Blue blood - Nothing is a coincidence

Change

Nemůžu se zbavit nepříjemného pocitu, že můj normální život končí. Tyhle myšlenky mi nedají spát. Stále se převaluji. Chci usnout. Nejde to. 
Konečně zavírám oči, cítím jak usínám, když v tom slyším ten nepříjemný zvuk budíku. 
"Cože? Už? To jsem opravdu celou noc nespala?,, ptám se tak nahlas, že probudím celý dům. 
Chvíli je ještě převaluji v posteli, musím už vstávat. Přemlouvám se k tomu. Nakonec vstanu. Procházím pokojem a slyším jak mi vibruje telefon na posteli. Rychle se vracím. Zvedám telefon a kokám, že mi volá Alister.
"Alistere? Dobré ráno, stalo se něco?,, zeptám se. "Ale nikoliv slečno Katherine. Jen jsem Vám chtěl připomenou, že dnes začíná Vaše životní změna.,, odpoví. 
"Ano, vím o tom. Nedá se to nějak odložit?,, ptám se "To bohužel nejde, slečno. Nemáte se čeho bát. Vše je to jen formalita. Věřím, že si povedete na jedničku.,, slyším z jeho odpovědi jak se usmívá. "Alistere, nemyslím si, že já jsem ta pravá, kdo by měl tady tomu všemu vládnout.,, "Slečno ničeho se nebojte. Za hodinku Vás vyzvedne před domem auto. Ze školy jste omluvena pro dnešek. Zatím na viděnou.,, řekne a ukončí hovor. 

Hodina utekla jako voda, já nasedla do auta a jelo se. Přijeli jsme do krásného velkého zámku. Šlo vidět, že nedávno prošel rekonstrukcí. Byla to krásná starší stavba s moderními doplňky. Radost pohledět. Jen co jsem vystoupila, už se ke mně hnali cizí lidé. Byli upravení, čistý. Takové služebnictvo v Amerických filmech. Než jsem se rozkoukala, táhli mě dovnitř. 
Uvnitř to vypadalo ještě lépe než venku. Velká okna, takže všude dost světla. Vysoké zdi s ladnými, světlými barvami, a krásné veliké schodiště. 
Přišla jsem do obývacího pokoje. Velká místnost, s krásným krbem. Posadila jsem se na pohovku a začala poslouchat, každý z nich mluvil přes sebe, takže jsem nerozuměla ani slovo. Nejspíše si toho všimli, že nijak nereaguji, tak začali mluvit jeden po druhém.
"Dobrý den, já Vás budu učit jak tančit.,,
"Já Vás naučím stolovat.,,
"Ode mne se naučíte královskou etiketu.,,
Všem jsem pouze přikývla, bylo toho moc, co se musím naučit. Jak jen to zvládnu. Ale přeci na tom nemůže  být nic složitého. Zvládli to i jiný tak proč bych nemohla já. Pomyslela jsem si. 

Za nedlouho mi komorné ukázaly mou novou skříň s oblečením. Vše to bylo vyrobeno z antihmoty! (To je nejdražší látka na světě.) Pane bože! To snad není ani možný. 
Takové luxusní oblečení jsem neviděla ani na fotce. O tomhle se může každému jen snít. 

Mezitím co jsem se rozplývala nad ošacením, přišel za mnou jeden ze sluhů a zeptal se: "Slečno nerad Vás ruším, ale kde máte své osobní věci? Nevšimli jsme si, že by jste s sebou měla nějaké kufry.,, a ukázal na mou malou příruční kabelku. "Žádné věci s sebou nemám. Proč bych je také měla mít s sebou?,, odpověděla jsem. "Dnes se Váš velký den, stěhujete se sem.,, odvětil. 
Cože takže já se stěhuju? Super, super. Asi mi praskne hlava z toho všeho. 
"Alistera určitě znáte, proč mi neřekl, že si mám vzít s sebou kufry s věcmi?,, 
"Ano znám ho. Netuší..,, nestačil ani dopovědět větu a mezi dveřmi se objevil mladík, který táhl za sebou kufry. Samozřejmě, že jsem je hned poznala. Moje kufry. Ale kdo mi je zabalil? Vytáhla jsem telefon a napsala zprávu mamce. *Ahoj, ty jsi mi balila kufry?* Za nedlouho mi přišla odpověď. *Ahoj zlatíčko, ne já ne. Ozval se mi Alister, jestli může přijít k nám a sbalit ti věci.,, 
Aha takže Alister. No kdo jiný. 

Při vybalování věci mi bylo smutně. Budu v tom celým zámku s někým, ale zároveň sama. Nemám tu nikoho z přátel. Nevím co si tu počnu. Během mé přemýšlející nálady mě vyrušil učitel stolování. "Ehm, slečno, poprosím Vás následujte mne do jídelní místnost.,, ukázal rukou a odešel. Rychle jsem se zvedla a následovala ho. 
Naučila jsem se jak sedět, která vidlička je na jaké jídlo. Netušila jsem, že je tolik zbytečného příboru. Také už vím, z jaké skleničky se pije bílé nebo červené víno.
Následovala lekce tance. Uznávám, ta mi vůbec nešla. Co to je za pohyby?  Krok sun krok tak nějak umím, ale tohle ani nevím jak pojmenovat. Myslím si, že tanec bude to nejhorší co se budu muset naučit.
Královská etiketa. K tomu asi není co říct. Historie, jak se chovat ve společnosti a na různých událostech. Projevy, mimika, gestikulace. Tohle mi celkem šlo. Jen je to docela nuda. 

Po namáhavém dnu jsem si konečně lehla do postele. Tak měkoučká postel, pohodlná, voňavá, ale i prázdná. Doma se mnou, vždy spal můj pes Sian. Chybí mi. Ležet takhle sama na obrovském letišti není zrovna příjemný. Možná by to chtělo někoho, kdo by tu se mnou ležel. Tato myšlenka mi hned před očima představila Matthewa. Ano, ten by se sem ke mně hodil. Byli bychom spolu šťastný. Díky vytváření scénářů v hlavě jsem usnula ihned.  

"Dobré ráno zlato.,, probudí mě mužský hlas. Otvírám oči a vidím Matthewa. "Dobré ráno.,, zachraptím. Usměje se, nakloní se ke mně a něžně mi dá polibek. Nechci se od něj odtrhnout. Když se odtahuje, přitáhnu ho zpět. Začnu ho vášnivě líbat. Nenechám nic náhodě. Jakmile vycítím příležitost zvedám se a jeho strčím, aby si lehl na záda. Sedám si obkročmo na něj. Pomalu začínám pohybovat pánví. Pomalé krouživé pohyby. Nakláním se k němu pro polibek. Usmívá se. Také se pousměju. Při polibku začínám cítit, že se přidává ke mně. Lehce mi vzdychne do ucha. Neváhá ani vteřinu, hází mne na záda a pokračuje v tom v čem jsem já začala. Začne mi svlékat mou košilku. Jsem připravena on také. Políbí mě a ... 

*Katherine* 
"Dobré ráno, jak jste se vyspala v novém domově?,, probudí mě komorné. Rychle otvírám oči a rozhlížím se kolem sebe. Opravdu to byl jenom sen? A to ani neskončil? Ale pociťuji, že u mne zcela došel až do konce. Beru si na sebe župan a pospíchám na záchod. Vracím se zpět, komorné jsou pryč. Jen mi připravily oblečení a snídani. Znají můj vkus na oblečení. Kabátek, rolák, kalhoty. Perfektní. 
Všimla jsem si, že u snídaně mám lístek. *Dobré ráno, za půl hodiny na Vás bude čekat auto. Odveze Vás do školy.* Já přeci nemůžu jít do školy po tomhle snu! V rychlosti se kouknu na rozvrh a samozřejmě. Matthew první tři hodiny. Horší, ale zároveň lepší to být nemůže. 

Snažím se omezit oční kontakt. Nejde to. Pozorujeme jeden druhého. Ta vzájemná energie jde cítit. Já ji cítím a vím, že on jí cítí taky! Jsme na sebe napojený jako dva magnety. Po delším očním kontaktu si mne zavolá k sobě do kabinetu. Jsem nervózní. Za to může ten sen. 
"Katherine.,, stojí přímo přede mnou. Jsme u sebe tak blízko. Cítím jeho dech. Zrychlil se mi tep. Otáčím se, chci odejít pryč. Nenechá mne, chytá mě za ruku a přiráží ke zdi. "Nedělej to ještě těžší než to je.,, zašeptá mi do ucha. Je tak blízko, chci ho políbit. Nakloní se ke mně ještě blíž. Koukáme si přímo do očí. Nejde to vydržet. Přiblíží se ještě víc a políbí mně. Jeden dlouhý něžný, ale zároveň vášnivý polibek. Zastavil se svět. Srdce mi buší jako o závod. 
"Promiň, tohle jsem neměl dělat. Omlouvám se.,, začne panikařit a odtáhne se. "Matthew, oba jsme to tak chtěli. Nikomu nic neřeknu. Bát se nemusíš. A děkuji, byl to hezký polibek.,, usmála jsem se a odešla. Vešla jsem zpátky do třídy, vzala si batoh a odešla. Potkala jsem ho na chodbě. Takhle jsem ho ještě neviděla. Byl smutný, oči měl rudé od slz. Při pohledu na něj mi taky ukápla slza. 

Doma jsem zahodila věci, všem jsem řekla ať mě nechají být. Že jsem unavená a že nemám náladu na žádné lekce. Ležím v posteli, sluchátka v uších. Hraje mi Him and I. Tečou mi slzy po tvářích. Pláču dlouho a neustále. Nemůžu přestat. Nakonec usínám vyčerpáním. 

*Slečno Katherine*

"Omlouvám se, že Vás ruším, ale musím Vám něco říct.,, probouzí mě Alister. Netváří se nějak šťastně. "Ano, mluvte.,, odpovím mu. "Za týden bude z vašich nejbližších pozván, každý muž, kterého znáte. Bude se vybírat Váš budoucí manžel.,, pousměje se. "Aha, budu u toho výběru?,, zeptám se.  "Bohužel, volba bude na nás. Je mi líto.,, odpovídá. "Kdy bude svatba?,, zeptám se se smutným hlasem. " Za měsíc slečno.,, řekne tiše. Přikývnu. Otáčím se a opět si lehám do postele. Alister to pochopil a odchází. 

Takže za měsíc se vdávám?!