Blue blood - Nothing is a coincidence

Confusion

Probouzím se ze spánkového kóma. Trochu se zatřesu, zdál se mi divný sen. Spala jsem vedle Matthewa nahá, on  byl taky nahý. A jako každé ráno se chci pořádně protáhnout, abych rozhýbala ztuhlé svaly po spánku. Ale nejde to, někdo nebo něco mi v tom překáží. Opatrně se kouknu vedle sebe. On tam leží! Matthew leží vedle mě, je roztomilý když spí. Hezky se mi na to kouká. Spí bez trika, což se mi též zamlouvá. Pomalu se otáčím s myšlenkou, že odejdu, ale v tom vidím na zemi své oblečení společně s jeho. Nadzvednu si deku a zjišťuji, že jsem nahá. Po tom co jsem viděla si myslím, že ani on není oblečený na zbytku těla. Pomaličku se zvedám zabalená v dece, beru oblečení a rychle utíkám do svého pokoje. 

Když jsem se vzpamatovala co se vlastně stalo, přijde mi zpráva, že musím do školy. Doufám, že tam nepotkám Mika a ani Matthewa. Oblékám si jen rychle něco na sebe a odcházím. Před domem už na mě čeká řidič. 
Cesta uteče rychle takže než se naděju jsem už u školy. Ihned se ke mně ženou Pamela, Nicole a Amy. Vyslechnu si novinky co se ve škole děje, a převyprávím jim, co se stalo nového u mě. Všechny jsou z toho hotové a furt se vyptávají koho si vyberu. Bože, vždyť já sama to furt nevím. V hlavě se mi vybavuje včerejší odpoledne. Bylo to krásný, romantický no až na ten závěr. V tom mi bouchne do ruky Pamela: "Halo, země volá Katherine, jsi tady?,, ptá se. Rychle mizím ze své mysli, zahýbu hlavou na souhlas. Nechce se mi o té noci mluvit, takže se vydáme do budovy. 

 Den uteče rychle, nic moc se neděje. Jen jsme museli vyplnit přihlášky k maturitě. Já ji dělat nemusím, ale chci si tím projít jako všichni ostatní. Tohle se děje jen jednou v životě, tak proč to aspoň nezkusit. Pak budu mít už jiné starosti. Jdu za jedním učitelem si pro papíry k maturitě, když v tom mě někdo chytá za rameno. Leknu se a rychle se otáčím:" Co to má znamenat, kdo si myslíš že j....,, vykřiknu. Stojí tam Mike, je samý úsměv. "Neboj se, to jsem jen já. Jaký byl včerejší den na pláží? Já musel být tady.,, řekne. Rychle přemýšlím jak bych mu odpověděla, takže rychle ze sebe vykřiknu:" Ale jo dobrý, jen trochu zima. Jo já si říkala, kam jsi zmizel po snídani.,, usměju se. "Budeš mít dneska na mě čas? Jsem na řadě.,, zeptá se. Ahh, připadám si jako kdybych byla nějaká jejich panenka, kterou si neustále půjčují. Příjemné mi to není, ale nemůžu s tím nic dělat. "Ano, dnes na tebe budu mít čas. Půjdu s holkami na kávu a potom se sejdeme doma.,, odpovím. Mike s úsměvem přikývne a odchází. Já si vezmu papíry, a odjíždím s holkami. Celou tu dobu poslouchám o tom, jaký je kdo. Koho si mám vybrat a kdo se ke mně nehodí. Ve finále vlastně ani jeden. "Ani jedna jsme mi moc nepomohla, jste tu tři a nedokážete se shodnout.,, řeknu. Pamela se na mě koukne a začne mluvit: "Katherine podívej, oba mají pro i proti. Mike je takový drsný, hrubý, ale umí být i hodný. Matthew je pravý opak. Je těžké se na tomhle nějak shodnout, kdo je pro tebe vhodný. Za mě je to Mike.,, Slovo si vezme Amy: "Ano Pamela má pravdu, je to těžký. Já být na tvém místě vyberu si úplně někoho jiného i přes zákaz.,, Nicole jen tak posedává, ale nakonec taky řekne: "Hele koukej, volba je na tobě. Víš ke komu chováš hlubší city, ale vybírat si já je to Matthew.,, Zmateně na ně koukám, chytnu se za hlavu. Opravdu nevím co mám dělat. Čas utekl nějak rychle, venku se začíná stmívat, a mně dojde, že jsem měla být s Mikem dneska. Rychle se holkám omluvím, dám jim peníze ať to zaplatí a rychle odcházím. 

Při příjezdu domu vidím, že se svítí v obýváku. Letmo se upravím a jdu dovnitř. "Miku promiň, že jdu takhle pozdě, ale úplně jsem nevnímala čas.,, sklopím hlavu. Mike sedí na velké šedé pohovce. Nic neřekne, jen kývne hlavou a rukou poklepe na pohovku vedle sebe na příkaz ať si k němu přisednu. Nechtěla jsem, ale tělo samo šlo. Dnes nemám náladu na nějaké hrátky. Snad nebude nic zkoušet. 
Chvíli jen tak sedíme vedle sebe, převládá v celém domě hrobové ticho. Po pár minutách, ale z něho vyjde taková divná věta. Zarazím se. A povídám: Co jsi to právě řekl? Zopakuj mi to?!,, Vyděšeně na mě kouká, ale znovu praví: "No, jedna holka co loni maturovala, napsala Matthewovi, že jsi jí řekla, že on spí s Jolene.,, No to snad není pravda, tohle jsem nikdy neřekla. "Miku, tohle nemyslíš vážně, že ne?,, zeptám se. On se na mě koukne pohledem, promiň, ale srandu si opravdu nedělám. Oči se mi v tu ránu zalijí slzami, začínám brečet. "On ti to řekl?,, ptám se ubrečeně. Kývne hlavou pro souhlas. Rozbrečím se ještě víc. Tohle se nemělo stát. Omluvím se Mikovi a odcházím do svého pokoje. 

Po hodině brečení, kdy mi nejspíš už došly slzy, přemýšlím o tom, co bude dál. Jelikož se mi Matthew neozval a ani jsem ho dnes neviděla, je víc než jasný, že se zlobí. Na jednu stranu to chápu, já bych byla naštvaná taky. Ale proč by tohle někdo řekl? Beru do ruky telefon a volám holkám. FaceTime je v tomhle docela dobrý pomocník. Všechny to zvednou a koukají na mě s vytřeštěnýma očima. "Co se ti proboha stalo?,, "Ty jsi brečela?,, "Koho máme zabít?,, valí se otázka jedna za druhou. Zhluboka se nadechnu a vše jim řeknu. Chvíli je dlouhá odmlka, ale najednou se přihlásí ke slovu Nicole. "Já ji jen řekla, že se s Jolane moc baví, a že je to divný, že jsme se na tom shodly.,, Ihned jsem naštvaně po ní vyjela: "Děláš si ze mě srandu? Proč ji tohle vůbec říkáš? Jí se nedá věřit a teď kvůli tobě mám problém. A to dost velký!,, Dlouho se mi omlouvá, že to takhle nechtěla atd. Teď se mi s ní nechce vůbec mluvit. Řeknu jim, že teď už musím jít a típnu hovor. 
Vůbec nevím co mám dělat. Nejlepší asi bude vyhýbat se mu. Buď se ozve sám a nebo je tohle konec. To by mě mrzelo nejvíc. Mám ho opravdu moc ráda a nechtěla bych, aby to skončilo úplně. Oči mám pořádně nateklé tak si je vykapu a jdu spát. Dnes toho bylo na mě, až moc. 

Druhý den se probouzím s bolavýma očima, naštěstí dnes nemám žádnou hodinu etiky nebo tak něco, takže se můžu flákat u sebe v pokoji. Ale jelikož mi kručí v břiše, chystám se podívat do kuchyně co se chystá ke snídani. Po cestě míjím hodiny a zjišťuji, že je teprve osm hodin ráno. Na to, že mám dnes volný den vstávám opravdu brzy. Kuchyně voní čerstvým pečivem a bylinkami. Miluju tyto vůně. Jdu si sednout do jídelní místnosti k ranní kávě a čekám, než mi donesou jídlo. Mezitím potkávám Mika. "Dobré ráno Katherin, jak se ti spalo?,, ptá se. "Dobré ráno, šlo to, jak se spalo tobě? Přišel domu Matthew? odpovídám. "Ano, byl tu dřív než ty, ale byl u sebe v pokoji, řešil nějaké papíry do školy. Odešel asi před půl hodinou.,, Pokoje máme docela blízko k sobě, tak snad neslyšel můj pláč a ani ten hovor. Poděkuji mu, za odpověď. Jídlo je už na stole, takže se začnu soustředit na to. 

Po snídani Mike odjel a já byla sama doma. Neměla jsem co dělat. Tak jsem si prošla asi 5x celý dům i zahradu. Opravdu jsem se nudila, ale napadlo mě, půjčit si auto. Stálo tu venku tak osamocené, řidičák mám taky, tak není co řešit. Rychle jsem nastoupila, nastartovala a odjela. Ve zpětném zrcátku mě viděla komorná, takže jsem nemusela nikomu nic hlásit. Projížděla jsem si města sem a tam. Nechtělo se mi vůbec domů. Řekla jsem si, že bych si mohla dojet pro nějaké jídlo. Nevěděla jsem co si dát, tak jsem si vzala pizzu. To je takové vděčné jídlo. Potom jsem zajela k takovému zámečku. Je tu krásný výhled. Vidět osvětlené město z vrchu, ano to mám ráda. Seděla jsem tu tak dvě hodiny, což znamenalo, že jsem už tak šest hodin pryč. Najednou mi přišla zpráva: "Kde jsi?,, Matthew. "Pryč.,, moje odpověď. Žádná další odpověď už nepřišla. Po další hodině jsem se rozhodla, že teda už pojedu domu. Cesta trvá tak další hodinu minimálně. Poslouchala jsem rádio, dobře vetší blbost jsem udělat, už nemohla. Písničky byly jen o lásce a nebo o zradě. To nebylo úplně nějak super, ale kabel tu nebyl, abych si mohla pustit své písničky. 

Auto jsem dala do garáže a vydala se rovnou do koupelny. Chci si dát horkou vanu, to je krásný relax. Vana se mi napustí, a já se nechám ovládat tou horkou vodou. Když mám vodu už skoro studenou rozhodnu se jít už ven. Zabalím se do županu a odcházím do pokoje. Po cestě jsem zahlédla jak se zrovna zavřely dveře do Matthewova pokoje. Nutkání jít za ním bylo silné, ale musela jsem odolat. Stejně mě teď určitě nechce vidět, nevím co si tady nalhávám. Bylo mi znovu najednou strašně smutno. Se skloněnou hlavou jsem odešla do pokoje sedla si na postel a začala zase brečet. Nevím proč brečím, ale jde to samo. Při tom mém vzlykání jsem uslyšela oznámení z telefonu, že mi přišla zpráva. "Jsi už doma?,, zase on. "Ano jsem.,, odpověděla jsem a dala jsem si režim letadlo, aby se mi nikdo nedovolal a ani aby mi nikdo nemohl napsat. Dnešek byl natolik dlouhý, že jsem padla za vlast. Byla jsem opravdu unavená. 
Ale tady v říši snů, může být všechno jinak, vše krásné. Tady se neděje nic zlého. Je to krásný únik do reality.