Old friend

Iridescent

Náš týden vskutku nebyl nejlepší. Popravdě ten můj se každým dnem jen zhoršoval. V práci jsme museli neustále řešit nastalou finanční krizi a i přes veškeré škrty, co jsme provedli, jsme nemohli jinak a museli jsme začít vybírat lidi, které propustíme. Byl jsem z toho dost frustrovaný. A samozřejmě jsem nemohl ani zapomenout na Stilese. Když mi Maggie řekla, že byl smutný, věděl jsem, že to bylo kvůli mně a tomu, co se mezi námi stalo. I mě to otevřelo staré rány, které opět začaly krvácet. Jediné, co mi dělalo celkem radost, byli kluci. Josh se ze své první proměny vzpamatoval rychle a dokonce se perfektně připravil i na test z matematiky. Mark si pilně psal domácí úkoly a Logan byl až překvapivě hodný. „Ahoj lásko." Pozdravila mně Maggie, když konečně v půl osmé večer dorazila domů.

„Ahoj miláčku, jaký jsi měla den?" Usmál jsem se na ní a políbil jí.

„Únavný." Povzdechla si.

„Vážně? Tak to je mi líto. Pojď, ohřeju ti večeři." Pobídl jsem jí.

„Dereku?" Oslovila mě uprostřed jídla.

„Ano?" Koukl jsem na ní.

„Mám pro tebe špatnou zprávu." Povzdechla si.

„Nejsi těhotná, že ne?" Zbystřil jsem. Podobně se tvářila, když mi oznámila, že si zapomněla vzít prášky a za devět měsíců se narodil Josh.

„Ah, proboha to ne." Zavrtěla hlavou. „Jde o to, že si náš šéf vymyslel, že příští sobotu, musíme uspořádat takovou slavnost. A já a Mickey to budeme mít na starosti, takže v příštích dnech budu mít ještě víc práce."

„To mě mrzí, miláčku." Pohladím jí po rameni.

„Je tu ještě něco. Na té slavnosti bude mnoho důležitých hostů a moje účast je povinná. A budu potřebovat doprovod." Zakřenila se.

„A sakra!" Zaúpím. Nesnáším tyhle slavnosti. Ale tentokrát to bude ještě horší. Bude tam i Stiles.

...

Maggie trávila v práci ještě víc času, než obyčejně. Vracela se domů až po deváté večer úplně vyčerpaná. Bylo mi jí strašně líto a navíc jsem viděl, že její nepřítomnost doma celkem zasáhla Marka. Snažil jsem se mu o to víc věnovat já, i když jsem sám měl spoustu problémů. V práci se situace začala přiostřovat a skutečně jsme museli vybírat lidi, které propustíme. Josh se snažil naučit ovládat svou proměnu i mimo úplněk, ale občas mu to nešlo až tak dobře. Ve škole se snažil vyhýbat konfliktům a veškeré úkoly a učení plnil na sto procent, jen aby se nedostal do křížku s nějakým učitelem. Jenže doma ho Logan tu a tam vyprovokoval natolik, že se Josh rozčílil příliš a nedokázal se ovládnout. Když už se to stalo asi popáté, rozhodl jsem se, si s Loganem promluvit o samotě. „Logane, pojď mi pomoc do stodoly." Vyzval jsem ho, když jsme dovečeřeli.

„Ale proč?" Zajímal se.

„Protože jsem to řekl a už pojď." Hodil jsem na něj svůj přísný pohled.

„Fajn, už jdu." Zahučí otráveně a následuje mě do stodoly. „Tak s čím chceš pomoct?" Zajímá se, když tam vejdeme.

„S ničím, jen si chci promluvit o samotě." Řeknu mu a pustím rádio, které je speciálně upravené k vydávání zvuku, díky kterému nás nemůže žádný vlkodlak poslouchat. Pořídil jsem si ho už před lety, když jsme potřebovali s Maggie občas vyřešit nějaký problém bez zvědavých dětských uší. Prostě jsem myslel trochu dopředu a tušil, že časem se to bude hodit.

„A o čem chceš mluvit?" Zeptá se znuděně Logan.

„O Joshovi. Proč ho v posledních dnech tak provokuješ?" Přešel jsem rovnou k věci.