Old friend

Secret love song

Odvezl jsem všechny tři kluky do města za jejich kamarády a napsal textovku Stilesovi, jestli může, ať se mi ozve. Během pár minut mi volal zpátky. „Ahoj." Pozdravil jsem ho.

„Ahoj Dereku, děje se něco?" Zajímal se.

„Ano děje, strašně mi chybíš." Řekl jsem vážně.

„Ty mě taky." Povzdechne si Stiles.

„V tom případě mám nápad." Řeknu hravě.

„A jaký?" Zajímá se.

„Mám na severu pár kilometrů za městem uprostřed lesa takovou malou nenápadnou chatu. Jestli bys chtěl, mohli bychom tam společně strávit dnešní odpoledne." Navrhnu.

„Samozřejmě, že bych chtěl." Odpověděl, ale jakoby něco vynechal.

„Jestli se chceš zeptat, co Maggie a kluci, rovnou ti odpovím, že Maggie se léčí ze včerejší kocoviny a kluci jsou až do večera s kamarády. Takže máme celé odpoledne pro sebe." Ujistím ho.

„Dobře, tak kde se sejdeme?" Zeptá se.

„To teď hlavně záleží na tobě. Mohl bych tě klidně vyzvednout u tebe v bytě, ale tam by nás někdo mohl vidět."

„Máš pravdu, ale napadla mě ta benzínka kousek za městem. Ta je přece stejným směrem jako ten les, kde máš tu chatu." Navrhne.

„Jo, to je. Takže tam, já jedu hned a počkám tam na tebe." Sdělím mu.

„Dobře, budu tam během patnácti minut. A Dereku?"

„Ano?"

„Těším se na tebe." Šeptne.

„Já na tebe taky lásko." Zaculím se.

...

Celý natěšený jsem netrpělivě sledoval dění na benzínce. Byla neděle odpoledne a moc rušno tady teda nebylo. Když se najednou objevil Stiles, srdce mi poskočilo radostí. Rychle se ohlédl kolem a pak se vydal k mému autu, které jsem zaparkoval na druhé straně silnice. „Ahoj." Pozdravil mě, když nastoupil.

„Ahoj." Usmál jsem se na něj.

„Ehm, Dereku, radši hned pojedeme, aby nás nikdo neviděl." Řekl mi rychle, když poznal, že ho chci políbit.

„Chápu, nechceš, aby nás někdo viděl." Kývnu a nastartuju. Za necelých dvacet minut zaparkuju auto na jedné lesní mýtince. „Zbytek musíme dojít pěšky, ale je to jen kousek." Sdělím mu.

„Dobře." Pousměje se a vystoupí. „Proč máš chatu takhle hluboko v lese?" Zajímá se.

„Kvůli tomu, kdo jsem a navíc se umím přece přeměnit do vlčí podoby. Občas prostě jen potřebuju být sám, přeměnit se a proběhnout." Odpovím s mírným úsměvem.

„Pamatuju si, že se umíš přeměnit ve vlka. Jen když jsme byli spolu tak..."

„Tak jsem nepotřeboval být sám." Dokončím za něj. „Vždycky jsi byl se mnou." Zastavím se a stoupnu si před něj. „Možná to bylo jen kvůli tomu, že jsi o nadpřirozenu věděl víc, než Maggie. Anebo to bylo kvůli tomu, že s tebou jsem se cítil svobodný. Nemusel jsem nic předstírat." Řeknu mu tiše a zadívám se mu do očí. „Anebo to taky možná bylo kvůli tomu, že jsi byl jediný, komu jsem plně důvěřoval." Vydechnu a něžně ho pohladím po tváři. Stiles zavře oči a jemně se chvěje. Cítím z něj vzrušení, lásku a klid. Pomalu se nakloním a přiložím své rty na jeho. Je to jen krátký polibek, ale naplněný tím nejhlubším citem.

„Měli bychom pokračovat v chůzi." Řekne Stiles.

„Nikdo tady není, věř mi. Mám uši napnuté." Usměju se na něj, když vidím, jak má červené tváře. Stydí se, stejně jako kdysi, když jsme spolu začínali. Styděl se, když jsem ho políbil kdekoliv, kde by nás mohl někdo spatřit.