Prostě zůstat naživu (TWD) ✔️

- 9 -

Dostala jsem ho.

Vytáhla jsem můj nůž dalšímu oživlákovi z lebky a zabodla ho do hlavy dalšího.

Alexandrie, přesněji tedy bojeschopní lidé, odváděli stádo oživláků pryč, protože se hromadilo blízko Alexandrie.

Kdo by se ale divil, že?

Když se za zdmi pořádají různý párty a je tam celkem hluk.

Stále se ale našli lidé, které takové náhlé množství oživláků udivilo.

No, právě jsem slyšela jen chrčení těch oživlých a motory aut a jedný motorky.

Zvuk motorů odváděl stádo pryč a pár lidí, včetně mě, zabíjelo ještě ty, kteří zůstali někde po cestě a ke stádu se přidat prostě nechtěli nebo byli někde zapadlí v lese a nemohli se hnout.

Mně bylo také nabídnuto auto, ale neuměla jsem řídit.

I přesto jsem byla ale překvapená, že ke mně měli takovou důvěru, protože já ji k nim stále neměla a ani jsem nějak neplánovala ji mít.

Byli to pro mě pořád cizí lidé, ale k odvádění mrtváků nebo-li chodců, jak jim tady říkali, jsem se mile ráda přidala okamžitě, jak jsem aspoň trochu pochopila o co jde, protože bych se za zdmi uvnitř Alexandrie asi unudila k smrti.

Možná proto pořádali ty různý večírky - prostě se nudili.

Zkrátka bych rychlejc umřela za zdmi než by se mi to podařilo venku.

Nebo to jsem si alespoň říkala.

Do teďka.

Do tohoto momentu, protože mi právě nešel vyndat nůž z lebky dalšího oživlýho zmetka.

A sakra.

Asi se zasekl.

Nešel vytáhnout.

Toto se mi ještě nestalo.

To mi tak akorát scházelo.

Sakra práce!

I tak jsem ale pořád nelitovala toho, že jsem šla ven a nezůstala sedět na prdeli za zdmi.

Snažila jsem se dosáhnout na můj další nůž u opasku, ale nešlo to, protože oživlák až tak toužil po mým masu, že se mu povedlo se uvolnit z kmene stromu, ve kterým byl zaseklý a cvakal mi zubama přímo u obličeje, přičemž se po mě sápal.

Měla jsem dost práce s tím, abych si ho udržela od těla, natož abych uchopila můj náhradní nůž.

Byl moc silnej a velkej.

Dřív to musel být mohutný chlap silnější postavy.

Musel mít tak dva metry a jako oživlák byl teda pěkně agresivní.

Začala jsem couvat, protože to jinak nešlo.

Měla jsem to být já, kdo si s ním měl pohrát, ale nakonec to dopadlo jinak.

Vlastně úplně naopak.

On byl ten, kterej si semnou dělal co chtěl.

Tlačil mě někam pryč a já se musela nechat, protože mi vyloženě šel po krku.

Pozdějc jsem toho ale litovala.

Měla jsem se víc dívat kolem sebe, i když jsem byla dostatečně zaneprázdněná tím zmetkem.

Začala jsem toho litovat hned jakmile jsem ucítila, že pod mýma nohama nemám úplně zem.

Když se moje boty začaly zabořovat a tím pádem i já celá, do bažiny, tak ne jenom že jsem litovala, ale byla jsem nasraná.