Old friend

Need you now

Druhý den ráno jsem byl opět běhat, byla to moje každodenní rutina. Když jsem se vrátil domů, našel jsem na verandě sedět Joshe. „Ahoj, copak tu děláš tak brzy?" Zeptal jsem se ho.

„Já...tati, myslím, že..." soukal ze sebe.

Přiklekl jsem si před něj a zadíval se mu do očí. „Tvoje proměna, cítíš to, že ano." Vytuším.

„Asi jo. Tati, bolí to." Vydechne skrz zaťaté zuby.

„Já vím, synku, já vím. Zrovna dnešní úplněk má být opravdu silný, takže ti nebudu lhát, nebude to jednoduché. Ale neboj se, všechno zvládneme. Slibuju." Promluvím k němu jemně.

„A co když se něco stane? Co když někomu ublížím?" Koukne na mě s obavami.

„Ničeho se neboj, budu s tebou celou dobu a pohlídám tě. Dnes do školy nepůjdeš a já si v práci vezmu taky volno, abych s tebou mohl být. Platí?"

„Platí." Kývne.

„Fajn, co kdybys zatím šel zpátky do svého pokoje a pokusil se něčím zabavit. Klidně si zahraj i nějakou tu svou videohru, trochu tě to uvolní a bude to lepší, uvidíš." Pobídnu ho a on mě ihned poslechne.

„Kam běžel Josh? Nestihne snídani." Zajímá se Maggie.

„Maggie, Josh dnes do školy nepůjde a já zůstanu taky doma." Sdělím jí.

„Pane bože, on se začíná proměňovat, že ano?" Vytřeští na mě ustarané oči.

„Ano, ale nemusíš se o něj bát. Postarám se o něj. Jen dnes budeš muset Logana s Markem odvézt a vyzvednout ze školy ty. Já se s Joshem odpoledne přemístím do naší stodoly. Bude to tak nejlepší."

„Dereku, já se o něj strašně bojím." Fňukne.

Přitáhnu si jí k sobě a silně jí obejmu. „Neboj se, všechno bude v pořádku. Uvidíš, že to Josh zvládne bez problému a zítra to bude všechno jako dřív. Ničeho se neboj." Uklidňuju jí.

„Dobře." Odtáhne se po chvilce a zhluboka se nadechne. „Co řekneme klukům?"

„Pravdu, musí vědět, co se děje a proč. Logan i Mark už o mně pravdu vědí a taky vědí, že i oni můžou být jako já."

„Fajn, řeknu jim to cestou do školy. Ty jdi za Joshem a postarej se o něj prosím." Smutně se na mě pousměje.

Políbím jí na čelo a jemně pohladím po tváři. „Neboj se, Maggie, bude v pořádku. Budu s ním celou dobu a postarám se o něj."

...

Nechal jsem Joshe celé dopoledne hrát videohry. Viděl jsem, že mu to pomáhá se zvládáním té bolesti a hlavně na to, co se s ním dělo ani nemyslel. Ale i tak jsem z něj tu jemnou bolest cítil. Když jsem ho pak donutil jít se naobědvat, začal vlil úplňku cítit opět intenzivněji. Po obědě se zkusil vrátit opět k hraní her, ale čím více se blížil večer, tím méně byl Josh schopný vnímat cokoliv jiného, než moc úplňku. Bylo sotva půl třetí odpoledne, když už to dál nevydržel a přestal hrát. Lehl si na zem a rozdýchával bolest. „Joshi, to bude dobré, uvidíš." Snažil jsem se ho uklidnit a hladil ho jemně po vlasech.

„Bolí to." Vzlykl. Byl to ještě kluk, nebylo mu ani čtrnáct a už takhle trpěl. I já si něčím podobným prošel, ale Josh měl smůlu v tom, že jeho první proměna začala během tak silného úplňku. Všechny ty pocity pro něj byly o to intenzivnější.

„Asi je na čase se přesunout do sklepa stodoly. Bude to jistější." Sdělím mu a vyhoupnu si ho do náruče. Přenesu ho do sklepa, speciálně upraveného právě na proměny mladých vlkodlaků. Jsou tady pevné řetězy a zvukotěsné zdi. Maggie tady od dokončení radši nebyla. Klíč jsem měl neustále u sebe já. Nechtěl jsem, aby viděla, že budu muset kluky spoutat řetězy. Položil jsem svého chlapce na matraci, která zde byla. Dal jsem jí sem schválně, nechtěl jsem svoje chlapce nechat ležet jen na chladné zemi. Doběhl jsem zavřít a pořádně zabezpečit dveře, aby je nemohl otevřít nikdo zvenčí a pokud možno ani sám Josh, kdyby se něco stalo. Pak jsem vzal z police malou krabičku a z ní vyndal náš rodinný talisman. Vrátil jsem se k Joshovi, který ležel stočený do klubíčka na matraci a jemně se třásl. „Na, tohle ti pomůže." Řeknu mu jemně a dám mu do ruky talisman.