𝘽𝙤𝙧𝙣 𝙛𝙤𝙧 𝙩𝙝𝙞𝙨 |𝙏𝙤𝙥 𝙂𝙪𝙣: 𝙈𝙖𝙫𝙚𝙧𝙞𝙘𝙠 𝙁𝙁| ✔

𝟐𝟗

✈

,,Tak dobře. Jaký je plán, kapitánko?" Zeptal se mě. Ta přezdívka mi polichotila, takže jsem se musela usmát.

Chvilku jsem přemýšlela. Byli jsme na nepřátelském území. Nedostaneme se zpět na loď normálně. Potřebovali jsme něco, čím bychom se dostali zpět na loď. 

V tu chvíli mě napadla šílená věc. Byl to tak nebezpečný a hloupý nápad až byl dokonalý. 

,,Omrkneme nepřátelské území." Otočila jsem se, abych se rozešla, ale Bradley mě chytnul za rukáv a stáhnul zpátky k sobě.

,,Blázníš? Chceš jít nepřátelům naproti?" Zeptal se mě se zmateným pohledem.

Chápala jsem, že byl zmatený, ale nehodlala jsem tu tady jen tak nečinně stát. 

,,Nechci jít naproti nepřátelům. Jen se k nim přiblížíme a omrkneme, jestli jim nezbyli letouny." Usmála jsem se na něho šibalsky.

Bradley mě pustil a povzdychl si. Dal si ruce v bok a mlčel. Hrubě polkl a já poznala, že se mu do toho nechce. Měl strach.

,,To je sebevražda." Ovšem, že to byl risk. Ale museli jsme se odsud nějak dostat.

,,Dobře tedy. Stůj si tu a počkej tu na nepřátelé, kteří tu naši malou hádku slyšeli." Rozešla jsem se.

,,Blake!?" Zasyčel na mě. ,,Tak dobře." Zaslechla jsem za sebou kroky, které zesiloval sníh.

Šli jsme směrem k obrovskému kouři, který vytvořily střely Tomahawk. Blížili jsme se pomalu k nepřátelské ranveji.

Když jsem zaslechla sirény z nepřátelského území, přikrčila jsem se. Blížili jsme se tiše, až jsme došli na kraj hory. 

Lehla jsem si do sněhu, aby mě nepřátelé nezaznamenali. Vedle mě si lehnul i Bradley. 

Cítila jsem, jak mi pomalu sníh prosakuje kalhoty. Moc mi na tom však nezáleželo.

Celá nepřátelská ranvej byla v troskách. Z poloválcových krytů šlehal oheň a stoupal kouř. 

Ze záchranné vesty jsem vytáhla dalekohled. Zavřela jsem jedno víčko, abych viděla přesněji.

Po nepřátelské ranveji se pohybovali vojáci. Snažili se hasit oheň a uklidnit situaci.

,,To nemyslíš vážně." Podíval se na mě Bradley. Otočila jsem se na něho.

Měla jsem též strach. Ale více jsem měla odvahy a touhy se odsud dostat. 

,,Bradley." Špitla jsem jeho jméno. ,,Zvládneme to. Najdeme si odsud cestu." Dvakrát jsem ho poplácala po rameni.

Opřela jsem se o ruce a vyšvihla se na nohy. Bradley udělal to samé a rychle jsme se rozešli směrem k nejbližší cestě, která vedla k ranveji.

Prošli jsme hustým lesem, až jsme se ocitli na jeho kraji. Lehli jsme si znovu do sněhu. 

Vyndala jsem si dalekohled a podívala se. Skoro ze všech krytů nic nezbylo. Všimla jsem si jednoho před námi, který nebyl nijak poškozen.

Uviděla jsem v něm naši jízdenku z téhle šlamastiky. Byl tam letoun F-14. 

Bradley mi vzal dalekohled, aby se mohl podívat. Zrovna teď jsem s ním smlouvat o jeho chování nechtěla, takže jsem to nechala být.

Bradley chvilku pozoroval okolí dalekohledem, než se zaměřil na jeden bod. Povzdychl si a podal mi dalekohled.

,,No to mě poser." Povzdychl si. ,,F-14? Však v té rachotině neumíme létat." Zaprotestoval Bradley.