𝘽𝙤𝙧𝙣 𝙛𝙤𝙧 𝙩𝙝𝙞𝙨 |𝙏𝙤𝙥 𝙂𝙪𝙣: 𝙈𝙖𝙫𝙚𝙧𝙞𝙘𝙠 𝙁𝙁| ✔

𝟐𝟑

✈

V noci jsem skoro vůbec nemohla spát. Hlavu jsem měla přeplněnou myšlenkami, které nešly jakkoliv omámit a uspat. 

Myslela jsem na to, co by se mohlo stát. Jen malá chybička a všechno by se pokazilo. Přeci nakonec jsem usnula, ale nebyl to žádný skvělý spánek.

Ráno jsem vstala a sbalila si věci, které budou potřeba na lodi. Klasicky jsem si sbalila osobní věci a nějaké oblečení. 

Sebrala jsem batoh a porozhlédla jsem se po pokoji. Bylo načase se s tím rozloučit. Možná jsem ten pokoj viděla naposledy v životě.

Vyšla jsem z pokoje a zavřela za sebou dveře. Sešla jsem schody a namířila si to do kuchyně za babičkou. 

Když mě uviděla, oči se jí naplnily slzami. Nechtěla jsem, aby brečela. Měla jsem ji z celého srdce ráda a rvalo mi srdce ji takhle vidět.

Nejdřív ztratila dědu a teď může ztratit mě, ale to jsem nehodlala dopustit.

Došla jsem k ní a obejmula ji. Pevně mě stiskla, jako by to bylo naposled. Snažila jsem zahnat myšlenky, že tohle je možná naposledy, co vidím svoji babičku. 

,,Slib mi, že se vrátíš." Odtrhla se ode mě a podívala se mi do očí. Stáhlo se mi hrdlo a ze sucha jsem polkla. 

,,To je slib, který je těžko splnitelný, babi." Zakroutila jsem hlavou. Nevěděla jsem, jestli se vrátím, ale chtěla jsem doufat, že ano. 

,,Musíš se mi vrátit." Usmála se se slzami v očích. Ubližovalo ji, že mě musela nechat odejít. 

,,Vrátím se." Zalhala jsem. Bolelo mě ji lhát, ale do budoucnosti jsem neviděla. 

,,Sbohem, babičko. Děkuji ti za všechno. Mám tě ráda." Obejmula jsem ji znovu a pořádně ji stiskla. 

,,Taky tě mám moc ráda, Blake." Hladila mě po zádech. 

Bylo těžké ji opustit. Strávila jsem s ní skoro svůj celý život a opouštět bylo těžší, než přicházet. 

Svezla jsem se taxíkem blízko k základně. Musela jsem dojít pěšky méně jako dva kilometry, než jsem se dostala do základny. 

Na parkovišti jsem uviděla známá auta letců, kteří se mnou dneska letěli. Bylo tam i Bradleyho auto.

Prošla jsem halou do šatny. U skříněk jsem si vyzvedla svoji uniformu a boty. Rozešla jsem se do šatny. 

Otevřela jsem dveře a uviděla Phoenix, jak se převléká. Zavřela jsem za sebou dveře. Zvedla hlavu a podívala se na mě. 

,,Ahoj, Phoenix." Usmála jsem se na ni jemně a dala si věci vedle ní. Položila jsem uniformu na lavičku a boty pod ní.

,,Těžký ráno?" Zeptala se mě. Zjevně si mé roztěkanosti všimnula. 

,,Loučila jsem se s babičkou. Bylo to pro ni těžké." Začala jsem se převlékat. 

,,Tomu rozumím. Já jsem se dneska loučila s rodinou po telefonu. Taky to nebylo lehký." Podívala jsem se na ní.

Měla ústa stáhnuté do úzké linky a mírné kruhy pod očima. Taky nevypadala, že by toho zrovna moc naspala.

,,Ale Berserk. To zvládneme. Prošli jsme tréningem a jsme absolventi TOPGUNu." Usmála se na mě, aby mi předala pozitivní energii. 

,,To nám nedává žádnou jistotu, že to zvládneme. Pokud nás vyberou, budeme se muset setsakramentsky snažit." Odvrátila jsem od ní pohled, abych se mohla soustředit na převlékání.

Vyšly jsme společně převlečené ven ze šatny směrem do haly. Čekalo tam již pár pilotů. Došly jsme k nim a zastavily se. 

Do haly vstoupil Maverick. Neusmíval se a šel se sklopenou hlavou směrem k nám. Jeho nejvíce tížit muselo, že pokud by poslal Bradleyho a něco by se stalo, nikdy už by ho neuviděl znovu. 

Stoupli jsme si všichni do lajny a stáli v pozoru. Maverick si stoupl před nás a chvilku mlčel. To nepříjemné ticho mě znervózňovalo. 

,,Za patnáct minut se dostavíte na místo přesunu. Poletíme na jednu z letadlových lodí flotily." Oznámil nám Maverick. 

,,Buďte připravení." Usmál se krátce, než se otočil a odešel.

Všichni jsme čekali deset minut, a poté jsme se rozešli směrem na místo přesunu. Čekali tam dva vrtulníky, které nás měli odvézt na loď. 

Pomohli nám do vrtulníku a museli jsme se připoutat. Letěli jsme nějakou dobu než jsme doletěli na loď. 

Vysadili nás tam na lodi, kde čekali admirálové. Následovali jsme je až do vnitřku lodě, kde jsme si mohli odložit a připravit se. 

Sevřel se mi hrudník. Čas na výběr pilotů na misi přicházel. Byla jsem nervózní čím dál víc, ačkoliv jsem se snažila na to nemyslet. 

Sešli jsme se v učebně, kde jsme si sedly na různá místa. Sedla jsme si do první lavice jako obvykle, abych byla co nejblíže.

Nebylo to proto, že bych špatně slyšela, ale protože jsem ráda dávala pozor a nikdy jsem ve předu nepřišla o jediný detail. 

✈