Save me, Angel || H.S

10. Den - druhá část

Skopnu si boty z nohou a unaveně se odplížím do kuchyně. Matt přijede dřív a bude čekat teplý oběd. Proto jsem se rozhodla pro rychlé špagety. V telefonu zněl jakože má dobrou náladu a zkazit mu ji nechci.

Zrovna jsem na stůl pokládala talíře, když bouchly dveře. Vylekaně jsem nadskočila a zhluboka jsem se nadechla. 

"Lásko, jsem doma." Zařve můj přítel a vejde do kuchyně.

 "Tady to voní." Dá mi letmou pusu na tvář a sedne si ke stolu. Okamžitě si sednu naproti jemu.

"V práci to dneska bylo šílený." Začne s konverzací jakoby nic . Napnu se v zádech, ale držím chápavý výraz vzorné přítelkyně. Jako vždy.

"Jak to?" Zeptám se starostlivě. Matt miloval mluvit o sobě. Možná to dnes bude dobré. Začne mluvit o své těžké, únavné práci v kanceláři a přestanu vnímat. Jen sem tam přikývnu na souhlas.

"Jdu se vykoupat." Oznámí, dá mi pusu na čelo a zmizí v koupelně. Přikývnu a začnu umývat nádobí. Tohle jsou ty chvíle, kdy mi náš vztah připadá tak krásný. Jakoby se nikdy nic špatného nestalo.  V hlavě si začnu přehrávat písničku, kterou znám z rádia, abych rozptýlila svoje myšlenky a překvapivě mě malinko uvolní.

Pokládám na odkapávač poslední talíř, když se mi kolem krku bolestivě utáhnou jeho prsty. Bolestivě vyjeknu z šoku, ale on si mě jen trhnutím otočí čelem k sobě. Druhou rukou mi škubne za vlasy dozadu a automaticky zvednu hlavu.

"Myslíš si, že si to užívám? Zlato, je mi to moclíto, ale s tebou to jinak nejde."  Zasyčí a tlak na můj krk zesílí, tak že se začnu dusit a lapat po dechu. Zoufale se snažím jeho ruku ze svého krku oddělat, ale je to předem prohraný boj. To víme oba moc dobře. Je moc silný. Matt přistoupí ještě blíž. Přitiskne se na mě celým jeho tělem.

 "Miluju tě. Moc tě miluju, ale tohle mi nemůžeš dělat. Tato domácnost potřebuje řád. Chápeš to?" Prskne a znovu se mnou hodí o zem. Jako bych byla nic. Jen neživá věc. Jako bych necítila bolest. Než se vůbec stihnu nadechnout, tak do mě vší silou kopne. Tak moc, že se odkutálím až ke zdi. Jsem slabá. Tak slabá, že se jen stočím do klubíčka, abych si ochránila břicho a hlavu.

"Podívej se na sebe. Přesně tohle si zasloužíš. Je to tvoje chyba!" Nechám slzy stékat a snažím se ho nevnímat.  Vím, že to není moje chyba, ale stejně jeho slova bolí, tak moc jak jeho rány.

V hlavě mi začne pískat a před očima mám mžitky. Tohle jsou ty chvilky, kdy si říkám, že je konec. Bolest je tak strašná že nezvládám ani křičet. Jen čekám až to skončí.

Jestli to skončí.

______

Když ze mě konečně slezl tak nemohla jsem se pohnout. Cítila jsem jen, jak každá má část křičí bolestí. Pomalu jsem se nadechla a vydechla. 

Zkousnu si ret a pomalu se postavím. Při tom zavadí pohledem na svoje ruce, kde se už teď tvoří další modřiny.

Každá část mě křičí, že musím pryč. Že nepřežiju, když zůstanu. Že musím zmizet. Tak kvůli adrenalinu, který ve mě stále je popadnu telefon, klíče, obleču jsi bundu tak rychle jak je přes bolest možné a vypadnu z toho proklatého bytu.

Zastavím se, až když mi dojde dech. Pokrčím kolena a opřu se o ně dlaněmi. Z očí mi začnou padat slzy zoufalství. Nemám kam jít. A nemůžu se vrátit. Nepřežila bych to.

Připomenu si, že musím zůstat v klidu, musím dýchat a přemýšlet.

V mysli se mi objeví kudrnatá hlava. Kdyby jsi se někdy bála, nebo prostě cokoliv tak zavolej. Kdykoliv.

Znovu vytáhnu telefon a napíšu svému strážnému andělovi.

Sejdeme se před cukrárnou. Co nejdřív, prosím. -L

Zvedla jsem hlavu a uvědomila jsem si, že jsem od ní jen tři ulice. Nohy mě sem zanesly automaticky.

______

Všimla jsem si Harryho. Stál před cukrárnou a opíral se o auto. Vypadal dost nervózně. Momentálně otáčel prstýnkem kolem dokola, okolo svého ukazováčku a kousal si ret. Vlasy měl rozházené od toho, jak si do nich pořád nervózně vjížděl rukou. Uslyšel mé kroky a zvedl pohled.

V tu chvíli se zatvářil vyděšeně.

"Panebože, Lottie." Zastavím kousek od něj a nedivím se jeho pohledu. Musím vypadat jak oživlá mrtvola. Nezvládám jeho vyděšený pohled a radši sklopím oči.

"Já... ehm.. nemám kde přespat a.."

"Žádný problém. Jsi vítaná dokud budeš chtít." Zašeptá můj anděl a zalesknou se mu oči. Vypadá že chce něco dodat, ale jen zatřepe hlavou a otevře dveře spolujezdce. 

"Půlnoční odvoz čeká, Popelko."

______

Krásný zbytek večera (nebo čehokoliv jiného :D).

P.❤️

(původně) Vydáno 16.12. 2022

opraveno 19.8 2023