Lady Thálie McKenzie Tashnunnson

1 - Nový začátek začátku, nebo konce?

Mezi prsty jsem mnula řetízek , který mi daroval můj tatínek, před dvěma lety, těsně předtím než zemřel.

Byl to jednorožec. Tajemný , magický, nespoutaný, krásný a přeci jenom jako já, říkával mi. Miloval mýtickou zvěř a já jsem jeho lásku sdílela.

Přívěšek jsem nosila všude s sebou, pro štěstí, lepšil mou náladu a jediným dotekem jsem se vrátila zpět do přítomnosti svého milovaného otce. Nikdy mi nikdo nerozuměl tolik jako on, dokonce ani má matka. Celé hodiny jsem s ním trávila v lese, proháněla jsem se vedle něj na svém vraníkovi.

Takhle nespoutaný život jsem měla do čerstvého přesažení mých patnáctých narozenin. V té době mi to má matka zakázala, prý už brzy budu připravená na vdávání a nemohu se chovat takto nevhodně. I když jsem si tuze jistá, že muži chtějí silnou, statečnou dívku schopnou všeho, než křehkou nánu.

Koukala jsem do ozdobeného stropu našeho sídla a přála si usnout navěky. Podle vycházejícího slunce zbývala asi hodina před odjezdem na Castlecrouf, sídlo mého budoucího muže. Angličana.

Urozeného a bohatého.

Jak má matka s oblibou říkávala. Nikdy předtím jsem ho neviděla, bála jsem se co mě čeká. Maličký kousek ve mně se možná i těšil, ale převládla ho bezmoc , ta větší část mých pocitů. Tohle bylo na vdávání to nejhorší, nevěděli jste, co vás čeká, pořád jste nad tím přemýšleli a okolní svět vaše zaujetí nechápal, nebyl ve vaší kůži, neprožíval to co vy. Posledních pár měsíců jsem nemyslela na nic jiného. Nevěděla jsem jak je můj lord starý, nevěděla jsem jakou má povahu, ani jak vypadá. Nic. A má představivost si také nedokázala nic kloudného vymyslet. Mám na mysli představu o obyčejném zbohatlém chlapíkovi, který má být mým mužem, ne vysněného prince.

Přála bych si mít na výběr a vybrat si někoho se stejným Skotským původem, aby na mne lidé nehleděli skrze prsty.

Pár mladíků v mé zemi se mi už mnohokrát dvořilo, dokonce bych si, myslím i dokázala vybrat, ale má pyšná matka byla neúprosná. Nechtěla o sevdání se Skotem ani slyšet. Chtěla svést Anglii se Skotskem dohromady. I když jsme nebyli nijak převeliký klan, maličký začátek je také začátek, odvětila mi pokaždé.

Uhladila jsem si mé rozcuchané zrzavé vlasy z obličeje a zahleděla se z okna.

Možná bych mohla utéci, i to by bylo řešení, ale jen na pár chvil, než by mne naši strážní vyhledali.

Proč nemohu mít starší sestru, která by tohle všechno musela udělat místo mne.

Vztyčila jsem pobledlé ruce před své zraky a zkoumavě si zapamatovávala jak vypadají bez prstenu, protože nebude trvat dlouho a můj prsteník bude zdobit nějáký, podle mne, ohavný prsten. Ohavný, ale jen tak, jak se sluší na zbohatlého nafoukance, samosebou.

Hluboce jsem se nadechla, mohla bych se udusit napadlo mne a hned jsem se té myšlence musela od srdce zasmát.

Vždy jsem dělala vše proto abych nemusela dělat to, co mi ostatní přikazují.

Utíkala jsem z domova, když jsem se měla učit číst s mou domácí učitelkou.

Vyhodila jsem všechny brambory z naší kuchyně, když mne služky měly učit vyvařovat.

Při vyšívání jsem se schválně píchala do prstů, nepomohlo mi to sice, ale chvíli jsem vše pozdržela.

Ale teď zde byla situace, kdy jsem nezmohla nic. Nemohla jsem utéct, nemohla jsem vyhodit brambory ani se píchnout do prstu.