Blue blood - Nothing is a coincidence

It really happened?

Cítím to. Pořád dokola a dokola. Snažím se tomu odolat. Nevím co se mnou děje. Nechci to cítit. Znervózňuje mě to. 

Po včerejší noci jsem nesvá. Setkáváme se všichni u jednoho stolu. Snídáme v tichosti. Nikdo nepromluví ani jedno slovo. Matthew asi něco tuší. Pozoruje mě, a taky i Mika. Cítím jak mě jeho chladný pohled propaluje. Skláním hlavu, nemůžu se mu kouknou do očí. Letmo se podívám, Mike uhýbá pohledem. Tak teď mu to už dojde. 
"Máme tichou domácnost?,, zeptá se Matthew. "Nemáme, ale vychutnáváme si snídani ne? odpovím. Mike jen tiše přikývne. Po zbytek rána už nikdo nic nepromluví. 

Po obědě se vydávám obdivovat krásy mé zahrady. Je obrovská s všelijakými rostlinami. Vše je krásně barevné, není to přeplácané. Vše má své místo. Dnes je krásný den. Sluníčko svítí, nikde ani mráček. Sedám si pod strom na houpačku. Letmo se houpu, ale opravdu jen malinko. Užívám si to ticho, tu přírodu. 
Po chvilce rozjímání mě vyruší něčí dotek, který mě postrčí a já se rázem houpu vysoko. Není mi to příjemný, takže se snažím brzdit nohama. Podaří se mi to. Naštvaně se otáčím. Za mnou stojí Matthew se smutným, až omluvným pohledem. Ruce má za zády. Ihned ze mě opadá naštvaný výraz, ale pohlédnu na něj s zvídavým pohledem. 
Pokleká na zem. Zpoza zad vytahuje veliký puget růží. On si to pamatuje! Cítím jak mi srdíčko poposkočí radostí. 
"Katherine,  chci se ti omluvit za včerejšek. Neměl bych takhle na tebe tlačit. Mám tě opravdu rád a myslím to vážně. Nechci ti ubližovat. Přijmi prosím mou omluvu.,, podává mi růže. Sedím jak přibitá k té houpačce. Nevím jak mám reagovat vzhledem k tomu co se stalo večer. Pomalu se zvedám. Udělám dva krůčky. "Matthew, já se na tebe nezlobím. Děláš to co cítíš. Víš, že já to také cítím. Je toho teď na mě moc. Musím s každým z vás strávit několik dní. Je to pro mě těžký. Nechci si vybírat.,, reaguji. Ano moje srdce si už vybralo. Ale je to dobrá volba?  Přijímám jeho omluvný dar. Přivoním k ním. Jsou krásné, tmavě rudé s úžasnou vůní čerstvých růží. Tohle mi opravdu udělalo den hezčí. 
"Už jsi se rozhodla s kým budeš dnes?,, zeptá se váhavě. "Ano. Mike tu zřejmě není, takže dnes budu jen s tebou.,, usmála jsem se.  Ten krásný úsměv po mé větě bych vám přála vidět. To je něco na co mohu koukat celý den. "Tak nějak jsem doufal, že to řekneš. Připravil jsem nám překvapení na odpoledne. Vem si na sebe prosím nějaké volnočasové oblečení. Za půl hodiny se sejdeme u auta.,, dodal. Přikývnu a odcházím se převléknout. 

Mám nějaké tušení, že komorné o tom překvapení vědí, protože mám na posteli připravené tepláky, tílko a lehkou mikinu přes ramena. Vše na sebe ve spěchu hodí. Navoním se a odcházím. Venku už čeká Matthew, otevírá mi dveře u auta. Nasednu na místo spolujezdce, on si sedá vedle mě. Vyjíždíme. "Kam to vlastně jedeme?,, zeptám se. "To je překvapení, služebnictvu jsem řekl, ať na večeři s námi nepočítají.,, usměje se. Jen nahodím překvapený výraz a dále se k tomu nevyjadřuji. 

Přijíždíme na pláž. Fouká tu jemný podzimní vánek, ale není zima. Teplo je tak akorát. Vystupuji, jen zírám kolem sebe. Nikdy jsem tu nebyla. To je nádhera. Usmívám se jak dítě, které dostane svou první hračku. Tenhle pocit zažijeme jen málokdy. 
"Katherine, pojď si sednou sem ke mně.,, zavolá Matthew. Otáčím se a vidím před sebou deku, košík s jídlem, kýbl s ledem a v něm šampaňské a dvě skleničky. Za tím vším Matthew dává za nás deštník proti slunci. S radostí si sedám na kraj deky. Jsem nadšená. Tohle nikdo nikdy pro mě neudělal. Prohlížím si pláž, nikdo tu není. Zavírám oči, poslouchám šumění vody. Uklidňující zvuk. Zaposlouchala jsem se na tolik, že jsem vůbec nepostřehla, že se za mnou otevřelo šampaňské. Cítím lehké poklepání po rameni. Otvírám oči, přede mnou klečí Matthew se sklenkou, kterou mi podává. Velice ráda bublinky přijmu. "Tak na nás.,, zvedá svou sklenku na přípitek. "Na nás.,, odpovím. Přiťukneme si. Vybrat šumivé víno umí. To se musí nechat. Sedíme vedle sebe. Dělí nás od sebe pár centimetrů. Zas jsem v té euforii. Nedokážu mu odolat, i když včera se mi to povedlo. Ani nevím jestli mu chci odolávat. Třeba chci do toho spadnou úplně. Jsem zmatená sama v sobě. Chci ho tolik, že mě to až děsí, takže se od něj straním co nejvíc. Ale to co pro mě udělal dnes, byl vrchol. Moje srdce tluče jako o závod. 
Opřu si o jeho rameno hlavu. On mě jemně obejme. Oba si užíváme tento moment. "Děkuju ti.,, zašeptám. "Neděkuj, není za co.,, odpovídá. Ještě chvíli takhle sedíme. 
Dáme si připravené jídlo. Máme obložené pečivo a jako dezert máme jahody a čokoládový fondue. Namočí jahodu v čokoládové polevě a podává mi ji. Otevřu ústa, jemně mi pokládá jahodu. Kouká mi při tom do očí. Pohled mu oplatím. Dávám mu také jahodu. Takhle to pokračuje dokud nesníme všechny jahody. 

V podvečer sedíme v objetí a pozorujeme západ slunce. Vše je krásně osvětlené, úplná romantika. Tohle bych si nechala líbit. 
Mám nutkání ho políbit. Ale je to správné po tom co jsem udělala včerejší noc? Ale přeci nemám vybráno. Jen poznávám s kým by mi bylo lépe. K čemu mi to je, stejně si nevyberu já podle toho co ke komu cítím. Vzdávám tuto myšlenku a lehám si na záda. Matthew neváhá ani chviličku a lehá si vedle mě. Ruce mám volně vedle sebe, cítím jak mě jeho ruka chytá. Držíme se za ruce a jen ležíme. Přemýšlím nad kravinami, když v tom se pustí moji ruky a lehá si na bok čelem ke mně. "Katherine.,, zašeptá. Otáčím se také na bok a čekám co z něho ještě vypadne. "Omlouvám se, ale já musím.,, řekne a vrhne se na mě. Najednou jsem opět na zádech a nechávám se unášet jeho polibky. Svět se rázem zastavil. Teď neexistuje nic jiného než my dva teď a tady. Jsou to lehké, příjemné polibky. Líbí se mi to. Je to tak jemný a nevinný. Umírám touhou po něm, ale nechci zkazit tento moment, takže nic víc neudělám. 
Zvedá hlavu, pohlédne mi do očí. Usměje se. "Máš strašně krásné oči a úsměv.,, řekne. Neodpovím mu vůbec nic, jen cítím jak se mi zvedají koutky úst a jak se mi žene krev do tváří. Dál už nic neřekne, jen se ke mně nakloní a dá mi poslední polibek. Lehá si vedle mě opět na záda. Vůbec neotálím a lehám si mu na hrudník. Jednou rukou mě obejme, druhou mě hladí po vlasech. Je takový romantický, nevinný. Nevěřila jsem nikdy, že se mi něco takového bude líbit. 

Najednou se setmělo, bylo mi chladno. Lehce jsem se klepala zimou. "Je ti zima? Tak pojedeme už. Je pozdě, aby nás už nesháněli.,, řekl. Jen jsem přikývla. Posbírali jsme věci, dali je do auta a jeli domů. Po cestě jsem usnula, byla jsem docela unavená. Probudil mě polibek na čelo. "Princezno, už jsme doma. Vstávej.,, Matthew zašeptal. Usmála jsem se, otevřela oči. Oba jsme vystoupili a vydali se směr pokoje. Cestou mě držel v objetí. Zastavil se před kuchyní. "Dojdu si ještě pro pití. Ty jdi klidně spát. Dobrou noc ti přeji.,, a políbil mě. "Dobře, dobrou noc.,, usmála jsem se. 
Byla jsem tak ospalá a mimo, že jsem ze sebe shodila oblečení a plácla s sebou do postele. V tu ránu jsem byla v říši snů. 
Uprostřed noci jsem se probudila s pocitem, že je tady něco špatně, že se nemůžu pořádně roztáhnout. Otevřu oči, kouknu se vedle sebe. Vedle mě leží Matthew! Jsem v šoku. Kouknu se pod peřinu, vždyť jsem nahá. To bych nebyla já, abych neudělala nějaký trapas. Pomalu a co nejvíce potichu se snažím dostat z postele, abych se aspoň oblékla. Ale při mém snažení, mě Matthew chytá kolem pasu. Přitáhne si mě k sobě. Cítím, že ani on není oblečen. Ležíme v poloze zvané lžíce. Pomalu ani nedýchám, abych se nějak blbě nepohnula. Nakonec tento boj vzdávám a upadám znovu do říše snů.