Old friend

Can you hold me?

Dál už jsem to nevydržel a odtrhl se od něj. Opřel jsem si čelo o to jeho a zhluboka dýchal. „Ani já tebe nikdy nepřestal milovat, Stilesi." Vydechl jsem tiše a oči mě pálily od zadržovaných slz.

„Ale jsi ženatý." Vydechl a odtáhl se ode mě. Otočil se ke mně zády a rukou si setřel stékající slzy.

Došel jsem k němu a zezadu ho obejmul. „Neplač, prosím." Šeptl jsem mu do ucha a dal mu pusu do vlasů.

„Netušil jsem, že to bude tak těžký." Vzlykl.

Přitiskl jsem ho k sobě ještě víc a začal zasypávat jeho krk něžnými polibky. Stejně jako kdysi, když se cítil zle. Bránil se tomu, ne fyzicky, ale emočně. Bojoval sám se sebou, aby se tomu pocitu nepoddal. Dopracoval jsem se až k jeho uchu. „Miluju tě." Vzdychl jsem mu do ucha.

„Dereku..." protestoval. Jemně jsem mu ucho skousl, až se prohnul v zádech.

„Říkal jsem, že tě miluju, Stilesi." Zopakoval jsem mu. „Chyběl jsi mi." Už jsem nad sebou ztrácel kontrolu. Jeho blízkost mě připravovala o schopnost rozumného myšlení.

„Taky jsi mi moc chyběl." Řekl tiše a jeho hlas se třásl rozrušením. Pořád byl smutný.

Rychlým pohybem jsem ho otočil čelem k sobě. Chytil jsem jeho hlavu do svých dlaní a zadíval se do jeho uplakaných očí. „Prosím, prosím, už neplač." Žadonil jsem.

„Dereku...já nemůžu." Vzlykl. Znovu jsem ho políbil, ale on mě odstrčil. „Proč mi to děláš? Proč mě líbáš? Proč se mě dotýkáš, když to nikam nevede?" Zeptá se rozklepaně. Místo odpovědi ho znovu políbím, ale dravěji. „Dereku...prosím..." Vydechne, když mě znovu odstrčí.

„Copak si mě neposlouchal, Stilesi? Miluju tě. Chyběl jsi mi." Řeknu mu a zadívám se mu do očí. „Copak to nechápeš? Chci tě, toužím po tobě." Přiznám.

„Ale..." zavrtí hlavou.

Přiložím mu prst k ústům, abych ho utišil. „Chci víc, než jen polibek, Stilesi." Šeptnu rozechvělým hlasem a dravě ho políbím. Už v tom není ta jemnost, co předtím. Už je v tom vášeň a chtíč. Stačí pár vteřin a Stiles mi začne mé polibky oplácet. Ruce mi začnou putovat po jeho těle. Tak strašně mi to chybělo. Po celém těle se mi rozlije ten nádherný pocit, co kdysi. To jemné brnění a ten krásný svíravý pocit v žaludku. Nejde to popsat. Tohle jsem s Maggie nikdy necítil, to jsem věděl od začátku. Jen už jsem zapomněl, jak intenzivní ten pocit může být.

Najednou náš polibek Stiles ukončí a zhluboka dýchá. „Opravdu to chceš? Opravdu chceš podvést svou ženu?" Koukne na mě.

Místo odpovědi ho začnu opět vášnivě líbat. Zní to hrozně, že bych měl Maggie podvést, ale nějak nedokážu odejít. Jediné na co dokážu myslet je to, že ho nemůžu jen tak pustit. Nedokážu od něj jen tak odejít. Cítím, jak se Stiles postupně uvolňuje a poddává se tomu, co se mezi námi odehrává. „Nepojedeme k tobě?" Navrhnu, když se od sebe na chvilku odpojíme, abychom popadli dech.

„Můj zdejší byt je pod dozorem. Tam to nejde. Ale mám tady auto." Řekne zadýchaně.

„Auto?" Pozvednu obočí.

„Jo, auto. Jako za starých časů, Dereku." Usměje se na mě, popadne mě za ruku a táhne mě ke svému autu...

„Musíš se do všeho pořád montovat?!" Vyjel jsem po něm.

„Ano, musím! A mimochodem, kdybych tě dnes v noci nesledoval, byl bys teď pravděpodobně mrtvý anebo ve spárech lovců!" Křičel na mě rozčíleně.