Old friend

Broken

Hledím do těch velkých světle hnědých očí a nejsem schopný vydat ani hlásku. „Ahoj, jsem Mickey." Vzpamatuje se jako první a podá mi ruku. Pochopil jsem, budeme předstírat, že neznáme.

„Derek, moc mě těší." Dostanu ze sebe.

„Tak jo, já dojdu pro víno. Mickey, dáš si bílé nebo červené?" Zeptá se Maggie mile. Zdá se, že nic nepoznala.

„Bílé." Usměje se na ní a ona během chvilky zmizí z obýváku.

Když jsem si jistý, že je Maggie v kuchyni, neudržím se a rychle přitlačím dotyčného ke zdi. „Co tady děláš?" Syknu tiše.

„Věř mi, že jsem tady dnes večer být nechtěl. Ale ona se nedala odbýt." Odpoví mi šeptem a pořád sleduje okolí. Hlídá, aby se tu Maggie neobjevila.

„Mám uši napnuté, nemusíš být tak napjatý, že by se tu nečekaně objevila." Řeknu už trochu mírněji.

„Vždycky jsem ostražitý, když jsem v práci." Propálí mě pohledem.

„Jsi tady pracovně?" Zamračím se.

„Ano, ale ne kvůli tvé ženě. Jde o jejího šéfa. Ovšem ona je jeho pravá ruka a mohla by mě dostat k informacím, které potřebuju." Odpoví.

„Nelíbí se mi, že..." zaseknu se. „Vrací se, promluvíme si jindy a o samotě." Řeknu tvrdě a pustím ho. On se narovná a upraví se.

„Už jsem zpátky." Usmála se na nás Maggie a podala nám každému sklenku bílého vína.

„Děkuju." Usmál se. „Tohle jsou vaši kluci?" Zeptá se a ukáže na fotku z vánoc, kde jsou všichni tři kluci ve stejných svetrech u vánočního stromečku. Logan ani Josh z toho focení nebyli nadšení, ale Mark si to užíval.

„Jo, to jsou oni." Rozzářila se Maggie a přihnala se k němu. „Tohle je Logan, náš nejstarší. Tady uprostřed je Mark, je to takový náš benjamínek. No tady na kraji je Josh."

„Jsou nádherní." Vydechne s trpkým úsměvem a na moment se mi zadívá do očí. Ten pohled mě píchne u srdce. Vždycky zbožňoval děti.

Zbytek večera probíhal tak, že já mlčel a Maggie vyprávěla o všem možném. Na tom nebylo nic neobvyklého, takhle probíhali skoro všechny návštěvy, které jsme absolvovali ať u nás doma nebo jinde. Nebyl jsem zrovna společenský typ. Jenže tentokrát to bylo ještě horší. Napětí mezi mnou a Maggiin hostem bylo až k nevydržení. Chtěl jsem zjistit víc o jeho přítomnosti tady a navíc mi nebylo příjemné, když Maggie začala vyprávět všelijaké historky z našeho života. Ovšem moje žena si ničeho nevšimla. Dnes poprvé jsem viděl, že její ženská intuice selhala. V momentě, když náš host odcházel, podal jsem mu ruku a tak předal malý kousek papíru s mým telefonním číslem. Pak už jsem jen netrpělivě čekal, kdy se ozve. „Lásko, děkuju, že jsi to dnes tak zvládl." Přitulila se ke mně Maggie. Jindy by mi její blízkost byla příjemná, jenže dnes ne. „Jsi nějaký napjatý. Co kdybych ti trochu pomohla od toho napětí?" Šeptne mi laškovně do ucha.

„Miláčku, dnes ne. Blíží se úplněk, tentokrát bude silný a už to na sobě cítím. Nechci ti nijak ublížit." Zalžu. Ano, má být silný úplněk, ale to už jsem zvládal dobře.

„Dobře, tak to necháme na jindy." Odtáhne se smutně.

Chytnu jí a přivinu jí k sobě. „Miluju tě." Pošeptám jí do ucha a pevně jí stisknu. Mám výčitky, kvůli tomu, že přemýšlím nad někým jiným. Taky kvůli tomu, že jsem jí neřekl pravdu o jejím novém kolegovi. Ale podle všeho bych tím pokazil víc, než jen náš vztah.