! Nezapomeňte mě sledovat a nově i můj instagram: mecklinzie! Další kapitola buď zítra nebo pozítří. Snad tahle kapitola taky nezmutuje jako ty ostatní protože já je ještě po sobě opravuju aby se to dalo číst. Tak to je vše.

Pa u nové kapči!