Harry moc dobře věděl, že Lottie nemá ráda, když je 'slabá' a někdo ji vidí. Proto když začala dýchat, pořád příliš rychle a mělce, ale aspoň nějak, tak se zvedl a zamířil ke dveřím na ulici.
"Ne. Nechci být sama." Zarazil ho její nakřáplý hlas.
Kudrnáč se pomalu se otočí. Lottie pořád seděla na zemi, kolena měla u hrudi a objímala si je. Vlasy má rozcuchané, na tvářích má zaschlé slzy a rozmazaný make-up. Levou tvář má pořád rudou od té rány a je celá zpocená. Vypadá jako by se zbláznila.
Měl jsem přijít dřív.
"Zůstaň." Zamumlá znovu. Hlas má chraplavý a tichý.
"Dobře, Sunshine." Odpoví stejně tiše a jde k ní pomalu jako ke splašené srnce. Nakonec si sedne vedle ní tak že se dotýkají rameny. Lottie se na něj zatím už nepodívala, zavřela oči a začala dýchat opět pomalu.
A najednou se vymrštila na nohy.
"Vypadni!" Zařve chraplavě na překvapeného Harryho. Kudrnáč přivře oči, bolelo ho vidět ji takhle.
"Běž pryč!" Zařve a zlomí se jí hlas. Celé se pod náporem vzlyků roztřese.
"Lottie- "
"Řekla jsem vypadni!" Zařve nepříčetně a opět jí začnou téct slzy. Došlo jí co se stalo. Někdo ji viděl když se zhroutila. Byla slabá a zlomená a Harry to teď věděl.
"Dobře Sunshine. Jen, dávej na sebe pozor." Mluví tichým, klidným hlasem zatímco jde ke dveřím. Otočí se na ni a uvidí ji se skloněnou hlavou jak se opírá o desku pultu.
Nelíbí se mu to. Bolí ho pohled na ni, když je v takovém stavu. Bolí ho, že ní nemá jak moc a bolí ho, že ji opouští i když teď nemá jinou možnost.
A tak jen zakroutí hlavou a proklouzne do chladné ulice.
_______
Harry se toulal v setmělém Hyde parku. Za těch pár dní co je v Londýně si ho oblíbil. Je tu dost prostoru pro různé hry, lidé tu chodí se psy, běhají, sedí pod stromem a čtou si. Nikdo nikam nespěchá. Působí to zde jako v pohádce. A také je to kousek od jeho oblíbené cukrárny. Té kde pracuje jeho zlomená Lottie. Zlomená. Jak to nesnášel.
Chtěl jí pomoc. Opravdu moc, ale, upřímně neměl tušení jak. Je to daleko těžší než čekal, ale zvládne to. Musí. Nemá jinou možnost.
Zrovna šel kolem Speke monumentu, když si všiml kluka na lavičce. Měl hlavu v dlaních a vedle sebe krabičku cigeret.
Rozhodl se k němu přisednout. Kluk měl černé vlasy vyčesané do patky. Na strhané tváři s výraznými lícními kostmi měl strniště, byl štíhlí a obě ruce mu zdobila tetování.
Když zvedl hlavu tak Harry spatřil jeho unavené, prázdné tmavě hnědé oči.
A okamžitě pochopil, že tento kluk potřebuje pomoc, potřebuje rodinu.
_______
Řekl jí Sunshine :3
Jak se líbí tahle část z pohledu Harryho (nebo spíš 3. osoby) :D?
A kdopak asi je náš záhadný klučina??
P.S.: Nahoře v médiích je jak vypadá speke monument.
Omlouvám se, že teď dlouho nevyšel díl, mám toho teď moc.
Opraveno: 14.8 23
P. ❤️
YOU ARE READING
Save me, Angel || H.S
Fanfiction"Zachránil jsi mě. Jenže nikdo nezachránil tebe. A proto teď stojím tady a bolí to. Fakt to bolí. Víš?" Potřebovala pomoc. Nemohl jsem jí ignorovat. Proto jsem se za ní vydal. I přes tu krutou cenu. A kdo že to vlastně jsem? Lidé nás nazývají andě...
