Save me, Angel || H.S

10.Den - první část

Harry šílel. Její vyděšené Ne. Nechci být sama. Se mu pořád rozléhalo v uších až ho z toho bolela hlava. Nechci být sama. Prosím. Nemohl na to přestat myslet. Ty její vyděšené oči plné bolesti.

Všichni máme nějakého strašáka ve skříni. 

Dochází mu čas a šílel z toho. Pořád netušil jak jeho Sunshine pomůže. A nechal ji samotnou s tím jejím přítelíčkem. Všichni máme nějakého strašáka ve skříni. Ten její hlas, když to říkala. Jako by ji na tom nezáleželo. Jako by to bylo jedno.

Zakázal si tyhle myšlenky a popadl bundu. Studený vzduch mu vyčistí hlavu. 

Musí vymyslet,  jak jí pomůže.

_______

"Harry!" Zavolám na hlas, když si rozpoznám jeho siluetu, opírající se o zábradlí na Serpentine Bridge.

"Lottie, ahoj. Tebe bych tu nečekal." Usměje se a celou mě prohlédne se starostlivým pohledem. Když vyhodnotí, že jsem - v rámci možností - v pořádku, tak si pro sebe přikývne.

"Potřebovala jsem na vzduch." Opřu se vedl něj a zadívám se na proudící řeku pod nimi. 

"To stejné. Nechceš se projít? Odjakživa toužím po tom vidět London eye."  Při té větě se pousměju, odrazím se od zábradlí a věnuji mu vážný pohled.

"Tak pohyb, prohlídka Londýna začíná, cizinče." Harry následuje mého příkladu, ale když se postaví zavrávorá a vypadá že sebou švihne, hned ho podepřu a opře se do mě skoro celou vahou. Jelikož mi tlačí na modřiny, tiše zasyčím.

"Omlouvám se." Zamumlá Harry a napřímí se. 

 "Jen se mi zamotala hlava." Zamumlá a promne si spánky. Vypadá to,  že má bolesti. Měřím si ho nevěřícím pohledem a rozejdu se k nejbližší zastávce metra.

Až se mi bude chtít svěřit, tak se svěří.

_______

"Páni. Na fotkách to vypadá menší."

"Snad se nebojíte výšek, pane...." Zasměji se Harrymu překvapenému výrazu, když se dostaneme před slavné London eye a nechám Harryho, aby to dopověděl. Jak je možné že se s ním cítím tak dobře, když ani neznám jeho příjmení?

"Styles. Jsem Harry Edward Styles, těší mě." Doplní a podá mi ruku. Snaží se tvářit smrtelně vážně, ale cukají mu koutky.

"Lottie Amélie Tomlinson, také mě těší." Potřesu mu rukou a odtáhnu Harryho do fronty.

"Z kama vlastně jsi Harry?" Nadhodím z ničeho nic.

"Jsem z Holmes Chapel. Je to severně od Londýna. Jak víš, že nejsem odtud?"

"Nikdy jsi nebyl na London eye." Znovu zasmějí a starosti jako by přestaly existovat. Aspoň na malou chvíli.

Aspoň jsem ji donutil začít se zase smát. Jako první krok dobrý.

_______

"To bylo úžasný!" Vyjekne Harry, když vystoupí z kabiny.

"Nikdy se to neokouká. Londýn má prostě svoje kouzlo." Přeruší mě zvonění mého telefonu a vytáhnu ho z kabelky. Podívá se na obrazovku a cítím jak blednu.

"Musím to vzít." Řeknu a jsem na sebe pyšná, že mi nepřeskočil hlas. Opět je tu ta neviditelná smyčka kolem mých plic, kolem mého krku.

_

Dívka odejde od zmateného kudrnáče kousek dál a přiloží si telefon k uchu. Harry vidí jak párkrát otevře pusu, ale nerozumí tomu co říká. Všimne si, jak ztuhle najednou stojí a že si hraje s náramkem na levé ruce. Dělá to vždy, když je nervózní.

Po chvilce telefon zase schová do kapsy, ale tváří se vážně.

"Musím jít, Harry. Uvidíme se jindy." Kudrnáč nestihne ani odpovědět a už po ní není ani vidu ani slechu.

________

 V médiích máte Serpentine Bridge.

Krásný zbytek dne.
P.❤️