𝘽𝙤𝙧𝙣 𝙛𝙤𝙧 𝙩𝙝𝙞𝙨 |𝙏𝙤𝙥 𝙂𝙪𝙣: 𝙈𝙖𝙫𝙚𝙧𝙞𝙘𝙠 𝙁𝙁| ✔

𝟑𝟐

✈

Upravila jsem se, jak nejlépe jsem dovedla. Měla jsem na sobě krátké upnuté šaty. Vlasy jsem měla nakulmované. Vypadala jsem opravdu jinak. 

Nevypadala jsem jako žena z námořnictva. Připadala jsem si znovu jako teenager, který chodí tajně na párty a vrací se ve tři ráno domů.

Vzala jsem si sebou pár stovek, klíče a všechno to dala do krytu od mobilu a ten poté zacvakla. Telefon jsem si později mohla strčit do podprsenky. Byl to takový můj life hack.

Vyšla jsem z pokoje a šla rovnou dolů. V kuchyni stála babička a zjevně vařila něco k večeři. 

,,Babi?" Promluvila jsem na ní. Otočila se na mě a její oči se rozzářily. Mile se na mě usmála. 

,,Vypadáš nádherně." Pochválila mi můj vzhled. Nebudu lhát, bylo od ní pěkné, že mi pochválila můj vzhled. Zvedlo mi to sebevědomí.

,,Není to moc?" Zeptala jsem se nejistě. Stále jsem měla pocit, že je to trochu moc.

,,Co to plácáš? Vypadáš úžasně." Věnovala mi povzbudivý úsměv. 

,,Dobře. Uvidíme se později. Měj se." Rozloučila jsem se s ní a rozešla se ke dveřím. Obula jsem si boty a otevřela dveře. 

Vyšla jsem ven a zavřela za sebou dveře. Chladný vzduch mě ofoukl a na kůži mi vyskočila husina. 

Měla jsem si vzít bundu, ale bylo mi jasné, že bych ji po pár panácích někde zapomněla. 

Před můj dům přijelo auto. Usmála jsem se a rozeběhla se k autu. Otevřela jsem dveře od auta a naskočila do něho. Zapnula jsem si pás.

,,Tak, jak se máš, Berserk?" Zeptala se mě Phoenix. Podívala jsem se na ní s úšklebkem.

,,Jsem připravená si dát dnes víc jak pět panáků." Phoenix se uchechtla a zakroutila hlavou.

,,Neboj se. Dnes jich bude definitivně více než pět." Rozjela se směrem do baru. 

Podívala jsem se na Phoenix. Měla na sobě šaty podobného stylu jako já. Ale byly světle modré a lesklé. Měla rozpuštěné vlasy a vypadala jednoduše nádherně.

,,Vypadáš skvěle." Věnovala jsem ji kompliment. 

,,Vážně? Není to trochu moc?" Zeptala se mě nejistě. Vypadala nejistě, když to i říkala. Jak to mohla vůbec říct?

,,Chápu to. Jsme zvyklé se pohybovat v leteckých uniformách a tohle je opravdu nezvyk. Ale neboj, Phoenix. Já si myslím, že vypadáš úžasně."

Šaty jsem na sobě neměla od poslední párty. Myslím, že byla rok a půl zpátky. Řekněme, že si moc nepamatuji, kdy byla a co se stalo.

,,Máš pravdu. Taky ti to sluší. Koho se dnes snažíš sbalit?" Podívala se na mě. Měla na obličeji ten proradný úšklebek, takže jsem věděla, co myslí.

,,Nikoho." Zatvářila jsem se falešně nevinně. Nevinná jsem opravdu nebyla. 

,,Ou, vážně? Co takový pan Bradshaw? Neříká ti něco?" Vím, že se snažila hrát roli dohazovačky, ale všimla jsem si, jak se snaží se nerozesmát.

,,Ne, ten mi nic neříká. Možná po něm hodím očko." Zasmála jsem se a Phoenix se ke mně přidala.

,,Jsem ráda, že jsi to nenapálila od kaňonu. Chyběla bys mi." Trochu zvážněla. Nechtěla jsem tuhle atmosféru zkazit.

,,Ještě, že jsem tak dobrý pilot a umím přežít i v nejhorší situaci." Zvedla jsem hlavu a vystrčila  nos, jako to dělaly bohaté a nafoukané ženy ve filmech.