Zatracení v pravdě

VII

Tenhle díl bude trochu zmatkovitý, protože bude z více pohledů ať to víc pochopíte.

Pohled Madoxe:

Po tom co jsme se pokecali jsem vzal tác, abych ho mohl odnést. Nezapomněl jsem celu za sebou zase zamknout, sice Biance věřím o dost víc, a chápu důvod jejího chování ale kdyby utekla byl bych o hlavu krátší. Za to mi ta její krásná tvářička nestojí.

Tác jsem odnesl do jídelny kde nikdo nebyl, snídaně byla a další jídlo je až večer. Vyšel jsem z jídelny a vracel se opět do sklepení když jsem za sebou uslyšel kroky, ohlédl jsem se a spatřil Filipa, úplně ho nemusím ale on mě z nějakého důvodu ano, zřejmě kvůli mému vysokému postavení. "Kámo běž se vyspat já tu zrůdu pohlídám" zatnul jsem pěsti. Jak jsi dovoluje ji takhle říkat?!

Ale musel jsem se udržet. Když jsem byl dost klidný až pak jsme promluvil. "Ne díky kámo... Jdu na chvíli ven." On jen přikývl a já se otočil a vydal se chodbou ven. Přišlo mi to divné, dnes nechal nějak snadno odbýt.

Otevřel jsme těžké dveře vedoucí na nádvoří. Do nosu mě praštil čerstvý vzduch, příjemná změna po zatuchlém sklepení.

Pohled Biancy:

Jako obvykle jsem čekala na Madoxe až přijde, většinou mu to trvá dost dlouho, nezazlívám mu to, tráví se mnou všechen čas a nestíhá si ani zajít na záchod. Ale byl má jediná zábava, oba jsme si toho byli moc dobře vědomi.

Uslyšela jsem Madoxovy kroky jak se ke mně přibližují. "Madoxi dneska jsi.." začala jsem ale stuhla jsem když se v mém vzorném poli objevil někdo jiný. Na tváři mu pohrával samolibý úsměv. Očekávala jsem co se stane.

"Vidím že si tě Madox dobře ochočil.." uchechtl se "..jsi jen další kurva do jeho zbírky" Nevěř mu! Madox je jiný on se o tebe postaral, má tě rád... Křičelo moje podvědomí.

"Zahrál to dobře, když se na tebe tak dívám... Myslel jsem že zrůda jako ty se nedá tak snadno oklamat.. ale asi ano, jsi jen zrůda nic víc" A odešel. Byla jsem úplně zmatená, přišel, začal mě urážet a jak se rychle objevil stejně tak i zmizel.

Nechtěla jsem tomu uvěřit ale nakonec uvěřila, ikdyz to nedávalo smysl. Po tváři mi steklo několik slz. Nenávidím tě, nenávidím tě! Jsi Nicka, využil jsi mě, ty jsi zrůda ne já. Všechno to byla jen přetvářka! A já ti věřila! Začínala jsem tě mít i řada ale to ty ne Jak Jak jsi mi to mohl udělat Madoxi, já ti důvěřovala! Křičela moje raněná duše.

Vzlykala jsem nahlas, špinavou halenu jsem měla mokrou a očí zarudlé. Mé vzlyky přerušily kroky. Slzy jsem si rychle setřela a otočila se k tomu zrádci zády. "Jsem tady" uslyšela jsem jeho veselý hlas, ihned mi z něj bylo špatně. Chtělo se mi zvracet.

Po tváři mi stěkla další slza které si bohužel všimnul. "Co se ti stalo? Ublížil ti někdo?" Je tak starostlivý, jen kdyby to nebyla přetvářka. "Bi?..." Zkusil to opět.

Otočila jsem a hysterický se rozeřvala na celý hrad. "Neříkej mi tak! Pro tebe jsem jen princezna a okamžitě mi přestaň tykat ty zrádče!" otočila jsem se k němu opět zády, nechtěla jsem aby viděl jak moc mě to ranilo.

"Co se stalo?" nechápavě přešlapoval přede dveřmi. "Kdyby to nebyla pravda nebál by jses mě a vešel dovnitř" řekla jsem naštvaně. A dělala že stěna předemnou je o mnoho zajímavější než on.

"Co je pravda? Jaká pravda?" Ptal se ale já mu už odmítala odpovídat. Ničilo mě to čím dál tím víc. "Bi..?"
Bi. Bi. Nikdo mi tak nikdy neřekl. Poprvé to byl Madox, jako malá jsem si vysnila že mi takhle jednou budu říkat můj milovaný druh.. od Madoxe mi to nevadilo, byl milý, byl jako můj nejlepší kamarád.. do té doby než mi - ani nevím jak se jmenuje - otevřel oči a já teprve poznal jaký Madox doopravdy je.
Přesvědčovalo mě mé vědomí že je špatný ale ta druhá část tomu pořád nechtěla věřit